Oblíbené ovoce od Evropy až po Asii.
Botanický popis rostliny
Višeň může být i menší opadavý strom dosahující zpravidla výšky v rozmezí od 3 do 10 metrů. Koruna stromů bývá spíše kuželovitá. Větvičky stromu připomínají spíše proutky a na konci bývají převislé. Listy jsou střídavé, vejčité, lesklé, světle zelené. Rostlina kvete začátkem května nebo na konci dubna. Květy jsou bílé, oboupohlavné a rostou ve svazečcích. Strom tedy dokáže oplodnit své vlastní květy. Plody jsou tmavě karmínové peckovice, višně, které v červenci vyrůstají na konci kratších stopek.
Původ a rozšíření
Druh Prunus cerasus zřejmě vznikl zkřížením druhů Prunus avium a fruticosa na území dnešního Íránu nebo východní Evropy, kde se tyto druhy s nejvyšší pravděpodobností setkaly. Stromy višně se poté kultivovaly zřejmě podél Kaspického a Černého moře a zhruba v období 300 před naším letopočtem byly stromy známy antickými Řeky. Višně znali Peršané, Indové a Římané přinesli sazenice višní s sebou do provincie Británie během 1.století našeho letopočtu. Římané zřejmě přijali višeň v roce 72 našeho letopočtu, kdy ji do Říma přivezl Lucius Licinius Lucullus ze severovýchodní Anatolie.
Višeň obecná se dnes běžně vyskytuje ve většině Evropy (Baltské státy, střední Evropa, Španělsko, Itálie i jižní Skandinávie), jihozápadní Asii (včetně Izraele, Libanonu, Uzbegistánu), Severní Americe (převážně USA), Austrálii a v severní Indii. Roste v mírném podnebí. Prunus cerasus je velice podobný sladké višni (Prunus avium).
Využití
V Británii narostl zájem a popularita višní v dobách Jindřicha VIII., v 16. století. Nejvýznamější pěstitelskou komoditou se višně v 17. století staly v anglickém hrabství Kent, kde se časem vytvořilo několik tuctů kultivarů. První americká odrůda višně vypěstovaná v Massachusetts nesla název "Kentská červeň".
Veliká popularita višní vychází z jejich flexibilitě v potravinářském a kulinářském využití (pečení, vaření,...) zahrnujíce koláče, dorty, dezerty, kompoty, džemy, šťávy. Strom samotný se také využívá v nábytkářském průmyslu. Sušené višně povařené s cukrem a míchané s ledovou vodou jsou popíjené v tradičním nápoji visne surubu nebo vyssináda. Višňový sirup jako součást likérů a různých nápojů je velice populární v Turecku, Řecku a Kypru. Sušené višně se při vaření také používají do polévek nebo k vepřovému. V Belgii se částečně využívají v pivovarnictví při výrobě přírodně fermentovaného piva kriek lambic.
Několik prací popsalo střední zlepšení spacích vzorů a návyků u pacientů s insomnií po pravidelné konzumaci přípravku obsahujícího extrakt višně (vyrobeno z cca 230 g sušeného ovoce) a jablek. Jedna práce zmiňuje možnou užitečnost višní ke zmírnění potíží se spánkem díky většímu množství melatoninu obsaženého v ovoci.
Díky obsahu určitých látek v ovoci mají višně potenciál v léčbě zánětlivých onemocnění kloubního a pohybového aparátu. Další práce základního výzkumu zmiňují určitý antimikrobní potenciál obsahových látek višní a jejich možného benefitu v léčběmikrobiálních infekcí. Jiné obsahové látky (přítomné také v ovoci a zelenině) vykazují významný potenciál zastavit bujenírakovinných buněk a oddálit kardiovaskulární choroby moderního světa - nejčastěji zmiňována je ischemická choroba srdeční.
Anthokyanové látky s antioxidačním potenciálem mají potenciál zpomalit stárnutí a oddálit kardiovaskulární choroby. Obsah anthokyanů v ovoci višní vykazují antioxidační schopnosti srovnatelné s komerčně dostupnými přípravky obsahující vitamin E v 2 mM koncentraci. V jiné studii byl popsán protizánětlivý efekt obsahových látek višní srovnatelný s in vivo terapeutickým efektem acetylsalicylové kyseliny (aspirin). Další práce popisuje, že zmíněná koncentrace antioxidačních látek má asi 10ti násobný efekt oproti acetylsalicylové kyselině.
Zánětlivé choroby trávicího traktu, vředové choroby a střevní katary byly v několika spisech léčeny v akutních i chronických fázích nemocí vyšším množstvím plodů višně. V klinickém pojetí je těžké hodnotit benefit použití višní proti trávicím potížím, nicméně existují publikace popisující pozitivní efekt obsahových látek višně ve zmíněných indikacích.
Lidová medicína
V lidové léčbě se višně uchytily a dlouhá léta používaly při insomnii a obecně při potížích se spánkem. Tradiční anglosaská medicína podává a doporučuje višně při nezávažných arthritidách, špatném zažívaní, dně a zvýšeném močení. Americká fytoterapie doporučuje extrakty a přípravky z višní při horečkách, nachlazení a kašli.
Lidové léčitelé podávají višně (nejen však ovoce!) jako adstringens při mírných zažívacích a průjmových potížích, jako hořčinu k podpoře chuti a poruchách zažívání, protihorečný prostředek při zvýšené teplotě u dospělých jedinců, nervinum a balzamující prostředek při nervových a úzkostlivých potížích.
Účinné látky
Višně obsahují rozmanité množství bioaktivních látek. Plod višně obsahuje množství nenasycených mastných kyselin, olejových kyselin (14 flavan-3-olů, kyselina myristová, perfmyristová, palmitová, stearová, olejová, linoleová a arachidonová), alfa tokoferolu, tokoferolů, vitamin A a tokotrienolů.
Další obsahové látky zahrnují cca 41 polyfenolů, flavonoidů, organických kyselin (např. 5-hydroxycinnamových kyselin), prothokyanidiny, prothokyany, 11 anthokyanů (cyanidin, cyanidin-3-glukosid, cyanidin-3-glukosylrutinosid, cyanidin, cyanidin-3-sophorosid, cyanidin-3-rutinosid), 10 flavonolů, 1 flavon, prothokyanidiny, amoniové soli, beta-phycoerythrin, kyselina askorbová a fenylalanin.
Množství vody v plodech višně zastupuje 80-85%. Ze 100 g plodů višně lze získat až 58 kalorií. Chemická analýza minerálních látek vystopovala významné množství vápníku, sodíku, železa, hořčíku, mědi, fosforu a zinku. V menším množství jsou v plodech obsažené sacharidy (dextrósa, sukrósa), kyselina citronová, amygdalin, prunasin, tannin, quercetin a kaempferol.
Tradiční dávkování
V dostupných odborných zdrojích není zmíněna doporučená dávka.
