Koření z jihovýchodní Asie s prospěšnými účinky.
Botanický popis rostliny
Žlutodřev peprný roste v Číně, Koreji a Japonsku ve formě dvoudomého stromu nebo keře připomínajícího akát a dorůstajícího výšky až 3 metrů. Kopinaté, kožovité listy s mírně zubatými okraji rostou na stonku střídavě po 5-9 párech. Na přelomu dubna a května se objevují květy, které vytvářejí úžlabní žlutozelené shluky. Kolem září dokáží vytvořené plody změnit barvu na karmínově rudou a praskají, volně tak vypouštěje uvnitř schovaná černá, lesklá semínka. Tyto tobolky jsou vlastním kořením.
Původ a rozšíření
Rostlina se nachází v mírném a subtropickém pásmu jihovýchodní Asie, od jižní cípu korejského poloostrova, přes čínské provincie po japonské ostrovy, kde se vyskytuje od ostrova Hokkaidó až po Kyušú.
Využití
Pepř sečuánský má mnoho názvů (jak lze najít v sekci "názvy"), nicméně obecně převládá název sečuánský, jelikož se nejvíce pěstuje a sklízí v čínské provincii S´-čchuan. Pepř sečuánský má široké uplatnění v kuchyni. Jedná se totiž o výrazně aromatické a chutné koření, které přináší typický nádech do každého pokrmu. Jedná se jedno z nejstarších koření v Číně, které však nemá mnoho společného s černým pepřem, které známe my.
Při samotném kulinářském zpracování se doporučuje část pepře osmahnout na pánvi a část pepře nechat odstát bokem, což po následném smísení rozvíjí finální škálu chutí. V Číně se sečuánský pepř přidává kvůli dochucení do zeleného čaje. Jinak se běžně podává ke kuřeti nebo vepřovému. Nesmí se však použít příliš velké množství koření, jinak pepř přebije všechny ostatní chutě a dá pokrmu palčivou příchuť. Jeho výhoda však je, že má sice pepřovitou chuť, ne ale pepřovitou ostrost.
V Japonsku se čínský pepř často objevuje ve speciálních baleních s restovaným úhořem. Zde vlastně "japonský" pepř se také objevuje v miso polévce, v rozličných typech nudlí, v tsuyu, tsekemonu nebo teriyaki. Existuje celá řada japonských receptů obsahujících sečuánský pepř, objevuje se také v rýžových krekrech (arare). V korejské kuchyni se sečuánský pepř objevuje v pokrmech chueotang, maeutang nebo hoe (syrová ryba).
V určité koncentraci jsou obsahové látky sečuánského pepře schopny inhibovat růst a prosperitu virů Pikornavirů, které způsobují některé druhy rým, střevních potíží, hepatitidu A a další. V další studii z roku 2014 jsou popsány obsahové látky (flavonolové glykosidy) sečuánského pepře při antivirovém účinku, konkrétně v inhibici viru influenzi. Látky získané ze silice sečuánského pepře jsou schopné tlumit přenos nociceptivních buněk, což vede k analgetickému nebo vhodněji k anestetickému účinku. Další řada zajímavých prací se s pozoruhodnými výsledky zabývaly popisem antibakteriálního účinku obsahových látek rostliny Zanthoxylum piperitum.
Lidová medicína
Tradiční čínská medicína doporučuje sečuánský pepř pro mnohé neduhy, nejvíce však využívá jeho diuretických, apetit-podporujících, digestivních a karminativních vlastností. Další účinky čínského pepře zahrnují antibakteriální, antivirotický, tonizační, antioxidační a antiparazitický efekt. Jiné lidové přístupy léčby podávají sečuánský pepř při bolestech žaludku, při zvracení, jako diuretikum, stimulans, při kožních problémech a jako tonikum.
Účinné látky
Sečuánský pepř obsahuje velké množství nejen aromatických obsahových látek, z nichž nejvýznámnější jsou součástí silice citronellal, citronellol, 3-hexenal, limonen, beta-felandren, cineol, monoterpeny alfa a beta-pinen, kafr, seskviterpeny cadinol a cadinen a diterpen trans-fytol, oktanová kyselina a 1-oktanol. Dalšími zajímavými látkami jsou chlorpyrifos, dichlorvos, cuminaldehyd, thymol, verbenon, myrtenal, karkakrol, verbenol a kuminyl alkohol a aminokyseliny glutamová kyselina, aspártomová kyselina, valin, leucin, arginin a velké množství mastných kyselin.
Tradiční dávkování
Dávkování čínského pepře není v žádné dostupné literatuře zmíněné a přesně stanovené. Čínská medicína ani jiné alternativní přístupy nestanovily terapeutickou dávku, předávkování ani možné nežádoucí účinky.
