Kouzelná bylinka naší kuchyně přítomná i ve slavných Švédských kapkách!
Botanický popis rostliny
Reveň kadeřavá je statná, vytrvalá rostlina dosahující výšky až 3 metrů. Lodyha rebarbory je zelená, dutá, až 6 cm v průměru, lysá a nese květenství. Listy jsou přízemní, až 60 cm dlouhé, světlezelené, oblé, podlouhlé nebo vejčité s na líci vrubovitým a na rubu hladkým řapíkem, který může být bělavý, zelený nebo červený. Květenství latnaté, asi 15-35 cm dlouhé, terminální. Květy jsou oboupohlavné, žluté s 2 mm dlouhým, šestičetným a opadavým okvětím, které se zpravidla objevuje na přelomu června a července. Plod je vejčitá, až 8 mm dlouhá, křídlatá nažka.
Původ a rozšíření
Původní domovina reveně je zřejmě střední nebo východní Asie, oblast Mongolska nebo východní Sibiře a některé provincie v Číně. Rostlině se velice dařilo v klidnějším podnebí (nebo horském pásmu) v Sýrii, Turecku atd...V Evropě se vyskytuje od nejvýchodnější části evropského Ruska až po nejzápadnější cíp Evropy. Odtud se dále reveň dostala do Severní Ameriky (USA, Kanady), dále nejvíce do Bolívie a Nového Zélandu. V Čechách roste běžně na zahrádkách i volně v přírodě.
Využití
V Číně je reveň kadeřavá součástí tradiční medicíny po mnoha tisíciletí a je zmiňována i v historických léčebných spisech. Ačkoliv existují zápisy pocházející od Dioskurida, které zmiňují zřejmě reveň kadeřavou a její léčebná využití, s naprostou jistotou se v lliteratuře setkáváme s tímto druhem až od 14. století našeho letopočtu skrze obchod s muslimskými přístavy Aleppo a Smyrna. Reveň se tedy do Evropy dostávala po Hedvábné stezce a přes Turecko. Další, alternativní cesta, která se postupně také rozmáhala, byla přes Ruské Impérium. Transport zboží skrze Asii postavila reveň společně se skořicí, opiem a šafránem mezi drahé a velice exotické koření. Vysoká poptávka veřejnosti a evropských lékárníků stimulovala možnosti pěstování reveně na evropské půdě, což se postupně (skrze Rusko) stalo. Rostlina se poté rozšířila po celém evropském kontinentě a dále se dostala do Severní Ameriky.
Z reveně kadeřavé se k různým účelům konzumuje pouze řapíkaté konce listů se silnou, nakyslou chutí, navíc však tepelně zpracované (ne syrové). Stopky rebarbory bývají nasekávány na drobné kousky, dušené nebo vařené ve vodě s cukrem do změknutí. Takto připravená rebarbora se doporučuje konzumovat studená. Smíchaná s moukou se připravuje k rebarborovým koláčům, velice často se přidává do tvarohových moučníků, ovocných knedlíků, připravuje se z ní kompoty, zavařeniny, koláče a mohou se z ní vařit polévky. Při vaření nebo dušení rebarbory se nedoporučuje používat hliníkové nádobí kvůli obsahu kyseliny šťavelové, která hliník rozpouští.
Listy rebarbory obsahují v různé míře antrachinonové látky (např.rhein a emodin) nebo jejich deriváty, které vykazují mírný laxativní a očišťující efekt. Nacházejí proto využití při mírných formách zácpy. Nejen v lidové léčbě, kdy se rebarbora běžně podává při různých potížích trávení, setkáme se i s několika kazuistikami lékařů používajících rebarboru při některých potížích. Klinické a preklinické studie se velice často opírají o pozitivní účinky obsahových látek reveně kadeřavé použitých v možné léčbě různých chorob gastrointestinální soustavy, při chronické nebo akutní zácpě a dalších. Obsahové látky rebarbory dokázaly v menší studii po 3 měsíční pravidelné terapii v kombinaci s dalšími 10 léčivkami zlepšit renální funkce u pacientů s glomerulonefritidou.
Rhaponticin, který se také nalézá ve všech částech rostliny, vykázal v in vivo studiích antihyperglykemický efekt u diabetických zvířat. Jedna klinická práce popisuje zajímavý efekt obsahových látek reveně kadeřavé na snížení celkového cholesterolu a LDL cholesterolu v plasmě u pacientů s vysokým cholesterolem. Jedna klinická studie menšího rozsahu popsala mírný efekt na snížení tělesné hmotnosti u obézních pacientů po pravidelné konzumaci dávkách bylinných "koktejlů" s revení kadeřavou v kombinaci s pravidelným (přiměřeným) cvičením a režimovým opatřením.
V různých částech rostliny reveň byl identifikován pigment parietin, u kterého se prokázal supresivní in vitro efekt vůči růstu a rozvoji lidských buněk leukémie, během 2 dní dokázal zastavit růst asi u 50%. Během 11 dní dokázala stejná látka in vivo vybít zhruba 2/3 buněk jednoho typu rakoviny plic. Přesný farmakologický mechanismus této látky se doposud neví, nicméně je tématem a středobodem několika studií a vědeckých záměrů.
Obsahový emodin extrahovaný z reveně kadeřavé dokázal in vitro potlačit produkci oxidu dusnatého, interleukinu 6 a interleukinu 1-beta bez pozorované toxicity nebo poškození tkáně. K potlačení zmíněných prozánětlivých faktorů je nutné přidat potlačení aktivity genů stimulujících syntézu těchto látek. Celkový efekt potlačení aktivity interleukinů a fosforylaci signálních molekul vedl autory článku k přiznání protizánětlivého efektu obsahové látky rebarbory.
Některé záznamy popisují možné využití rebarbory v přípravě samostatných nebo kombinovaných přípravků k léčbě boláků v ústní dutině, proti herpesu a možná také proti žaludečnímu krvácení. Menší klinická práce popsala benefitní pozorovaný efekt samostatné reveně nebo její kombinace s kaptoprilem (antihypertenzního léčiva) při zhoršených ledvinových funkcích a doporučuje je v léčbě nebo prevenci ledvinného selhání.
Lidová léčba
Lidová arabská, ale i evropská léčba podává a doporučuje pravidelné podávání reveně kadeřavé nebo pokrmů z ní připravených při různých formách zácpy, nasofaryngeálních infekcí, navíc snižuje a zmírňuje symptomy kapavky. V rámci tradiční čínské medicíny se kombinace s revení kadeřavou často doporučuje v situacích zhoršených jaterních funkcí u nealkoholiků. V lidové medicíně se uchytilo a dále udržuje možné využití při zvýšeném krevním tlaku během porodu. Další využití zahrnuje podání reveně kadeřavé ke snížení rizika fatálních komplikací neléčené sepse. V některých případech se podávala reveň po chirurgickém zákroku a bylo pozorováno zrychlení zotavení a zlepšení některých funkcí a procesu hojení.
Účinné látky
Reveň kadeřavá obsahuje celou řadu látek, z nichž nejvýznamnější jsou antrachinony včetně rheinu, emodinu a jejich deriváty, např. glykosidy glukorhein, dále pigment parietin a jiné. Právě tyto látky vykazují částečný laxativní a celkově očistný účinek, a proto se doporučují v léčbě zácpy. Další látkou je stilbenoid rhaponticin a flavanolové glykosidy (katechin-o-glukosidy), chinonové molekuly, nenasycené alkoholy, aldehydy, methylbutanol, butanoloná, hexanová a šťavelová kyselina a další.
Tradiční dávkování
V závislosti na terapeutickém zámětu nebo indikaci byla reveň podávána v dávce 23 mg/g extraktu 2-4x denně po dobu zhruba 14 dní ke zklidnění boláků a oparů. Během 1. světové války došlo k několika případům "otrávení" (zvracení, průjem) v Británii z rebarbory, jelikož byla mylně doporučována ke konzumaci jako běžná zelenina a ovoce. Tím často docházelo ke zvýšeným hladinám kyseliny šťavelové, což vyvolávalo zmíněné toxické reakce. Dnes se maximální toxická hladina šťavelové kyseliny popisuje jako 375 mg/kg u zvířat nebo 25 gramů na 65 kg hmotnosti člověka, což je velké množství přepočítáme-li to na množství kyseliny šťavelové v rebarboře. I tak by se ale měla reveň konzumovat s mírou.
