Vlaštovičník větší - Chelidonium majus

Český botanický název: Vlaštovičník větší
Běžný název: Vlaštovičník, Chelidonii, celandine, Bai Qu Cai, Chélidoine, Herbe aux Verrues, Verruguera, Greater Celandine, Chélidoine, Tetterwort, swallowwort, Schollkraut, greater tetterwort, nipplewort
Latinský název: Chelidonium majus
Rozšíření: Afrika, Asie, Evropa, Severní Amerika

Vlaštovičník větší - Chelidonium majus

Bylina na zažívací potíže a pročištění jater.

Botanický popis rostliny

Vlaštovičník větší je vytrvalá bylina dorůstající výšky 30-120 cm. Listy jsou až 30 cm dlouhé, vejčité až laločnaté, vroubkované na okraji, na rubu řídce ochlupené a vstřícně postavené, lodyha je plstnatá. Žluté květy vyrůstají od května do září na delších stopkách do okoličnatého květenství. Po odkvětu dozrávají malá, černá semena v dlouhých plodech formující šešulovité, cylindrické tobolky. Poraněné pletivo natě nebo listů produkuje žlutooranžové mléko, latex.

Původ a rozšíření

Vlaštovičník větší pochází původem z mírných oblastí severní Afriky, Evropy (Středomoří) a částí západní Asie. Dodnes lze vlaštovičník nalézt na Kanárských ostrovech, v Alžírsku, Maroku přes Portugalsko, Španělsko, Francii, Německo, Chorvatsko, Řecko, Itálii, Makedonii, Bulharsko, Slovensko, Českou republiku, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, severně po Holandsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Irsko a Velkou Británii a východně po Kavkaz, Arménii, Kazachstán, Gruzii, Írán, Turecko, Mongolsko a Sibiř. Do Severní Ameriky byla rostlina přivezena kolem roku 1672 osadníky.

Využití

Jako detoxikační a čistící bylina byl vlaštovičník znám od dob římských a řeckých lékařů, konkrétně Plinia staršího a Dioscorida (kolem 1 století po Kristu). Ve stejném období a ve středověku se rostlina žvýkala k utlumení bolesti zubů. Herbář Johna Gerarda z roku 1597 vypovídá o očistném efektu šťávy vlaštovičníku. Z Rumunska a přilehlých oblastí pochází staré bylinkářské doporučení podávání vlaštovičníku při zácpě a pro jeho očistné, projímavé vlastnosti. Moderní anglická bylinkářka Juliette de Bairacli Levy doporučovala vlaštovičník velký vyluhovaný v mléce nebo latex byliny proti bradavicím. Francouzští herbalisté v čele s Mauricem Mességuém podávali vlaštovičník větší při různých zánětlivých chorobách včetně atopické dermatitidě.

Databáze předkládají, že extrakt z kořene vlaštovičníku byl efektivní při testování jeho antimikrobního účinku proti druhům Bacillus cereus a Staphylococcus aureus. Několik dalších studií se zabývalo antibakteriálním účinkem obsahových látek vlaštovičníku s pozitivním výsledkem. Chelerytrin, deriváty sanguinarinu, sanguinarin samotný, glykoprotein CML a lektin dokázaly zastavit růst bakterií Streptococcus mutans, methicilin rezistentního Staphylococca aurea (MRSA), multirezistentních enterokoků a dalších včetně těch získaných ze zubního plaku.

Antivirový účinek byl pozorován u alkaloidového izolátu vlaštovičníku většího proti druhům HIV-1, herpes virům a pox virům. Pozitivní výsledky v rámci antimykotické aktivity byly naměřeny u extraktů z kořene a nadzemních částí vlaštovičníku většího proti druhuCandida albicans a alkaloidové extrakty proti Fusarium oxysporum a proti některým rezistentním kvasinkám.

Klinické studie potvrzují, že užívání některých přípravků obsahující vlaštovičník větší (společně s lékořicí, hořčicí, heřmánkem, mátou, andělikou a ostropestřcem) vnitřně po dobu 4 týdnů snížilo závažnost gastroezofageálního refluxu, bolestí žaludku, křečí trávicího traktu, zvracení a nevolnosti. V návaznosti na gastrointestinální trakt se provedlo několik menších studií, které měly podpořit benefit užívání některých bylinných přípravků s obsahem vlaštovičníku proti potížím se žlučníkem. Tato potenciální cholagoga snížila bolestivost u pacientů s chorobou žlučníku nazývaného biliární dyskinéze.

Protivředový efekt vlaštovičníku většího byl prokázán v animální studii, kdy žaludeční eroze byly vyvolány silným nesteroidním antiflogistikem, indometacinem. Antisekreční a cytoprotektivní efekt vlaštovičníku se popisuje skrze zvýšenou syntézu protektivního prostaglandinu E2 a sníženou koncentraci zánětlivých leukotrienů. Klinické studie ukázaly, že extrakt z vlaštovičníku většího dokáže podpořit imunitní odpověď organismu včetně chronických tonsilitid u dětských pacientů.

Zdravotnické agentury hodnotí vlaštovičník jako bylinu podporující normální činnost jater v jejím detoxikační nebo pročišťující funkci. 2 klinické studie potvrdily choleretický efekt vlaštovičníku většího, 1 u pacientů s jaterními potížemi a 1 studie u zdravých dobrovolníků. Alkoholický standardizovaný extrakt obsahující 1.5% celkových alkaloidů vlaštovičníku dokázal navýšit produkci žluči. 3 další studie popsaly snížení frekvence subjektivních potíží souvisejících se žlučovými chorobami.

2 animální studie na potkanech popsaly hepatoprotektivní účinek ethanolového extraktu celé byliny vlaštovičníku vůči škodlivému efektu tetrachloromethanolu na játra. Objektivně byla pozorována redukce nekrotických lézí, zvýšená prevence fibrotických změn a snížená aktivita transamináz a bilirubinu.

Protirakovinný efekt obsahových látek vlaštovičníku většího může mít několik příčin. Chelidonin je schopen snížit aktivitu telomeráz, zároveň stimuluje apoptózu a blokuje dělení rakovinných buněk. Na zvířecích studiích byl potvrzen protinádorový efekt extraktu vlaštovičníku většího v modelu rakoviny žaludku.

V menší studii na Ukrajině se podával speciálně připravený roztok intravenozně podávaných obsahových látek vlaštovičníku pod lékařským dozorem u několika pacientů s rakovinou tlustého střeva, močového měchýře, slinivky a prsu. U některých se prodloužila celková doba přežití bez ohledu na změnu kvality života. Jiná menší studie popsala, že pravidelné podávání vodného roztoku vlaštovičníku po dobu 2 týdnů mohlo mít protinádorový efekt u pacientů s rakovinou jícnu. Velké dávky vlaštovičníku jsou obecně považovány za toxické, a proto je zavhodno konzultovat míru užívání s lékařem nebo lékárníkem.

2 dosavadní in vitro studie popsaly významný antioxidační efekt alkoholického extraktu vlaštovičníku většího skrze jeho schopnost potlačit aktivitu volných radikálů v testu "zhášení" difenylpikrylhydrazylového radikálu. Další, animální studie prokázala antioxidační účinek extraktu vlaštovičníku v hodnocení na specifickém markeru, glutationu. Významnost antioxidačního jevu se projevuje ve vyjádření zdravotnických organizací, které tento efekt nepřiřazují jednotlivým aktivním složkám byliny, ale přímo samotné bylině.

Lidová medicína

Nadzemní části a kořen jsou v rámci lidové léčby nejvíce používané části vlaštovičníku většího. Nadzemní části se sbírají během období květu a suší se při vysokých teplotách. Kořen se sbírá na podzim mezi koncem srpna a do konce října a také se suší. Někdy se v léčbě využívá čerstvý oddenek. Z vlaštovičníku se připravují alkoholové nebo vodné extrakty. V lidové medicíně se dodnes nosí využití vlaštovičníku většího v léčbě žlučových kamenů a dyspeptických potíží.

Bylinkáři doporučují odvary z vlaštovičníku k utlumení dráždivého kašle, při bolestech způsobených chorobami žlučníku, k odstraňováníbradavic potíráním latexu s cytostatickým a leptavým účinkem. Bylinkáři podávají k vnějšímu užití vlaštovičník při puchýřích, svědění, dně, obecně při zánětu a bolesti. V některých herbářích se setkáme s vnitřním použitím vlaštovičníku při artritidě, křečích, ztrátě chuti k jídlu, nepravidelných menstruacích a bolestech zubů.

Účinné látky

Vlaštovičník větší obsahuje v různých částech byliny alkaloidy izochinolinového typu, flavonoidy, deriváty fenolových kyselin a deriváty kyseliny kávové (včetně kafeoyl derivátu kyseliny jablečné). Nejvýznamnější obsahový alkaloid v nati a kořenu byliny je coptisin. Další látky jsou dihydrosanguinarinacetát, allokryptopin, protopin, berberin, sanguinarin, chelerytrin, chelidonin, stylopin, norchelidonin. Latex byliny obsahuje proteolytické enzymy a fytocystatin (proteásový inhibitor) chelidostatin.

Tradiční dávkování

V rámci bylinné léčby a vzhledem k doporučení samotných bylinkářů se obecně podává 1 lžička vlaštovičníku většího zalitá šálkem vroucí vody a louhuje se 5-10 minut podle potřeby. Některé zdroje popisují použití půlky lžičky řezaného vlaštovičníku na 250 ml vroucí vody. Takto se popíjí 1-3 šálky denně po dobu maximálně až 3 týdnů. Při některých obtížích jako je dráždivý kašel, asthmatické záchvaty nebo žaludeční křeče se 1 šálek podává 2x denně. Na gatrointestinální potíže včetně bolesti břicha, plynatosti a špatného zažívání se odborná literatura zaměřuje v dávce 1 ml extraktu 3x denně po dobu 4 týdnů v kombinaci s dalšími bylinami jako heřmánek, peprmint, lékořice, hořčice, andělika a jiné.



Pěstování

Vlaštovičník má v prostředí České republiky přirozené stanoviště, proto by jeho pěstování nemělo být obtížné. Bylině se daří, pokud se jí dopřává vydatný substrát s převahou dusíkatých látek, má vydatnou zálivku a dostatečné vlhko. Obecně vlaštovičník preferuje polostín podél cest a plotů nebo na zahradách.

Autor: PharmDr. Marek Lapka

Copyright © 2008 - 2024 Obchod Salvia Paradise
?>