Léčivá bylina k vnějšímu užití na popáleniny a poranění, vnitřně jako projímadlo.
Botanický popis rostliny
Aloe pravá je sukulentní (dužnatá, šťavnatá) rostlina, která může dosáhnout výšky až 100 cm. Listy jsou přisedlé, až 50 cm dlouhé, několik cm široké, kopinaté, dužnaté, velice tuhé kvůli přítomnosti tlusté kutikuly (udržuje vodu) a barvou jsou světle zelené (přítomnost chlorofylu v listovém parenchymu hned pod pokožkou), mohou být však někdy skvrnité. 20-30% listu zaujímá vrstvy dužniny obsahující vodivá pletiva. Okraje listu jsou pravidelně zubaté. Stonek je vcelku krátký. Květy jsou válcovité, žlutočervené, stopkaté, asi 3 cm velké a vytvářejí hroznovité květenství, které může mít samo o sobě až 40 cm délky a několik cm šířky. Plodem je tobolka s třemi vrstvami a mnoha semeny uvnitř.
Původ a rozšíření
Přesný původ aloe pravé není dosud zcela znám, i když se předpokládá oblast původu povodí Nilu v Súdánu. Jelikož je součástí léčitelství a celkově kultury mnoha civilizací, odborníci nesmí zapomínat na možný původ v Arábii, Sokotře, Kanárských ostrovech nebo Somálsku. Jiné zdroje berou v potaz fakt, že mnohé kultury nerozlišují rozdíl mezi aloe kapskou a aloe pravou, proto řadí mezi další možné původní oblasti právě jižní Afriku.
Dnes je aloe pravá rozšířena prakticky po celém světě, kde jí podmínky umožňují růst a je komerčně využívána za účelem exportu. V Evropě roste pod dohledem pěstitelů v oblasti kolem Středomoří ve Španělsku, Itálii, Řecku, Portugalsku, na Krétě nebo na Sicílii. V rámci celého světa se pěstuje v Indii, Thajsku, Bangladéši, Číně (provincii Yunnan), na Madeiře, Kanárských ostrovech, Karibských ostrovech (Jamajka a Dominikánská republika), Mexiku, na Kubě, v jižních státech USA (př. Texas, Florida, Arizona), v Austrálii a prakticky v celé Africe (nejvíce Keňa, Tanzánie, Jižní Afrika).
Využití
40. až 80. léta minulého století byla pro image aloe pravé velice špatná, jelikož většina studií její užívání nedoporučovalo, byla shledávána jako špatná, nebezpečná a neužitečná, i přes velkou oblibu v domácím léčitelství a tisícileté používání v tradiční medicíně mnoha kultur. Zlom z pohledu moderní/západní medicíny nastal v roce 2006, kdy byla publikovaná práce, která díky velkému množství obsahových látek aloe pravé hodnotila její farmakologický účinek jako velice komplexní a že došlo k mnoha nesrovnalostem, které bude vhodné znovu dostatečně prozkoumat.
Co se týče hojení ran a různých druhů popálenin se zdá, že aloe pravá je velice dobrá volba. Extrakt z gelu aloe pravé byl prozkoušen mnohými studiemi, které hodnotí jeho efekt jakokomplexní s podporou rychlejšího hojení, protizánětlivého působení, stimulací růstu fibroblastů vedoucí k obnově kolagenu (zpevňuje tkáň) a granulaci nové tkáně. Tento extrakt z gelu aloe pravé zprvu vytvoří ochranný film, obnovuje cévní zásobení místa, zvýší přísun kyslíku a živin do ložiska a pomáhá odplavovat nečistoty. Efekt se projevil v mnoha zhotovených pracích, které deklarují výrazný rozdíl proti kontrolní (placebo) skupině a pozorují rychlejší uzavření rány, snížení v množství odumřené tkáně a stimulaci regenerace starých buněk.
Zevně se jeví jako výborná volba ke zmírnění symptomů při řezných poraněních, odřeninách, spáleninách, bodnutí hmyzem, pohmožděninách, akné, kožních vředech, jako ochrana proti gama záření a UV záření a při ekzémech . Efekt obsahových látek gelu aloe pravé je adstringentní, zvláčňující (použití jako emoliens) a při vnějším použití mají prokázané mírné antivirotické, antimykotické a antibakteriální účinky proti specifickým druhům. Od roku 1996 byly identifikovány prozatím dvě látky z gelu aloe pravé, které prokazatelně vykazují v patřičných dávkách protizánětlivý efekt, a to C-glukosylchromn a manósa-6-fosfát.
Jedno z nejstarších využití latexu z aloe pravé zahrnuje působení laxativní, projímavé. Za tento efekt jsou zodpovědné glykosidické deriváty antrachinonu, zvláště barbaloin a potom méně účinný isobarbaloin. Obsahové látky z aloe pravé sami o sobě projímavé nejsou, nicméně v tlustém střevě se přeměňují na projímavé metabolity. Ty potom působí podobně jako obsahové látky krušiny olšové nebo senny, jsou však silnější. Zmíněné anthrony zvyšují peristaltiku tlustého střeva a stimulují tvorbu slizu ve střevní výstelce a podporují rychlejší pasáž střevního obsahu, což vede k projímavému efektu.
Aloe vera obsahuje velice zajímavé sacharidy, jedná se o acemanan, glukomanan a galaktogalakturan, a jeden specifický glykoprotein, který byl detekován relativně nedávno, s názvem alprogen (název se může lišit v závislosti na zdroji). Rozdílným mechanismem v rozdílné dávce fungují látky rozdílně, nicméně v kombinaci mají antialergický efekt a jejich imunostimulační efekt je v konečném výsledku hodnocenprotizánětlivě. Klinickými studiemi prokázaný efekt obsahových látek aloe pravé v různé koncentraci je mírně antivirotický a antibakteriální. Baktericidní (smrtící) efekt některých obsahových látek bylo prokázáno vůči kmenům Klebsielly, Pseudomonádám, některým Streptokokům, Salmonele a Stafylokokům.
Co se týče novodobého výzkumu rakoviny a snaze o inhibici nekontrolovatelného buněčného dělení v některých strukturách v organismu, emodin, látka obsažená v menší míře v listech aloe pravé, byla testována s pozitivním výsledkem na efekt zastavení růstu nádorových buněk a neomezení buněčného cyklu zdravých tkání. Dalšími obsahovými látkami vykazující značný potenciál jsou lektiny. U těch se v patřičné dávce prokázala významná stimulace růstu a dělení zdravých buněk a ne těch již rychle rostoucích, nádorových.
Aloe vera získává stále více na popularitě a stává se oblíbenou zvláště v alternativním nebo domácím léčitelství. Je dnes jednou z nejzaručenějších prostředků k hojení popálenin a řezných ran. Její obliba je na vysoké úrovni v tradičních kulturách Indie, Číny, Karibiku, států Afriky, Pákistánu a v Arábii, ale její popularita značně roste i v západních zemích v čele s USA. I když jsou kultury značně rozdílné, použití aloe vera je velice obdobné. Ve všech kulturách se nahlíží na aloe vera jako na šetrné laxativum vhodné při chronických zácpách. Na čerstvou šťávu se nahlíží zevně jako na první volbu při hnisavých ranách, na jizvy, popáleniny, ekzémy nebo spáleniny.
V homeopatii se na aloe vera myslí také a v ředění D3 nebo D4 se indikuje při zácpách, průjmech, hemoroidech, ale i na různé kožní potíže (záněty, mykotická ložiska). V Indii je aloe pravá téměř domácí a již po staletí se cíleně užívá čerstvá šťáva z listů jako emmenagogum, takže jako prostředek k zesílení prokrvení pánevního dna, při jaterních a menstruačních potížích. Ayurvéda vzpomíná na latex z aloe vera při potřeběodčervit, pročistit nebo při pomoci od bolestivých hemoroidů. V tradiční čínské medicíně je aloe vera indikována při různých gastritidách, při bolestech břicha, špatném trávení, pálení žáhy, hypertenzi, bolestech hlavy a závratích. V čínské medicíně se kromě již zmíněných indikací doporučuje proti akné. Latex z aloe vera má v tradiční čínské medicíně charakter chladného a hořkého prostředku, pročišťujícího horkost s tropismem k meridiánu jater a srdce. V Arábii se čerstvá šťáva z aloe pokládala v zábalech na čelo při bolesti hlavy z nadměrného vystavení se slunci nebo při horečkách.
V roce 2009 vyšly 2 publikace na úrovni review a hodnotí užívání obsahových látek aloe vera v menší míře s efektem mírně hypoglykemickém u pacientů s rozvinutým diabetem a efekt mírně hypolipidemický u pacientů s hyperlipidemií. O 2 roky dříve bylo publikováno review, které ohodnotilo účinek látek z aloe vera vůči spáleninám a řezným ranám jako "nahromaděním důkazů podporujících použití aloe vera při terapeutickém zásahu u popáleninových zranění se jeví jako efektivní" a je třeba dalších prací, které by tato tvrzení potvrdila nebo vyvrátila.
Vážné nežádoucí účinky byly popsány pouze u akutního předávkování latexu aloe pravé. Kontraindikace patří směrem k těhotným, kojícím a dětem do deseti let z nedostatků informací. Latex by se neměl podávat u lidí se závažnými zánětlivými chorobami zažívacího traktu, pacientům s kolikami, krvácejícími hemoroidy a záněty ledvin. Dlouhodobější užívání aloe pravé/vera (a tím se myslí již 2 týdny) v laxativní dávce vyžaduje lékařskou konzultaci.
Účinné látky
Spektrum obsahových látek aloe pravé je velice široké a pestré. Latex vyskytující se v mléčnicích obsahuje velké množství látek, přičemž nejznámější jsou deriváty hydroxyanthronu glykosidické povahy jako jsou barbaloin (jinak aloin) a hydroxyaloin s laxativními účinky. Účinných látek se prozatím analyzovalo kolem 80, další látky zatím stále nejsou detekovány.
Strukturně obdobnou látkou aloinu je emodin, i jehož účincích se psalo výše. V latexu jsou dále přítomny minerály, silice, ketony, aminokyseliny, steroly jako lupeol nebo kempferol, třísloviny, enzymy a aldehydy. Glykosidická část obsahových látek se dělí na O- nebo C- glykosidy a jsou zde zastoupeny volné nebo vázané anthrony a dianthrony. Mezi obsahové sacharidy v latexu aloe nacházíme pektiny, acemanany, glukomanany a manózu.
Tradiční dávkování
Pokud je k dispozici šťáva z aloe vera, doporučená denní dávka koliduje mezi 50 - 75 ml, ze začátku je však určitě vhodnější držet se dolní hranice tohoto rozptylu. Denní dávka může být rozdělena do 2 nebo 3 dílčích dávek, které se dávkují samotné, koncentrované nebo ředěné vodou, čerstvou ovocnou šťávou nejlépe 30-60 minut před jídlem. Před konzumací by se měla šťáva pořádně protřepat a zkonzumovat by se měla do 2 měsíců po otevření. Šťáva se může k vnějšímu použití aplikovat přímo na poraněnou, popálenou nebo aknózní pokožku.
