Botanický popis rostliny
Manayupa je plazivá rostlina s charakteristickými zelenými okrouhlými listy roustoucími po třech, které jsou hustě pokryty bílými chloupky. Rostlina si poradí s nedostatkem vláhy díky velmi dlouhým kořenům. Světle růžové květy s člunkem připomínají květy jetele. Semena manayupy se nachází v luscích.
Původ a rozšíření
Manayupa pochází z horských oblastí Peru, kde je považována za tradiční rostlinu a jsou jí přičítány téměř až magické účinky. Výluh z manayupy působí podle tamních obyvatel jako nápoj lásky, navracející zpět již dávno vyčpělou lásku.
Využití
V místních jazycích, kde se bylina tradičně užívá, se manayupa nazývá "její vlastnosti jsou nesčetné". Dodnes (a již po několik staletí) používají jihoamerické kmeny z deštných pralesů manayupu při nervozitě, nervovém vypětí, stresu, úzkostlivé panice. Nově má manayupa prokázaný určitý antioxidační efekt, který se vědci snaží pozorovat a popsat v rámci onkologie. V Karibiku se manayupa může dodnes používat při malnutrici a k podpoře výživy.
V Belize, kde se mimochodem rostlině říká "silná záda", se manayupa nechává macerovat na 24 hodin v rumu a čtvrt hrnku konečného extraktu se popíjí 3x denně po dobu 7-10 dní proti bolesti zad. Další alternativní postup přípravy je povařit trochu byliny s cca 300 ml vody a odvar se potom doporučuje popíjet 3x denně po 100 ml před jídlem na zmíněné potíže. V Ghaně je manayupa velice populární k úlevě symptomů bronchiálního asthmatu, zvýšené produkci moči, dyzentérie, zácpy, kolik a povrchových ran. V lidové medicíně některých států Jižní Ameriky se podává manayupa při arthritických bolestech kloub ů na rukou.
Největší využití v tradiční medicíně nachází manayupa v očistné "sféře". Vykazuje totiž schopnostčistit tělo, detoxikovat organismus od škodlivin a krev od toxických látek. Léčitelé doporučují užívání manayupy při velké spotřebě cigaret, konzumace alkoholu apod. Manayupa je nicméně oblíbená v celém rozsahu střední a Jižní Ameriky. Jako detoxikace toxinů a chemikálií, dezinfekce močových cest a jako "očista" krve se podává v lidové medicíně Peru. Tradiční medicína Belize někdy přistupuje k různým formám manayupy při potížích s ledvinami. Místní léčitelé navíc volí manayupu při potížích jako jsou záněty, iritace a podráždění kůže a hemoroidy.
Díky obsahovým látkám se manapuya používá i k vnějšímu užívání na ekzémy, vyrážky a akné s možností jako přísady do koupele. Obecně se v rámci lidové léčby přikládá obklad z listů (mohou být i práškované) manayupy k podpoře hojení různých druhů ran nebo na venerické boláky. Podávají se buďto samostatně anebo jej léčitelé přidávají se šťávou z limetky. Na vnější užití se v deštných pralesech manayupa využívá přivaginálních mykotických infekcích. Lidová medicína využívá manayupu v kombinaci s jinými bylinami při menstruačních obtížích jako jsou křeče, nadměrná krvácivost, bolest a dyskomfort. Kojící maminky si v místní kultuře potírají bradavky výluhem z manayupy k podpoře tvorby mateřského mléka a bývá popíjen oběma partnery k znovuoživení již uvadajícího vztahu. V oblasti Amazonie se navíc odvar manayupy používá jako kontraceptivum.
V souvislosti s trávením se manayupa podává ve formě nálevu (čaje) při překyselení žaludku, žaludečních vředech, při zánětech žlučníku a jater. Obsahové látky manayupy mají prokázané, že napomáhají přikřečových potížích a uvolňují svalové napětí, proto se bylina může užívat při zácpách. Lidová léčba používá manayupu jako mírného laxativa (projímadla) a k vyvolání diurézy. V Brazílii se provedl menší průzkum na 8 000 domorodých Indiánů a ukázal, že místní považují manayupu (opět vycházejí ze zkušenosti) za efektivní lék proti malárii. Členi domorodého kmene Garifuby z Nikaraguy konzumují extrakt z manayupy při zácpě, venerických chorobách a k podpoře trávení. V africké medicíně se navíc manayupa používá k odstranění parazitů z trávicího traktu.
Bylinkáři z Ghany používali po staletí manayupu na dýchací potíže s tak dobrými výsledky, že se v roce 1977 rozhodla vědecká agentura provést výzkum vlivu 3x denně podaných obsahových látek ze sušeného extraktu na možnou změnu parametrů bronchiálního asthmatu a změřilo se zlepšení u většiny pacientů s diagnostikovanou nemocí. K lepšímu pochopení mechanismu reakce se provedlo několik rozličných animálních experimentů. Přišlo se na to, že obsahové látky manayupy blokují účinek spasmogenů, leukotrienů a histaminu, téměř všech látek zodpovědných za bronchokonstrikci a zvýšení produkce slizničního sekretu. Zdá se také, že látka dehydrosoyasaponin I účinkuje jako stimulant sodíkových kanálů, čímž prospívá k roztažení svaloviny dýchacích cest a ulevuje při asthmatu. Obsahové látky manayupy se v klinických studiích porovnávaly s placebem a poté s některými již zaběhlými léčivy vůči tlumení bolesti a zánětů, redukci symptomů alergií (včetně potlačení parametrů asthmatu), snížení počtu křečí (hladkého i kosterního svalstva) a vůči uvolnění svalů.
Další podobná studie byla provedena v roce 2011 a potvrdila tvrzení tradičního pojetí účinku na manayupu při asthmatických potížích. Experimentální práce u myší popsala významný efekt obsahových látek manayupy u methanolového extraktu, nižší u vodného a ethanolového. Výzkumný tým z Francie popsal v roce 2010 u obsahových polyfenolů, flavonoidů a anthokyanů z manayupy vykázal antioxidační efekt s možným terapeutickým využitím u člověka. Na respirační potíže se užití manayupy nezastavilo pouze u asthma bronchiale, ale existují také mnohá využití v lidové medicíně i v někter&y acute;ch laboratorních testech při bronchitidách, chronické obstrukční plicní nemoci, plicnímu emfyzému, při tuberkulóze a nadměrné produkci slizničního sekretu.
Účinné látky
Obsahové látky manayupy jsou steroidní látky, alkaloidy, beta-fenylethylaminy, cosmosiin, cynidin-3-O-sophorosid, hordeniny, pelargonidin-3-O.rhamnosidy, salsolin, tekrorigenin, tyramin, tetrahydroisochinoliny, některé třísloviny, flavonoidy a tzv. soyasaponiny (konkrétně např. dehydrosoyasaponin, pak soyasaponin I, II a III), beta-fenyly, karbohydráty (fruktózaq a glukóza), ethylaminy, fenoly, kumariny, riboflavin, triterpenoidové saponiny, taniny, vitaminy E a K. Další terapeuticky významnou látkou je astragalin s dobře známými a prokázanými antibakteriálními účinky (oblíbený v řadě rostlin astragalus).
Tradiční dávkování
Očistná kůra z manayupy trvá většinou čtyři týdny a popíjí se při ní půl litru vývaru z této rostliny denně, rozděleno do třech dávek. Jedna polévková lžíce nadzemní sušené části manayupy se vyváří pět minut v 1 litru vody, poté se nechá pět minut stát a přecedí se. Tento vývar můžeme popíjet, ale i použít jako koupel při bolestivých a lehce krvácejících exémů a akné. Tinktura z manayupy sklízí úspěchy při léčbě bolestí páteře. Při vnitřním užívání vývaru z manayupy je známa interakce s léčivy s chemickou strukturou fenylethylaminu. Při požití většího než doporučeného množství odvaru může dojít k významnému snížení krevního tlaku.
Tinktura z manayupy:
Do tmavé sklenice nasypeme suchou nať manayupy a zalijeme 60% akoholem. V temnu při pokojové teplotě necháme macerovat týden, za každodenního protřepávání. Po uplynulé době scedíme. Užitím slabšího alkoholu např. vodky, se macerování protahuje zhruba na celý měsíc. Kontrolujte ať je nať vždy veškerá ponořena - riziko plísně.
