Botanický popis rostliny
Smilax je vytrvalá, ovíjivá dřevnatějící bylina nebo keř, který může dosahovat délky až 30 metrů. Rostlina se rozrůstá jako vinná réva a pomocí úponků se drží podkladu. Stonek je keřovitý, spletený, hranatý, špičatý, zelený s mnoha listy a mívá trny. Listy jsou vejčitě podlouhlé, špičaté, srdčité, kožovité, hladké na povrchu, asi 15 cm dlouhé, 5-10 cm široké a svým tvarem připomínají plod papriky. Květ je nazelenalý a plodem jsou krásně rudé bobule. Rostlina je dvoudomá.
Původ a rozšíření
Smilax byl poprvé nalezen a popsán v roce 1805 botanikem Humboldtem v Nové Granadě u břehů řeky Magdaleny. Sarsaparilla pochází původně ze střední Ameriky, odkud se postupně rozšířila do Jižní Ameriky a na Karibské ostrovy (obzvláště na Jamajku). Do Evropy se rostlina dostala kolem 16. století díky mořeplavcům. Dnes nejčastěji roste v tropických a subtropických vlhkých oblastech Jižní Ameriky a Asie. Volně se sarsaparilla vyskytuje poblíž vodních toků a ploch.
Využití
Benefity využití smilaxu v léčebném prostředí byly poprvé popsány v roce 1569 perským učencem Imadem al-Din Mahmud ibn Shiraziem. Sarsaparilla se velice často pije při jarní detoxikaci ve směsi s lapachem (v poměru 1:1) a trochu skořice nebo kurkumy. Běžně se smilax přidává do polévek, také do různých druhé pokrmů a do kubánského nápoje Pru. Mladé části rostliny nebo oddenky smilaxu chutnají jako chřest a bývají součástí čínských svačin a plněných palačinek, ve kterých se konzumují vařené nebo syrové.
Sarsaparilla je součástí mnoha moderních farmaceutických přípravků, bývá přidávána do jídla a také do pití. Je zajímavé, že sarsaparilla byla velice populární pití amerických kovbojů. Dnes se smilax často konzumuje atlety jako přírodní "anabolický" přípravek ke zlepšení výkonu a k tvorbě svalové hmoty, i když analýzy neprokázaly významný obsah látek steroidní povahy. Je však prokázáno, že obsahové látky smilaxu jsou schopné podporovat tvorbu hormonů testosteronu a progesteronu, čímž stimulují fyziologicky anabolismus lidského těla a dokonce existuje jedna práce naznačující přítomnost mužských hormonů (Singh, 2006).
Nejvýznamnější a nejvýraznější využití v léčebném směru je u smilaxu popsáno u pozitivních účinků na gastrointestinální soustavu. Státními zdravotními orgány je sarsaparilla dokonce považována za bylinu pomáhající a harmonizující trávicí zdraví. Přímo o použití a pravidelného popíjení oddenku smilaxu lékařského je možno tvrdit, že napomáhá trávení a optimalizuje trávicí zdraví. Z některých lidových přístupů je možné podobné indikace vyčíst.
In vitro analytická studie poskytuje náhled na potenciální inhibici klíčových enzymů relevantních při rozvoji diabetu 2. typu spojených s hyperglykémií a hypertenzí měřením schopností zhášet volné radikály u antioxidačně působících polyfenolických látek obsažených v oddenku smilaxu. Stejné fenolické látky mají in vitro potenciál (popsáno v jiné práci) inhibovat alfa-glukosidásu bez ovlivnění pankreatické alfa-amylásy. Podobné třísloviny jsou v dalších pracech vyzdvihovány pro svůj antihypertenzní účinek díky relevantním změnám v inhibici enzymu ACE, který moduluje homeostatické enzymy a receptory související s ovlivněním krevního tlaku.
V jedné in vitro publikaci se testoval cytotoxický vliv jednoho obsahového saponinu vůči lidským rakovinným buňkám s pozitivními výsledky, které naznačují určitý léčebný potenciál nádorových onemocnění. Jiné zdroje popisují imunostimulační schopnost smilaxu lékařského, kdy byl popsán nárůst tvorby bílých krvinek (konkrétně se jednalo o T lymfocyty CD4 a CD8 a makrofágů) po aplikaci obsahových látek kořene smilaxu. V lidové medicíně se popisuje použití sarsaparilly při různýchalergických projevech, ekzémech, lupénkách a při asthmatu.
Vědecké práce podporují tvrzení, že by některé obsahové látky sarsaparilly mohly být s pozitivními výsledky používány jako prevence revmatoidní arthritidy a aterosklerózy. Některé herbáře doporučují smilax samostatný nebo v kombinaci přiartrózách, revmatoidních arthritidách,dnavých záchvatech a revmatismu. Popsané antiflogistické účinky zřejmě podporují indikace při různých bolestech a při vysokých teplotách.
Lidová medicína
Amazonští indiáni nepoužívali sarsaparillu pouze k léčbě pohlavních chorob, ale také k posílení imunitního systému, ke zlepšení krevního tlaku a tlumení bolesti a revmatických projevů. Smilax byl populární v tamější indiánské medicíně i pro své využití tonizačních a afrodiziakálních účinků. Ve stejných indikacích se rostlina proslavila v Evropě 16. století. Rostlina byla používána také jako přísada do některých nápojů k vytvoření pěny (díky obsahu saponinů), ale největší slávy se rostlina dočkala pro své - v tehdejší době - bezkonkurenční schopnosti likvidovat příznaky pohlavně přenosných chorob.
Čajové odvary se podávají jako diuretikum k odplavení mnoha látek, obzvláště minerálů. Má se za to, že smilax snižuje vznik ledvinových a močových kamenů, očišťuje krev, odplavuje těžké kovy a ulevuje při zánětech močového měchýře. Podle lidových přístupů, které dosud nebyly zmiňované, má smilax tonizační a antimykotické účinky.
V lidové medicíně se smilax uchytil jako perfektní prostředek protisyfilis, kapavce a různým bradavičnatým kožním výrůstkům (způsobených papilomaviry), což souvisí s antivirotickým a antibakteriálním účinkem. Časem se postupně přicházelo na mimořádně široké indikační rozpětí smilaxu, kde lze bylinu uplatnit od erektilních dysfunkcí až po bolest zubů. Smilax má zřejmě také analgetický a antiflogistický efekt. Lidová medicína některých států podává smilax při potížích s ledvinami, lupénkou, při zvýšeném pocení a syfilisu. Při závažnějších symptomech lupénky se navíc může využívat odvarů ze smilaxu lékařského k pravidelným koupelím a také k popíjení k odvodnění při retenci moči a tekutin. Lidoví léčitelé v Mexiku a Hondurasu podávají sarsaparillu k léčbě kapavky, vysokých horeček, k podpořeapetitu, trávení a při zažívacích potížích. S ohledem na energetické dráhy v lidském těle, smilax pomáhá harmonizovat meridián ledvin a meridián močového měchýře
Homeopatie
Existuje varianta připravená naředěním oddenku sarsaparilly. Sarsaparilla v ředění CH15-CH20 v různých situacích ledvinné koliky s charakteristickou bolestí močového měchýře a s výskytem sedimentu v moči, také u pacientů s chronickou cystitidou a lithiázou. Dermatologické indikace zahrnují fisúry, chronické dermatózy, purpury se souběžnými psoriatickými projevy. U revmatických nebo migrenózních obtížích.
Omezení
Kvůli nedostatku informací se smilax nedoporučuje podávat těhotným, kojícím a dětem do 3 let. Sarsaparilla středně závažně interaguje s digoxinem na úrovni absorbce (může zvýšit absorpci, koncentraci v plasmě a možné nežádoucí účinky) a s lithiem na úrovni eliminace (zpomaluje jeho vylučování a může způsobit nežádoucí účinky).
Účinné látky
Smilax obsahuje vitaminy A, B komplex, C, D, steroidní saponiny, rhynchophyllin, glykosidy, beta sitosterol, hirsutin, mitraphylin. Z minerálních látek lze vytyčit jód, křemík, síru, sodík, mangan, železo, vápník, měď a draslík. V roce 1996 vyšla analytická publikace zaznamenávající 3 steroidní saponiny v oddenku smilaxu. Posléze byly pojmenovány jako laxogenin, tigogenin, sarsasapogenin, neotigogenin a další podobný derivát glukopyranósy. Kyselou hydrolýzou se získal aglykonový steroidní sapogenin.
Tradiční dávkování
Doporučujeme tradiční dávkování, při kterém se smísí 1 polévková lžíce sušeného kořene se 750ml vody, ve které se 3 – 5 min. povaří. Takto připravený odvar rozdělíme do tří dávek, které užijeme během dne. Na začátek by se měla podávat menší dávka, kterou je možno postupně mírně zvyšovat. Po 3 týdnech pravidelného užívání je možné na 1 týden čaje vysadit.
U závažnějších forem lupének je možné smilax užívat dlouhodobě až 5 týdnů po 0,5-0,75 litrech čaje. K léčbě venerických nemocí jako je syfilis a kapavka se doporučuje čaj ze sarsaparilly připravený smísením asi 1 litru vody se 2 lžícemi sušené byliny (nebo asi 10 g), povařením po dobu 5 minut na mírném ohni. Podává se s mateřídouškou.
Pěstování
Rod smilax zahrnuje obrovské množství druhů, z nichž je velké množství endemických. Rostlina je schopná přežít v rozličných podmínkách a je schopna se rychle rozrůst po značných plochách. Rostlina preferuje plné slunce, i když se jí dobře daří v polostínu a ve stínu. Vyžaduje však vlhkou půdu, nezávisle na jejím typu (jílovitá, písčitá,...) a míře živin. Pokud jsou semínka rostliny nasbírána na podzim, doporučuje se je stratifikovat 90 - 150 dní ve vrstvičkách papírů v chladném prostředí.
Semínka by měla být sázena v lehčí půdě, mírně zavlažována a opět jemně zasypána. Proces klíčení je velice pomalý a první sazeničky se mohou objevovat až další rok. Ve volné přírodě semínkám nejvíce svědčí šíření pomocí zvířat nebo ptáků. Zavlažování nemusí probíhat pravidelně, ale důsledně dokud nejsou vidět sazeničky. Zavlažování může probíhat 1x až 2x týdně, jelikož smilax snáší sucho a dokonce mu po čase suchá půda vyhovuje. Rostlině to totiž nahrazuje její přirozené prostředí. Rostlinka se poté může přesadit, když dosáhne velikosti asi 15 cm.