Celosvětově známá pochutina s výbornými účinky na lidské tělo.
Botanický popis rostliny
Keřovitý strom řečíku pistáciového může dorůst do výšky až 10 metrů a šířky 30 metrů. Rostlina se dožívá až 400 let věku. Pistácie má opadavé, jehlicovité asi 10-20 cm dlouhé listy. Stromy jsou dvoudomé, mají tedy oddělené samčí a samičí rostliny. Květy jsou bez okvětních lístků, jednopohlavné a vždy se vyskytují na vrcholcích větviček.
Plodem je peckovice obsahující podlouhlé, jedlé semínko. Semeno, které bývá chápáno jako ořech, je sice kulinářský ořech, ne však z pohledu botaniky. Plod má pevnou, tvrdou, krémově zabarvenou vnější slupku a jsou uspořádány do lat. Semínko má šedorůžovou pokožku a zelenavou dužinu s charakteristickou chutí.
Když plod uzraje, barva slupky se typicky mění ze zelené na podzimní žlutočervenou barvu a náhle se zčásti oplodí rozdělí a otevře. Tomuto jevu se říká dehiscence a značí samovolné pukání plodů při dozrání semen.
Původ a rozšíření
Dnešní odrůda pistácií byla zřejmě poprvé pěstována v centrální Asii v době bronzové. Nejranější nálezy jsou z Djerkutanu, dnešního Uzbekistánu. Strom původně pochází ze střední Asie nebo Blízkého východu. Dnes jsou největšími světovými producenty pistácie Írán, USA a Turecko. V menším množství se pěstuje v Číně, Sýrii a Řecku.
Pistácie je dnes rozšířena prakticky po všech teplých subtropických oblastech. Je možné narazit na planě rostoucí stromy v horách Afghánistánu nebo Íránu ve výšce od 500 do 2000 m.n.m.
Využití
Archeologické nálezy ukazují, že pistácie byla známá již kolem roku 6750 před Kristem. Antičtí historikové popisují, že pistácie byly ze Sýrie přineseny do Itálie římským Prokonzulem Luciem Vitelliem v roce 35 našeho letopočtu a do Hispánie ve stejném roce Flaccem Pompeiem.
Strom byl tedy do Evropy zanesen ze západní Asie buďto přes antické Řecko nebo Řím. Původní název rostliny pochází zřejmě ze staré perštiny, kdy se strom pojmenoval jako pesteh. Antická řečtina přeformulovala název na pistákion a pistáké, v latině pistacium. Na rozšíření pistácie měla v raném středověku největší význam italština, která jej nazvala pistacchio. Nejranější záznam o pistácii v anglické literatuře pochází z roku kolem 1400 se spelingem pistace a pistacia.
Poprvé byly pistácie komerčně pěstované v anglicky mluvícím světě, tedy v Austrálii, Novém Mexiku a Kalifornii a to zřejmě počátkem roku 1854. V roce 1917 byly W. T. Swinglem rozšířeny kolem Nilu a nové odrůdy byly představeny zemědělcům od Číny až po Kalifornii do roku 1929.
Strom se pěstuje pro oříšky, tzv. pistácie, které se mohou konzumovat čerstvé, pražené anebo také jako součástí jiných produktů. Velice oblíbená je pistáciová zmrzlina, lokum a také salám Mortadella. Baklava je také oblíbená středomořská cukrovinka z listového těsta a sladké náplně s pistáciovou nebo mandlovou příchutí. Nejoblíbenější a nejrozšířenější kultivar pistácií je „Kerman“.
Pistácie mohou být přidávány do kulfi, spumoni, do neapolské zmrzliny, z pistácií se může vyrábět máslo, pasta, konfekce jako baklava, halva, čokoláda, lokum, piškoty. V Americe se vyrábí pistáciový salát, který navíc obsahuje pistáciový puding, smetanu a kandované ovoce.
Pistácie jsou známé pro svoji schopnost omezit apetit, což může být výhodou pro lidi snažící se shodit pár kil. Mají navíc výbornou chuť a zajímavý vzhled. Zatímco jiné ořechy mají šedou barvu a nezajímavý tvar, pistácie je zelená a tvar puklé skořápky jí dalo v Číně přízvisko „veselý ořech“ a v Íránu „usměvavá pistacie“.
Podle expertů jsou pistácie vhodnou alternativou pro pravidelné svačiny pro pacienty, kteří chtějí zhubnout. Pistácie jsou totiž nízkokalorické a přitom dokáží zanechat pocit nasycení. Každá porce může zahrnout zhruba 50 pistácií, jejichž energetický obsah se vyrovná asi 170 kaloriím. I když jsou pistácie velice vhodnou dietní alternativou, někteří jedinci by si měli dát pozor na zkonzumované porce.
Studie proklamují, že pistácie mohou pomoct redukovat LDL cholesterol. Jedna studie s menším počtem probandů ukázala, že jedincům, kteří zkonzumují 20% kalorií z pistácií, se průměrně snížila hladina LDL o 14% a HDL se navýšila o 25%. S pravidelnou a optimální dietou mohou lidé snížit a oddálit riziko rozvoje srdečních chorob.
Pistácie obsahuje velké množství antioxidačních látek. Karoten, lutein, vitamin E a některé polyfenolické látky pomáhají odstraňovat volné radikály. Konkrétně lutein dokáže ochraňovat buňky před oxidací LDL cholesterolu, brání rozvoji zánětu a jeví se jako klíčový faktor při redukci srdečních chorob.
Pistácie byla klinicky ohodnocena k možnému využití při hypercholesterolémii. Klinická studie provedená u zdravých lidských dobrovolníků a lidmi trpících střední hypercholesterolémií prokázala zlepšení lipidového profilu při konzumaci nepražených semen pistácie.
Studie prokázala snížení celkového cholesterolu, snížení LDL a zvýšení LDL cholesterolu. Nebyly zaznamenány změny v hladinách triglyceridů a krevního tlaku. Jedna studie popsala pozitivní změny v hladinách apolipoproteinů. Jedna studie popsala akutní efekt po 2 následujících dávkách, jiná studie popsala efekt po dlouhodobém (3 týdny), pravidelném užívání pistácií.
V roce 2003 vydala FDA (Food and Drug Administration) potvrzení tvrzení, že pravidelná konzumace zhruba 43 g většiny ořechů v rámci dietního opatření může snížit riziko srdečních chorob.
Extrakt z rostliny a semen pistácie prokázaly in vitro mírný účinek vůči lidským bakteriálním patogenům v porovnání s nystatinem, antimykotikem. Extrakt z čerstvých semen se slupkou tureckého původu prokázal antivirotickou aktivitu vůči herpes simplex viru v porovnání s acyclovirem.
Antioxidační látky obsažené v pistáciích jsou navíc schopny zabránit procesu glykolizace, čímž pomáhají v léčbě diabetu. Vodné a ethanolové extrakty listů a semen pistáciovníku pravého vykázaly antioxidační aktivitu díky přítomnosti flavonoidů a taninů v in vitro studii se širokou metodikou několik peroxidačních testů.
Zeaxantin a lutein obsažený v pistáciích může zabránit rozvoji některých chorob souvisejících se zrakovým aparátem a běžně se doporučují k prevenci makulární degenerace, která časem může vést až ke slepotě a zrakovým potížím.
Olej z pistácie může být také používán ke zvlhčování kůže. Je to jedna z emolienčních přísad oblíbených v kosmetickém prostředí pro svoji vůni (také v aromaterapii) a efekt.
Alternativní medicína
V čínské tradiční medicíně se celá pistácie pravá používá v léčbě bolestí břicha, abmenorrhoe, popáleninách, odřeninách, dyzentérii, gynekologických obtížích, při pruritu, revmatismu, jaterních nemocech, bolácích a traumatech. Semena se používají jako sedativum a tonikum.
V tradičním pojetí medicíny se pistácie pravidelně podává jako prostředek tlumící nepříjemné a bolestivé vjemy a jako na rostlinu proti akutním a chronickým zánětům s na dávce závislými analgetickými účinky.
Zajímavostí je, že pistácie jsou extrémně hořlavé. Neměly by se skladovat najednou ve velkém množství, protože se mohou samovolně vznítit. Stejně jako příbuzné rostliny ze stejné čeledi dokáže i pistácie vyvolat u některých lidí alergii.
Účinné látky
100 gramů pistácií obsahuje asi 562 kalorií a jsou bohatým zdrojem proteinů, vlákniny, minerálů (vápník, hořčík, železo, mangan, fosfor, draslík a zinek) a vitamínů (A, B1, B2, B3, C, B5, B6, B12, E, D, folát), nasycených (kyselina palmitová a stearová,...) a nenasycených mastných kyselin (olejová a linoleová kyselina).
Pistácie obsahují měď, vitamin B6 a mangan, což jsou látky prospěšné v rozvoji kostí a tkáně a metabolismu tuků a sacharidů. Semena pistácie jsou navíc bohaté na vlákninu, která je prospěšná pro trávení.
Plody pistácií jsou bohaté na bílkoviny, oleje a vitamín E v porovnání s lískovými oříšky. Nesolené jsou bohaté na draslík a chudé na sodík. Jádra jsou bohatá na linoleovou a linolovou mastnou kyselinu. V pistáciích jsou jako další antioxidanty obsažené alfa a gama tokoferol, vitamin C, proanthocyanidiny, transresveratrol, daidzein, genistein a isoflavony.
Tradiční dávkování
Dávkování se liší podle potřeb a zvyklostí. K dosažení příjmu doporučeného denního množství antioxidantů, bílkovin a minerálů je optimální zkonzumovat zhruba hrst pistácií. Optimální dávka se bohužel mění v závislosti na cílech jednotlivých studií.
K dosažení zlepšení profilu lipidů se doporučuje dávkovat pistácie tak, aby zahrnovali 20% denní přísun kalorií. Některé studie stanovují denní dávku pro dospělého na 65-75 gramů denně, přičemž jiné studie používaly dávku 125 gramů/den.
