Rčení mluví za sebe: "Trocha pepře, ať se vzepře!"
Botanický popis rostliny
Pepřovník černý je stálezelená liána dorůstající délky až 4 metrů. Liána od báze dřevnatí, pomocí větvených zlustlých uzlin může zakořenit. Liána se ovíjí kolem opory, na bázi má stonek asi 3 cm a větví se do mnoha tenkých větviček. Listy jsou řapíkaté, lysé, kožnaté, vejčité nebo eliptické, asi 10 cm dlouhé, 5 cm široké, bez palistů a rostou střídavě. Proti listům vyrůstají 7-15 cm dlouhá, hustá hroznovitá květenství s maximálně 60 drobnými kvítky podepřenými listeny. V květenství se nacházejí oboupohlavné květy. Plodem je asi 4 mm velká, přisedlá bobule s tenkým, dužnatým oplodím a uvnitř s jedním semenem. Bobule je nezralá zelená a zráním postupně červená.
Původ a rozšíření
Pepř černý pochází původem z horských oblastí provincie Ghát podél Malabarského pobřeží rozléhající na západní straně Indie, kde dosud roste místy i planě. Rostlina byla postupně díky vytrvalé obchodní činnosti rozšířena do mnoha tropických zemí přes Ceylon, další provincie západní a východní Indie, převážně zemí v jihovýchodní Asii a Jižní nebo Střední Ameriky. Rostlina se mimo jiné dopravila na poloostrov Malacký, na Filipíny a ostrovy Antilské. Aktuální největší světoví pěstitelé pepře černého jsou Indie, Vietnam, Indonésie, Srí Lanka, Filipíny a Brazílie.
Využití
V indické kuchyni je pepř černý jádrem alespoň od roku 2000 před naším letopočtem. Během let se vytvořila pevná zemědělská základna v Číně, odkud se zřejmě pěstování pepře černého rozšířilo na Jávu, Sumatru, Madagaskar a do Malajsie. Existují záznamy o používání pepře černého ve starověkém Egyptě za dob Ramese II i po jeho smrti v roce 1213 před naším letopočtem. Ještě cennější komoditou byl pepř černý v antickém Řecku kolem 4. století před naším letopočtem, kdy si jej mohli dovolit pouze majetní obyvatelé. Postupně si pepř černý oblíbili i v antickém Římě, kde se stal pevnou součástí jejich kuchyně. Pepř byl v historii natolik ceněn a milován, že i sám král Alarik žádal při obléhání Říma v 5.století našeho letopočtu výkupné v pepři. Po pádu Říma se opět rozmohl obchod s pepřem díky činnosti Peršanů a Arabů. V dobách středověku byl znovuobjeven pepř Italy, Portugalci a Angličany.
Pepř je jedno z nejvíce používaných a nejrozšířenějších koření na světě, a proto nás ani nepřekvapí rozsah vědeckých prací zabývajících se tímto kořením. Široce testované pole obsahových látek černého pepře souvisí s jeho potenciálem léčit některé choroby gastrointestinálního traktu. Klinická studie s 16 dobrovolníky potvrdila, že podávání 1.5 g černého pepře denně zvýšilo průměrně o 30% střevní pasáž a podporovalo střevní peristaltiku. Potvrdil se i jistý antibakteriální a antiadhezivní efekt obsahových látek pepře černého vůči aktivitě žaludečního Helicobacter pylori. Mnoho studií se zabývá právě popisem obsahových látek pepře černého na možné ovlivnění trávení a regulace tělesné hmotnosti a výsledky těchto publikací dosud vycházejí pozitivně s významným efektem.
Podle in vitro publikace prokázaly extrakty z různých bylin včetně černého pepře antioxidační aktivitu ve zhášení hydroxylových radikálů, superoxidových aniontů a oxidu dusnatého pomocí různých instrumentálních metod. Všechny zmíněné "biomarkery" mají prokázaný určitý vliv na vznik a rozvoj zánětlivých procesů skrze oxidaci buněčných struktur. V další in vitro studii byl pozorován pokles uvolněného oxidu dusnatého z lipopolysacharidových molekul, z čehož autoři vyvozují antioxidační vlastnosti.
Postupně se začíná objevovat mnoho důkazů prokazujících pozitivní vliv obsahových látek nebo extratů pepře černého na normální činnost nervové soustavy. In vitro studie popsaly pozitivní efekt obsahových látek pepře černého (srovatelný s kapsaicinem) na vanilinové receptory ve schopnosti tlumit bolestivý vzruch po nervovém vlákně a zároveň by měly inhibovat degradační nitrobuněčné mechanismy objevující se u některých nemocí jako Alzheimerova choroba a další.
Preklinická práce popsala možné využití obsahových látek pepře v podpoře léčby dýchacích obtíží a výsledek lze interpretovat jako podporu funkce dýchacího systému. Z podobného "soudku" jsou závěry prací, které popsaly užitek použití obsahových látek pepře černého v situacích nedokrvení periférie, oběhových potížích menších cév a kapilár, při jaterních chorobách způsobených patologiemi jemných cévek a při nedokrvení kožních vrstev. Popsaný efekt, kdy dochází k dilataci periferních cév a ke zlepšení prokrvení, nahrává lidovému využití pepře, kdy se v menší míře doporučuje při mužské impotenci a při potížích s nedokrvením pohlavních orgánů.
Lidová medicína
V lidové medicíně Indie se pepř podává při malárii, při onemocnění jater, oběhového systému a proti různým formám rakoviny. Jedno z nejvíce využívaných oblastí v lidové medicíně je podávání při impotenci u mužů a frigiditě u žen.
Účinné látky
Bobule pepřovníku obsahují významný podíl pryskyřice (zdroj peprné chuti), aromatické silice (typická vůně) s monoterpeny (sabinen, beta pinen, limonen, alfa pinen, myrcen, borneol, carvon, karvakrol, cineol, linalool) a seskviterpeny (beta karyofylen, humulen, beta bisabolon, karyofylen) a látka alkaloidní povahy piperin. Dále jsou v pepři černém obsaženy selen, vitamin B12, beta karoten, kurkumin, amidy, piperidiny, pyrrolidiny, flavonoidy, krátké aldehydy a karboxylové kyseliny, terpenoidy, deriváty tyraminu, kumaperin, wisanin, piptigrin, dipiperamid, deriváty piperinu a piperidinu, proteiny (asi z 10%) a steroly.
Tradiční dávkování
Jednotlivá dávka černého pepře by neměla přesáhnout 0.6 gramů (kvůli obsahovým látkám) a denní by měla být do 1.5 gramů čistého pepře. Podávat se může v rozličných formách od sušeného drceného pepře, po tekutý extrakt nebo z něj lze připravit odvar či nálev.
