Léčivá rostlina z amazonského pralesa na různé neduhy.
Botanický popis rostliny
Achiote je druh keřů nebo klasických tropických stromů rostoucích přirozeně v tropickém pásmu Jižní Ameriky. Achiote může vyrůst do výšky přesahující 20 metrů (obecně jsou však ve výšce 5-10 metrů). Rostlina vykvétá do narůžovělých bílých květů, které se po oplození mění na světle červené plody, tvarem připomínající srdce. Ty bohužel nejsou jedlé. Po otevření plodu, tobolky, se objeví řada semínek zasazených v oranžové dužině. Jedna rostlina vytvoří mnoho plodů, může vyplodit až 270 kg ovoce za sklizeň.
Nejčastěji je rostlina pěstování kvůli annattu (neboli "bixinu"), barvivu, které se extrahuje po vyvaření semen ve vodě. Používá se na obarvování sýrů, ryb a jako barvivo se v tradiční kuchyni uchytilo jako cochinita pibil, u rýže a různých druhů mas. Největšími producenty a pěstitely jsou Bolívie, Brazílie, Columbie, Ekvádor, Indie a Jamaica. Prodává se ve formě pasty nebo prášku ke kulinářským potřebám jako "achiote", "annatto", "bijol", atd... V tradičních kuchyních nalezneme mnohdy "achiote" užívané jako barvivo a příchuť různých pokrmů místo drahého a hůře dostupného šafránu. V Mexiku jde o klíčovou součást tascalate nápoje z Chiapasu. V zemích Skandinávie a Velké Británie se užívá pigment achiote jako přídavek/barvivo do mnoha margarinových produktů a mnoha dalších potravin. Takové barvivo má mezinárodní značku jako "éčko" E160b, takže máme zde jeden z příkladů, kdy "éčko" rozhodně neškodí (dalším příkladem může být i vitamin C). Bohužel mnoho výrobců dává přednost beta-karotenu, který je daleko dražší, ale lidmi je přijímán lépe.
Původ a rozšíření
Původním nalezištěm achiote je rozsáhlá oblast kolem řeky Amazonky a dalších řek v tropických částech Jižní a centrální Ameriky. Její pěstování je rozšířené do celého světa s obdobnými podmínkami jako je v Jižní Americe, obzváště se rostlině daří v jihovýchodní Asii, kam byla dovezena Španěly. Z pěstování achiote nejvíce těží Filipíny.
Využití
Mimo tradiční indiánskou kuchyni bylo achiote také užíváno domorodými indiány jako barvivo na tělo, nejvýrazněji bylo užito jako barvivo na rty, proto ztradičnělé pojmenování "lipstick tree" (rtěnkový strom). V jiných částech amazonského pralesa se achiotem barvily vlasy válečníků.
Ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006, o výživových a zdravotních tvrzeních, nám nedovoluje informovat vás o pozitivních účincích této rostliny na váš organismus. Informace o působení si prosím dohledejte ve volně dostupných zdrojích na internetu či v literatuře.
Účinné látky
Nositelem účinku jsou antioxidačně působící barviva bixin, euxin, methylbixin a norbixin. Dalšími zastoupenými látkami jsou aminy, triterpeny, třísloviny, karoteny, oleje, flavonoidy, diterpeny, antrachinony, kumariny a kyselinu gallovou, čímž se mnohdy vysvětlují její terapeutické účinky.
Tradiční dávkování
Co se týče listů, více užívaných pro svůj terapeutický přínos, jejich doporučené dávkování se nachází v rozmezí 8-10 lístků (což odpovídá zhruba 5 g) v litru studené vody. Nálev se následně nechá projít varem a vaří se kolem 5 minut, zcedí se u dospělého člověka se popíjí 3 x denně 1 šálek.
Recept na výrobu achiote pastu (Recado Rojo) je spojením a namixováním oregana (0,5 lžičky), celého pepře (4 zrnka), nového koření (1 zrnko), pálivé papriky (2 ks), soli, česneku (1 stroužek), octu (1 lžíce), kmínu, achiote (3 lžíce) a pomerančové šťávy (4 lžíce). Samozřejmě jsou možné obměny surovin a jejich množstvím, vždy záleží na receptu, chuti a zkušenosti.