Proč se skořice konzumuje tak málo, když je takřka proti všemu?
Botanický popis rostliny
Skořicovník je menší strom dosahující výšky 8-15 m. Listy jsou podlouhle vejčité, 8-20 cm dlouhé. Zeleně zabarvené a aromatické květy jsou uspořádány do latnatých květenství. Plodem je růžová, asi 1 cm dlouhá peckovice obsahující jedno semínko. Skořice, což je vnější slupka kůry skořicovníku, má jemný povrch, světle hnědou až žlutou barvu a silné, příjemné aroma.
Původ a rozšíření
Původní lokalita výskytu skořice je Bangladéš, Srí Lanka, Malabarské pobřeží v Indii a Barma. Dnes se vyskytuje v subtropických a tropických oblastech jihovýchodní a východní Asie, kde se převážně pěstuje pro komerční využití. Plantáže jsou v Indii, na Srí Lance, v Číně, Barmě a Vietnamu.
Využití
Poprvé se jméno cinnamon objevilo v anglickém jazyce v 15. století, kam se zřejmě dostalo přechýlením řeckého jména kínnamon přes latinu a francouzštinu. Středověký název používaný kolem roku 1000 měl však podobu "cassia/canna/cane". Řecký název byl zřejmě přijat přes jazyk Féničanů, který používal hebrejský název qinnamon (q´tsi´ah nebo qatsa, což značí "proužek z kůry"). Skořice byla v antických dobách známa také Egypťany a bývala považována za tak cenou komoditu, že se často darovala bohům. V Řecku se skořice používala k dochucování alkoholických nápojů a jídel, v Egyptě měla skořice spíše spirituální význam a symboliku. V dobách středověku byl původ skořice zahalen mýty a "povídačkami" obchodníků. Dlouhá léta byla za kolébku skořice považována "Arábie" cca do roku 1518, kdy portugalští mořeplavci založili pevnost a výrobní monopol na Srí Lance. Tamější monopol trval zhruba 100 let, posléze byla výrobní kontrola převzata Holanďany a poté Angličany.
Skořice je převážně známa jako koření k dochucování pekařských produktů a potravin jako je čokoláda (nejvíce oblíbené v Mexiku), dezerty (jablečné dorty, koláče, štrůdly), koblihy, cereálie, musli, toasty, cukr, skořicové housky, buchty, sladkosti, cukrátka, ale také k dochucení kávy (oblíbené v Turecku), čaje, horkého kakaa a likérů. Na Středním východě se skořice používá k dochucení kuřecího nebo jehněčího masa.
Typická vůně a chuť skořice je zapříčiněna obsahovými látkami zmíněnými v sekci "Obsahové látky". Podle americkéNational Library of Medicine skořice může pomoci k podpoře léčby svalových křečí, zvracení,infekcí, běžného nachlazení,průjmů, při ztrátě apetitu a při erektilní dysfunkci. Význam obsahové látky cinnamaldehydu byl zveřejněn ve dvou velkých časopisech. National Institute of Health ve Velké Británii vydal popis možného snížení bakteriálních a houbovitých agens po vystavení cinnamaldehydu. Diabetes care vydal krátký článek popisující možné snížení glykémie a hladin lipidů v séru pacientů s diabetes typu 2 po vystavení obsahové látky skořice. K podobnému závěru dospěli autoři článku v Diabetes UK. Autoři deklarují, že dávka skořice do 6 gramů denně "sníží sérové hladiny glukózy, triglyceridů, LDL a celkového cholesterolu u pacientů s diabetem 2. typu". V European Journal of Clinical Investigation se objevil článek popisující snížení lačné glykémie po užívání extraktu ze skořice. Zdrojem mechanismu účinku se jeví nově pozorovaná substance cinnamtannin B1, která snižuje glykémii mnoha způsoby včetně modifikací hladin inzulinu.
U diabetických myší bylo pozorováno snížení triglyceridů, LDL a celkového cholesterolu. Další práce popsala příznivé změny po podání skořicového extraktu u zvířat s vysokým arteriálním tlakem. Je však důležité poznamenat, že většina publikací byla popsána na zvířatech, pouze 1 studie popisující zároveň zrychlené vyprázdnění žaludku a zvýšení apetitu po přidání skořice do snídaně se týkala lidí.
Podle výzkumníků z univerzity v Tel Avivu obsahuje skořice látku (CEppt), která má schopnost pozastavit rozvoj Alzheimerovy nemoci a může preventivně zabránit jejímu nástupu. Navíc obsahové látky skořice přispívají ke zvýšenému komfortu nervové soustavy. Indičtí autoři popsali zlepšení kognitivních funkcí po pravidelném užívání extraktu ze skořice.
K dispozici je celkem 5 in vivo studií popisujících antibakteriální efekt extraktů ze skořice na zvířatech. Další práce popisují in vitro/in vivo potenciál u některých druhů bakterií a hub. Jedna klinická práce popisuje 2 kazuistiky dětských pacientů užívajících během infekce skořici po dobu 10 dní, poté jim byly odebrány vzorky a proběhla kultivace stolice bez prokázání patogenů. Skořicový aldehyd a skořice byly dále s pozitivním efektem testovány u pacientů s kandidózami a jinými plísňovými infekcemi u HIV pozitivních pacientů a v neposlední řadě u pacientů s parazitickými červy.
V in vitro studii byl pozorován velmi silný antioxidační účinek extraktu ze skořice a eugenolu při pozorování změn 3-nitrotyrosinu a inhibice peroxynitrituů a lipidové peroxidaci. Několik dalších prací pozorovalo antioxidační účinek řazený sestupně u extraktu vodného, methanolového, acetonového a ethylacetátového. Obsahové látky skořice inhibují aktivitu radikálů, hydroxylových a superoxidových radikálů. Studie s 18 dobrovolníky popsala snížení oxidativních stresových biomarkerů a procesů, lipidové peroxidace, celkového množství thiolových molekul a antioxidační síly u 10 dní užívaného extraktu ze skořice. Jiná studie naměřila statisticky významné korelace lipidové peroxidace a dalších parametrů u 54 dobrovolníků premedikovaných buďto extraktem skořice nebo čajem (kontrola). Antioxidační efekt obsahových látek souvisí se schopností udržovat zdravý stav kožní bariéry a sliznic organismu a při jejich poškození podporuje hojení. U dalších obsahových látek byla pozorována podpora hojení chronických ran. Cinnamaldehyd navíc podporuje biosyntézu kolagenu I v kůži a vyztužuje kožní matrix vedoucí k "protistárnoucímu" efektu na kůži a zvyšuje epitelizaci buněk epidermis.
In vivo studie popsala protivředový efekt extraktu skořice v žaludku, užívání skořice navíc snížila bazální sekreci žaludeční kyseliny v pyloru a snížila hemorrhagické léze při souběžném podávání indometacinu (vyvolává dyspeptické potíže). In vivo práce prokázaly protiprůjmový efekt u magnesiem-vyvolaných potížích, čímž podporují stanovisko zdravotnických agentur o zlepšení komfortu a zdraví trávicího traktu při užívání skořice. Navíc u skořice je v několika pracích zmiňován zvýšený apetit jak u zvířat, tak u lidí.
Protizánětlivý a antiproliferativní na dávce závislý účinek obsahových látek skořice byl pozorován v in vivo studiích u střevních chorob a protektivní účinek u nemocí gastrointestinálního traktu, ale také dýchacího ústrojí. Obsahové látky skořice také vykazují částečný hepatoprotektivní účinek (skrze měření AST, ALT a ALP) a antitumorózní aktivitu mechanismem potlačení funkce vascular endothelial growth factoru a také ovlivněním jeho receptoru v kardiovaskulárním a respiračním ústrojí.
Lidová medicína
V lidovém pojetí se užívá skořice cejlonská k léčbě dráždění gastrointestinálního traktu (plynatost, průjem, bolest, diskomfort), dráždivého tračníku, křečích během menstruace, zlepšení stavu při nachlazení a horeček, ke stimulaci apetitu a proti infekcím vyvolaných bakteriemi nebo cizopasnými parazity. Existují preparáty obsahující skořici cejlonskou k léčbě předčasné ejakulace a erektilní dysfunkce u mužů, odehnání alergické rýmy, vaginální kandidózy u žen, diabetu a zažívacích potížích.
Omezení
Omezení konzumace skořice se pojí s příjmem obsahového kumarinu, který může ve velikých dávkách poškozovat játra. Přepočty množství se nacházejí v oddělení Dávkování. Skořice může snížit krevní cukr, proto by si měli cukrovkáři a lidé užívající antihyperglykemika dát pozor a monitorovat glykémii. Ve velkém množství se nedoporučuje v těhotenství.
Účinné látky
Aromatický esenciální olej vytváří 0.5-1% z celkového množství obsahových látek kůry skořice. Z 90% jej tvoří cinnamaldehyd, který je nejen aromatický, ale také vytváří na vzduchu typické skořicové zabarvení. Další aromatické látky jsou ethyl cinnamát, eugenol, linalool, methyl chavicol a beta-caryohyllen. Zajímavou identifikovanou látkou je cinnamtannin B1.
Tradiční dávkování
Prášek skořice cejlonské obsahuje podle Německé studie z roku 2010 zhruba 63x méně kumarinů než prášek skořice čínské, přičemž válečky skořice mají menší rozdíl ("pouze" 18x více kumarinů ve skořici čínské). Česká legislativa stanovila omezení kumarinu na 2.5mg/kg, oproti tomu norská legislativa je náročnější, hladinu stanovila na 0.07 mg/kg na den. Osoba vážící 70 kg by podle norských norem měla denně maximálně zkonzumovat 4.9 mg kumarinu. Skořice cejlonská by měla mít obsah kumarinů pod 10 mg/kg (podle jiných zdrojů ještě méně). Z toho lze odhadnout celkem vysoké množství zkonzumovatelné skořice cejlonské (neplatí pro skořici čínskou!).
