Tradiční bylina s pestrým využitím už od novorozeneckého věku.
Botanický popis rostliny
Řepík lékařský je tmavě zelená bylina dosahující až 150 cm výšky s četnými měkkými chlupy, které jsou přítomny po celé ploše rostliny. Květy řepíku mají aromatickou vůni, připomínající meruňky.
Řepík je trvalka s přímou lodyhou, je jednoduchá nebo chudě větvená, a má 3 typy chlupů. Listy řepíku jsou přetrhovaně lichozpeřené, na líci jsou zelené, na rubu šedoplstnaté. V dolní části lodyhy řepíku lékařského jsou růžicovitě sblížené, květenstvím rostliny je hrozen s desítkami lístků, korunní lístky jsou obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, a žluté. Plodem řepíku je češule s přímo až rovnovážně odstálými háčky.
Původ a rozšíření
Řepík lékařský roste ve velké části Evropy, dále v jihovýchodní Asii a Severní Americe. Řepíku lékařskému se velice daří v podhorských oblastech, v nížinách, na okrajích lesů, mezí a pastvin. Řepík velice dobře roste v oblastech se středomořským podnebím, a to v otevřených lokalitách, kde je suché a slunečné stanoviště.
Jedná se o euroasijský druh, kde jeho naleziště sahá od Kanárských ostrovů přes severní Afriku, Evropu až na západní Sibiř. Byl člověkem zavlečen i na Azorské ostrovy, do Severní Ameriky, jižní Afriky a na Nový Zéland. V Česku se vyskytuje až hojně v teplejších oblastech, v chladnějších územích jen vzácně. V našich horách chybí.
Využití
Řepík lékařský je dobře známou a velice používanou léčivou rostlinou, a to už od antických časů. Dodnes se podává k léčbě katarů žaludku, žlučníkových potíží, používá se také jako kloktadlo při bolestech v krku, a přidává se i do relaxačních koupelí. Dříve se mimo jiné používal i jako barvířská rostlina.
Obrovské množství literárních prací se zabývala antimikrobiální aktivitou různých extraktů Agrimonia eupatoria napříč testy s velice slibnými výsledky. Mezi testovanými extrakty vyšla nejvyšší aktivita proti Gram+ bakteriím u acetonového extraktu. Extrakt také obsahoval maximální koncentraci flavonoidů, celkových fenolů a prokyanidinů (Muruzovic et al, 2016; Kincses et al, 2017; etc).
Lidová medicína vzpomíná na řepík při vnitřním krvácení a/nebo k uvolnění střev. Má skvělou pověst při léčbě žloutenky a dalších onemocnění jater. Doporučeno bývávalo při hadím uštknutí, dně, kožních vyrážkách, faryngitidě, onemocnění krve, skvrnách, pupínkách atd. Rostlina se běžně kloktá při zánětech krku a úst. Smíchaný s tukem se používá jako obklad k vytažení vředů.
Tradiční využití
V rámci tradičního využití je oficiálně na úrovni Evropské unie podpořeno tvrzení, že řepík lékařský lze podávat jako tradiční rostlinný léčivý přípravek (i) pro symptomatickou léčbu mírného průjmu, (ii) jako kloktadlo k symptomatické úlevě od drobných zánětů úst a krku a (iii) k úlevě od drobných kožních zánětů a drobných povrchových ran. Přípravek je tradiční rostlinný léčivý přípravek pro použití ve stanovených indikacích výhradně na základě prokázaného dlouhodobého užívání v rámci každodenní lékařské praxe.
Ve velice starých zdrojích lze najít informaci, že řepík povařený v mléce se podával jako lék na mužskou impotenci, nicméně lze i najít informaci, že při vaření v pivu má bylina opačný efekt. V tradiční fytoterapii byl řepík doporučen jako lék na nespavost, často byl součástí bylin v polštářích.
Dodnes moderní léčitelé předepisují řepík lékařský na poruchy ledvin, jater, močového měchýře, a syndrom podrážděných střev. Má mírně svíravý efekt, což se využívá u slabších průjmů. Pomáhá při žlučníkových obtížích, a má protizánětlivé a vysušující účinky.
Obsahové látky
Obsahové látky identifikované v Agrimonia eupatoria zahrnují taniny (hlavně ellagitannin a prokyanidiny) a širokou škálu flavonoidů, mezi nimiž byly jako hlavní sloučeniny uvedeny luteolin, apigenin, kvercetin a kaempferolové deriváty.
Komplexní studie polyfenolických složek poskytla podrobné hodnocení Agrimoniae herba; fenolové kyseliny, deriváty flavan-3-olu, ellagitanin a flavonoidy byly hlášeny jako hlavní obsahové taniny.
Taniny jsou zastoupeny asi z 11% proanthokyanidiny a menší proporce ellagitaniny. Mezi kyseliny řadíme palmitovou, salicylovou, silikovou a stearovou kyselinu. Mezi obsahové flavonoidů řadíme více než 20 molekul. Dále jsou obsaženy triterpenoidy, fenolické kyseliny, minerály, vitaminy a těkavé látky. Mezi ostatní látky řadíme beta-sitosterol, polysacharidy a blíže nespecifikované kumariny.
Dávkování
Užívá se jako bylinný čaj, tinktura (1:5 extrakt) v etanolu 45% V/V nebo tekutý extrakt (1:1) extrakt etanolu 25% V/V.
U první zmíněné indikaci (viz Využití) se jako bylinný výluh používá 1.5–4 g nadrobené rostlinné drogy v maximum 250 ml vařící vody a podává se 2-3x denně. Tinktura se doporučuje v dávce 1-4 ml, 3x denně a 1:1 extrakt v dávce 1-3 ml, 3x denně.
U druhé indikace se podává bylina v dávka 1.5 g povařeného ve 150 ml horké vody, 2–4x denně jako kloktadlo, případně 3-4,5 gramů v 250 ml vody 2-3x denně. Tinktura se podává 1-4 ml 3x denně a tekutý extrakt 1-3 ml, 3x denně. U třetí indikace se doporučuje 3-10 gramů byliny v maximálně 250 ml vody samostatně nebo jako přídavek do vany.
Řepík lékařský se vnitřně doporučuje maximálně 3 dny před návštěvou lékaře, k zevnímu použití kolem týdně, případně déle po konzultaci s ošetřujícím profesionálem.
Obecně se nedoporučuje podávání u dětí mladších 12 let, nicméně běžná praxe naznačuje, že výluh řepíkové nati se běžně podává do koupelím u novorozenců při zánětlivých kožních reakcích.
Pěstování
Řepík je označován za nenáročnou rostlinu bez specifických nároků na půdu a pěstování. Řepíku totiž stačí půda zásobená na živiny s občasným přihnojením. Řepík by se měl zasazovat na jaře. Doporučuje se v březnu, ale pokud je to možné, lze již při vhodných podmínkách o měsíc dříve, v únoru.
Rostlinu lze pěstovat ve skleníku i na zahradě, vyžaduje slunné stanoviště. Řepík roste na suchých loukách a v lesních lemech, na okrajích cest, sadů, vinic a náspů.
Řepíková nať se sklízí v době kvetení. Kvete obvykle dvakrát do roka. První sklizeň probíhá v průběhu července a druhá v polovině října podle počasí a ostatních podmínek. Sušení se doporučuje na dobře větraných místech, po drobných svazečcích, aby bylo zajištěno proudění vzduchu a rovnoměrné prosušování byliny. Světlezelená barva sušené nati svědčí o správném postupu při sušení.
Usušená nať se rozmělňuje na malé kousíčky. Tyto částečky mohou být použity pro přípravu kapalných extraktů s vodou nebo tinktury s alkoholem. Řepík lze i nalézt v kombinaci s jinými rostlinnými látkami v některých produktech.