Koření z asijské kuchyně, které přináší zajímavé terapeutické vlastnosti.
Botanický popis rostliny
Pepř dlouhý je dvoudomá, dřevnatící, ovíjivá kvetoucí liána z čeledi Piperaceae, pěstovaná pro své plody, které se obvykle suší a používají jako koření. Dlouhý pepř má podobnou chuť jako pepř černý, bílý a zelený, ale je pálivější.
Pepřovníky se sestávají z bylin, keřů, lián a výjimečně i stromů. Listy pepřovníku jsou střídavé, dlouze řapíkaté, jednoduché, laločnaté, vejčité až kopinaté, až 12 cm dlouhé a a 3-12 cm široké a s palisty. Květy rostliny jsou přisedlé a vytvářejí klasy, vzácně hrozny.
Plodem pepřovníku jsou drobné, kulovité, přisedlé peckovice o průměru 2 mm (bobule), které bývají červené nebo žluté. Plody pepře se skládají z mnoha drobných plodů (každý o velikosti máku), které připomínají jehnědy stromu lísky.
Původ a rozšíření
Všechny rostliny rodu Piper mají téměř pantropické rozšíření a objevují se v nížinných tropických lesech, nicméně se mohou vyskytovat mimo lesní porosty. Některé druhy rosou v jižním Japonsku a Koreji, kde je spíše subtropické pásmo s mírným mrazem.
Původně byla rostlina rozšířena na ploše zabírající téměř celou Indii od podhůří Himálaje až do jižního cípu, Nepál, Bhútán a Srí Lanku. Druhotně byl pepř pěstován ve Vietnamu a Malajsii.
Využití
Samotné slovo pepř je odvozeno od slova pippali. Nejstarší známá zmínka o dlouhém pepři pochází ze staroindických učebnic ájurvédy, kde je detailně popsáno jeho léčebné využití a použití v kuchyni. Do antického Řecka se rostlina dostala v 6. nebo 5. století př. n. l., a Hippokrates o dlouhém pepři dokonce psal jako o léku než o koření.
Koření
Použití pepřovníku v kuchyni je známo již z doby 7000 před naším letopočtem. Peckovice pepřovníku byly nalezeny v Thajsku a byly pravděpodobně spíše sbírány než cíleně pěstovány.
Listy pepřovníku jsou místně známé jako tzv. uziza a používají se k dochucení nigerijských dušených pokrmů. V Mexiku a střední Americe obecně se používá podobný mexický pepř jako tzv. hoja santa k dochucování jídel.
Mezi Řeky a Římany a později ve Středověku byl dlouhý pepř důležitým a známým kořením. Ačkoli se dlouhý pepř často používal ve středověkých dobách ve směsích koření jako „silný prášek“, je dlouhý pepř celkem vzácnou přísadou v evropské kuchyni. Můžeme jej ale nalézt v indických a nepálských zeleninových vývarech, v některých severoafrických směsích a v indonéských a Malajském vaření.
Pepřovník v kultuře
Mnohé druhy pepřovníků slouží dodnes jako zahradní okrasné rostliny v subtropech a tropech. Další druhy (např. P. magnificum) rostou jako mohutné, husté a vzhledné keře.
Kácení tropických pralesů ohrožuje několik druhů pepřovníku, například v Ekvádoru se nachází přes deset druhů na pokraji zániku. Na druhou stranu se jiné druhy pepřovníku díky člověku značně rozšířily a staly se dokonce invazivními druhy.
Ajurvéda
V ájurvédské medicíně se jedná o oblíbený prostředek proti bolesti hlavy a zubů, při léčbě chorob dýchacích cest a trávící soustavy (např. při nechutenství i při střevních parazitech), a využívá se také jeho antiseptické účinky. Sušené nezralé plody se v lidové medicíně používají jako alternativa toniku.
Odvar z nezralých plodů a kořenů se také využívá při chronické bronchitidě, kašli a nachlazení. Kořeny a plody se také používají jako protijed při kousnutí hadem a bodnutí štírem. Stejný podíl práškových semen Embelia ribes, plodů P. longum a boraxového prášku se používá v ájurvédě jako antikoncepce.
Odvar z kořenů se i podává při otocích kloubů dobytka v severozápadních himálajských oblastech.
Léčba
Silice plodů pepře dlouhého vykazovaly insekticidní a repelentní aktivitu. Toxicita dvou piperidinových alkaloidů, pipernonalinu a piperoctadekalidinu izolovaných z pepře byla stanovena proti pěti druhům škůdců členovců. Oba alkaloidy vykazovaly insekticidní aktivitu.
Křeče hladkého svalstva
Extrakty z plodů a kořenů Piper longum byly zkoumány na jejich spasmolytické aktivity (proti křečím hladkého svalstva) proti léčivům proti průjmu, jako je loperamid a blokátor vápníkových kanálů jako je verapamil. Všechny extrakty a obě léčiva potlačily kontrakci střeva potkana.
Krevní destičky
Další studie dospěla k závěru, že pepř dlouhý obsahuje složky, které inhibují agregaci krevních destiček. Čtyři acidamidy, piperin, pipernonalin, piperoktadekalidin a piper longumin, izolované z plodů pepře dlouhého vykazovaly na dávce závislé inhibiční aktivitu na agregaci krevních destiček indukovanou kolagenem, a dalšími látkami.
Antioxidační účinky
Extrakty ze sušených plodů Piper longum byly testovány u diabetických potkanů. Orální podání tohoto extraktu vedlo k výrazné antihyperglykemické aktivitě, antilipidperoxidačním a antioxidačním účinkům u diabetických potkanů, což bylo srovnatelné s účinky standardního léčiva glibenklamidu.
Kombinace různých koření a bylin byla testována na antioxidační aktivitu. Analýza odhalila antioxidační potenciál složek v následujícím pořadí: Piper nigrum > Piper longum > Cyperus rotundus > Plumbago zeylanca > Zingiber officinale.
Cholesterol
Methylpiperin významně inhiboval zvýšení celkového sérového cholesterolu a poměru celkového cholesterolu k HDL cholesterolu u potkanů krmených dietou s vysokým obsahem cholesterolu.
Analgetický účinek
Vodná suspenze prášku z kořene pepřovníku dlouhého byla podávána orálně myším a potkanům. Studie prokázala, že tato forma byliny měla slabou opioidní, ale silnou analgetickou aktivitu typu protizánětlivých léčiv. Odvar z plodu pepřovníku prokázal protizánětlivou aktivitu proti edému u zvířat.
Deprese
Studie izolovala z ethanolového extraktu plodů P. longum piperidinový alkaloid, piperin, který prokázal silné antidepresivní vlastnosti, které jsou částečně zprostředkovány inhibicí aktivity MAO.
Vředy
Vodní odvar ze zázvoru spolu s vodním odvarem pepřem dlouhým chrání před žaludečními vředy u potkanů.
Antimikrobiální aktivita
Esenciální olej z plodů vykazoval fungicidní aktivitu pepře dlouhého. Obsahové látky byly testovány na 6 fytopatogenních hub, Pyricularia oryzae, Rhizoctonia solani, Botrytis cineria, Phytophthora infestans, Puccinia recondita a Erysiphe graminis in vivo. Piperidinový alkaloid, pipernonalin, byl izolován z byliny a vykazoval silnou fungicidní aktivitu proti P. recondita.
Byly studovány antiamébové účinky surového extraktu plodu Piper longum proti Entamoeba histolytica infikující. Kořen i plod P. longum prokázal antiamébovou aktivitu přibližně ve stejném rozsahu jako metronidazol.
Různé extrakty pepře dlouhého byly hodnoceny proti bakteriálním patogenům jako jsou S. albus, S. typhi, P. aeruginosa, E. coli, B. megaterium a jedné houbě, A. niger. Ve srovnání se streptomycinem vykazovaly všechny extrakty dobrou antibakteriální aktivitu.
Efekt na dýchací systém
Izolovaný piperin vykazoval centrální stimulační účinek u zvířat. Tlumil respirační depresi vyvolanou morfinem nebo pentobarbitonem u zvířat. Extrakt z P. longum vyvolal v menší dávce respirační stimulaci, a surový extrakt potlačil ciliární pohyby jícnu, což může vysvětlit potlačení kašlacího reflexu. Extrakt z plodů snížil pasivní kožní anafylaxi u potkanů a proti bronchospasmu vyvolanému antigenem.
Hepatoprotektivní aktivita
Extrakt plodu rostliny zlepšil regenerační proces omezením fibrózy, a nepřinesl ochranu proti akutnímu poškození nebo proti cirhotickým změnám u hlodavců. Ethanolový extrakt z P. longum inhiboval jaterní fibrózu a obsahový piperin vykázal významnou ochranu proti hepatotoxicitě in vitro i in vivo.
Protirakovinná aktivita
Účinek piperinu na inhibici plicních metastáz buněk melanomu B16F-10 byl studován na myších modelu. Podávání piperinu vedlo k významnému snížení (95,2 %) tvorby nádorových uzlů spolu se snížením sekundárních škodlivin. Piperin prokázal chemoprotektivní účinky, když byl podáván orálně zvířatům s rakovinou plic.
Piplartin a piperinové alkaloidní amidy izolovány z pepře dlouhého prokázaly cytotoxickou aktivitu vůči několika nádorovým buněčným liniím. Studie prokázala, že piperin má antioxidační, antiapoptotické a regenerační schopnosti proti buněčné proliferativní a mutagenní aktivitě.
Bezpečnost
Vzhledem k tomu, že je pepř dlouhý široce používán ve vaření a tradiční medicíně, obecně se předpokládá, že je v mírných dávkách bezpečný. Experimentální modelech však uvádí, že plody mají antikoncepční aktivitu, obecně se doporučuje se vyhnout jejich použití během těhotenství a při kojení. Při hodnocení antikoncepční aktivity byl pepř dlouhý použit v dávce 1g/kg tělesné hmotnosti a shledán jako účinná antikoncepce bez toxických nebo teratogenních účinků.
Studie akutní a chronické toxicity na etanolových extraktech z plodů P. longum byly provedeny a neprokázaly žádnou významnou akutní nebo chronickou mortalitu ve srovnání s kontrolou.
Obsahové látky
Plody pepřovníku obsahují těkavý olej, škrob, bílkoviny, alkaloidy, saponiny, sacharidy a amygdalin. V semenech byly přítomny sylvatin a dieudesmin. Mastné kyseliny z drcených semen byly identifikovány jako palmitová, hexadecenová, stearová, linolová, olejová, arachidová a behenová.
Plody pepřovníku obsahují velké množství alkaloidů a příbuzných sloučenin, z nichž nejhojnější je piperin, spolu s methylpiperinem, iperonalinem, piperettinem, asarininem, pelitorinem, piperundekalidinem, piperlonguminem, piperlongumininem, refraktomidem A, pregumidienem, brachystamidem, brachystamid-A, brachystin, pipercid, piperderidin, longamid a tetrahydropiperin, piperlongumin, dehydropipernonalin piperidin, piperin, terahydropiperlongumin a trimethoxy cinnamoyl-piperidin a piperlongumin.
S ohledem na lignany byly identifikovány sesamin, pulvuatilol, fargesin a další. Plody obsahují estery tridecyl-dihydrokumaarát, eikosanyl-(E)-p-kumarát a Z-12-oktandecen–glycerol-monoester.
Esenciální olej z plodu byliny je komplexní směs, jejíž tři hlavní složky jsou (kromě těkavého piperinu) karyofylen a pentadekan (oba asi 17,8 %) a bisabolin (11 %). Mezi další patří thujin, terpinolin, zingiberin, p-cymen, p-methoxyacetofenon a dihydrokarveol. Dlouhý pepř obsahuje méně esenciálního oleje než jemu příbuzné druhy (asi 1 %), který se skládá ze seskviterpenových uhlovodíků a etherů (bisabolen, β-karyofylen, β-karyofylenoxid, každý 10 až 20 %; α-zingiberen, 5 %) a nasycené alifatické uhlovodíky jako je 18 % pentadekan, 7 % tridekan, 6 % heptadekan.
Těkavé složky a mikrobiologické studie na Piper longum odhalily přítomnost více než 15 složek, které byly dále identifikovány pomocí GC-MS. Použitím systematické frakcionační metody byly izolovány účinné látky pipatalin, pelitorin, sesamin, brachystamid B a guineensin.
Dávkování
Dávkování v Ajurvédě se u prášku pohybuje mezi 0.5 – 1 g jednou nebo vícekrát denně, většinou podaný po jídle. Jednotlivé plody se v rámci lidové medicíny doporučují a podávají v dávce 3 – 5 g jednou nebo dvakrát denně 10 minut před jídlem. Lze podávat spolu s mlékem nebo přepuštěným máslem.
