Součást tradičních přísad na uklidnění žaludku a trávicích potíží.
Botanický popis rostliny
Anýz je jednoletá bylina z čeledi miříkovité (Apiaceae) rostoucí do průměrné výšky 0,9 metrů, může být však vyšší. Přízemní listy jednoduché (tedy nesložené), v rozmezí 1-5 cm dlouhé a mělce tvarované, přičemž listy ve vrchní části rostliny mají povrchové chmýří, připomínají peří a vytvářejí shluky. Květy jsou bílé, v průměru mají 3 mm a jsou rozvrstveny do tvaru okolíku. Plodem je 3-6 mm podlouhlý, suchý schizokarp, kterému se zjednodušeně říká anýzové koření. Je zajímavostí, že plod anýzu je velmi oblíbený u hlodavců a dají se na ně nalákat myši. V období středověku a možná i pozdějších letech byl bedrník považován za lék proti moru, větrům a mrzutosti. Listy a plod anýzu jsou velmi oblíbené díky své chuti připomínající lékořici, jsou vhodné ve studené kuchyni jako čerstvá příloha nebo v teplé kuchyni jako dochucovací příloha omáček a dalších tepelně upravených pokrmů. Obzvláště v kuchyni západní kultury bývá anýz součástí různých druhů pečiva, chlebů nebo koláčů. Některé produkty vyrobené z ovoce bývají navíc ovoněné právě anýzem. V malém množství se anýz nachází ve směsích na výrobu omáček, párků a dalších uzenin.
Původ a rozšíření
Jako koření i jako lék byl bedrník znám a používán již ve starověku kulturami, které se nacházely v oblasti Středozemního moře. Právě kolem Středozemí a Malé Asie vychází pravděpodobný původ této byliny. V dnešní době se z mnoha důvodů pěstuje cíleně na Balkáně, ve Španělsku, ve středomořských státech, mimo Evropu v Indii, Turecku a Mexiku. Má se za to, že anýz se rozšířil v době ranného středověku po Evropě a časem se dostával po celém světě s rozvojem a vývojem mořeplavectví a kolonizačních evropských snah. Pěstuje se také v České Republice, nicméně kvůli jeho náročným podmínkám je jeho pěstování místně limitováno teplejšími oblastmi.
Využití
Bedrník má velké využití jako léčebná podpora při různých neduzích nebo jako koření, což bylo historicky využíváno dříve. Jako koření se převážně používá plod, který je ze všech rostlinných částí nejaromatičtější. Tato dvounažka má zelenošedé, šedožluté až šedohnědé zbarvení. Většinou se sbírá na začátku podzimu, jiné herbáře doporučují již rannější sběr, na konci srpna. Plody se poté nechávají dozrát a suší se na přímém slunci či jinde v tenkých vrstvách. Zralý anýz má mírně nasládlou chuť a vůně je výrazně aromatické. Tyto vlastnosti jsou zapříčiněné silicí, jejíž nejvýraznější složka je anethol. Terapeutického potenciálu se využívá hlavně v případě plodu, jehož obsahová látka anethol ve správném dávkování je vhodná alternativa v případě potíží horních cest dýchacích a k usnadnění vykašlávání s tvorbou hlenu. Dříve a i v dnešní době se může anýz používat jako výborný prostředek proti zápachu z úst.
Největšího užití a nejširšího uplatnění se však anýz dočkal při potížích v trávicím traktu. V trávicím traktu totiž působí spasmolyticky, tedy uvolňuje křeče a napětí hladkých svalů střevních stěn. Navíc se doporučuje v pediatrii pro děti, jimž usnadňuje odchod plynů ze střev a přivozuje s tím spojenou úlevu, navíc maminkám podporuje tvorbu mateřského mléka (účinky anýzu se posléze v mléce nacházejí). Anýz navíc v trávicím traktu zvyšuje tvorbu žluči, čímž pozitivně přispívá k urychlení a harmonizování trávení, omezuje tvorbu "větrů" a usnadňuje jejich odchod, pokud jsou nadýmavé problémy. Již mnoho staletí se doporučuje jako vhodný "přípravek" k redukci plynatosti. Působí také protizánětlivě v tomto ústrojí a je vhodný při opakujících se potíží souvisejících se vznikem, rozšířením a komplikacemi střevní infekce. Jiné zdroje doplňují informaci, že je anýz výborný prostředek na škrundání v žaludku spojený s průjmovými obtížemi a plynatostí. Dokonce i křeče močové trubice a pálení při močení může anýzová silice zmírnit.
Jak již bylo výše uvedeno, použití anýzu je mnohostranné. V potravinářství (pekárny) používají anýz samostatný nebo ve směsi jako výborné a lákavé aromatické koření do pečiva, nejvíce do chleba, při nakládání zeleniny (nejvíce zelí, červená řepa, někdy také květák). Mnoho zpracujících firem stejně jako restaurací si nakládá také žampiony nebo ryby ve směsi anýzu. Je vhodný jako přídavek v jablečném nebo hruškovém kompotu. Také asijské kultury nezahálely a v indické nebo čínské kuchyni nalézáme mnoho masitých kořeněných směsí právě kombinace vždy s anýzem. Anýz je oblíbenou přísadou při výrobě likérů (známá anýzovka podporující trávení) a v léčivých čajových směsích je přítomen jako přísada proti nadýmání, podpoře tvorby žluči a jako aromatický "korigens" neboli pomocná přísada upravující vůni.
Účinné látky
Jako u každého koření a rostlinných přípravků bylinného původu je také anýz příkladem, kdy se obsahové látky mění v závislosti na původu, části rostliny a metodou přípravy. Hodnoty, které zde uvádíme jsou pouze zprůměrované a poskytují pouze rozdělení pro přehled (údaje v procentech se váží k jednotkám hmotnosti). Vlhkost (obsah vody) je okolo 10 %, bílkovin zhruba 15-18 %, mastných olejů od 10%po možných 25 %, esenciálních olejů v rozmezí 5-10 %, asi 5 % škrobu, volných mastných kyselin do 30 % a vláknina kolem 15-25 %. Anethol, jako nejvíce účinná látka, která je součástí esenciálních olejů a spadá pod phytosteroly, zaujímá zhruba 80-90 % část všech esenciálních olejů obsažených v plodech anýzu.
Tradiční dávkování
Někdy se také používají kořeny anýzu, protože tradiční medicína nabízí jeho užitek v období případných nejzávažnějších nachlazení a chřipek (jaro a podzim). Pokud se sejdou tyto choroby a navíc katary horních cest dýchacích, hrtanu či potíží spojených s trávícím ústrojím, je anýz vhodný v této indikaci. Anýz se používá sušený nebo čerstvý ve formě čajového nálevu nebo je možné připravit extrakt z jednoho dílu kořene a pěti dílů lihu, koňaku nebo hořké lihoviny, jenž se maceruje až 2 týdny a je posléze podáván 3x denně v množství 20-40 kapek nejlépe na kostce cukru, neboť jako ostatní léčiva vhodná k tvorbě žluči a podpoře sekrece v žaludku má hořkou chuť a je dobré proto chuť nějakým způsobem upravit.
