Majestátní strom mající své terapeutické kořeny u severoamerických Indiánů.
Botanický popis rostliny
Ořešák černý je opadavý, statný, přímo rostoucí strom dorůstající do obdivuhodných rozměrů, tj. až do 20-40 m výšky a 15-25 m do šířky. Kůra stromu je rozbrázděná, tmavě šedá a dává borce diamantově tvarované vzorce. Listy jsou složené, lichozpeřené a střídavě rozmístěné na větvích, 30-60 cm dlouhé, lístků je 15-23, jsou zašpičatělé, 7-10 cm dlouhé, asi 3 cm široké a okraje mírně pilovité. Ořešák je jednodomá rostlina, samčí květy jsou hnědé jehnědy, samičí květy jsou ve shlucích po 2 až 5, vždy na koncích větve. Plody jsou kulovité, velmi pevné, velké 4-6 cm v průměru, zelenohnědé, aromatické (štiplavé až pálivé aroma), mají jedlá jádra a zrají na podzim zhruba od října do listopadu.
Původ a rozšíření
Ořešák černý pochází původem z východní části Severní Ameriky. Roste blízko řek a pobřeží od jižního Ontaria, od západu po jihovýchod Jižní Dakoty, na jih k Georgii, na severu Floridy a jihozápadně do Texasu. Lidskou činností a zemědělskou poptávkou se strom v 17. století rozšířil do Evropy, střední Asie, až do Číny. Zprvu se ořešák černý pěstoval jako okrasný strom v zámeckých zahradách, dnes může být k vidění i v běžných parcích. Na území České republiky byl první ořešák černý zaznamenán v roce 1835. Největší současný exemplář se v ČR nachází v zámeckém parku v Kvasicích (okres Kroměříž).
Využití
Ořešák černý je významná komerční dřevina jak z pohledu pěstování pro plody, tak pro dřevo (tmavé a lehce zpracovatelné). Stromy mohou být pěstovány jak pouze pro jeden "produkt" nebo pro oba. Nejširšího využití ořešáku černého zaujímá potravinářství. Populární je pro spotřebitele využití při výrobě zmrzlin, pekařských produktů a konfekce. Velmi oblíbené jsou podzimní koláče, dorty, koláčky a cukroví. Oplodí se může namáčet a louhovat v jednoduchém sirupu nebo lihovém roztoku k dochucení nápojů.
Barevné látky juglon, plumbachin a tanin jsou přírodní barviva používaná v historii k barvení vlasů, manufakturních výrobků, podlah, nábytku a obecního majetku. Dodnes se oplodí používá mimo jiné jako abrazivní leštidlo, filtr k čištění dehtu a jako přísada do kosmetických přípravků. Zdroje se liší v popisu barvy extraktu z oplodí ořešáku, ale zdá se, že čerstvý je žlutohnědý a časem nabývá hnědou barvu.
Indiánští léčitelé a šamani používali proti parazitárním infekcím očistné rituály, během kterých došlo i na extrakt ze slupek ořešáku černého. Ten měl očistit střevní trakt a postupně tím zlepšit imunitní soustavu a odpověď na přemnožení infekčních parazitů. Ještě před tím, než byly v oblibě vitamíny a minerály, se běžně používal ořešák k léčbě vředů, ran, kurdějí a ke kloktání. V historii podávali díky obsahu tříslovin ořešák černý ruští vojáci k čištění ran, k rychlejšímu hojení vnějších poranění a k léčbě vředů.
Obsahové látky ořešáku černého byly testovány na jejich potencionální schopnost zahubit střevní parazity při infekčních chorobách gastrointestinálního traktu. Ořešák černý je součástí mnoha antiparazitických a antimykotických přípravků/směsí proti mnoha mikroorganismům včetně Giardií, ploštěnek, měchovců a hlístic.
V roce 2012 byly testovány chinonové extrakty z ořešáku černého na antimikrobní efekt obsahových látek, přičemž jako nejvíce účinnou látkou se projevil juglon. Juglon vykázal specifický baktericidní efekt vůči kmeni Erwinia amylovora a zdá se jako potenciální přírodní náhrada dnešní antibiotické léčby.
Další studie publikovaná v časopise Phytotherapy Research popsala u juglonu významnou inhibici aktivity RNázy H virů HIV. Jedná se o zajímavou informaci, jelikož RNáza H je klíčovým enzymem při replikaci viru HIV, jelikož podporuje a katalyzuje štěpení DNA/RNA hybridu vytvořeného po proběhlém procesu zprostředkovalo reverzní transkriptázou (přepis z RNA na DNA). Inhibicí tohoto enzymu podáním juglonu dochází k zastavení replikace viru HIV a prokazuje určitý antivirotický efekt.
Obsahové taniny (polyfenolické třísloviny) jsou schopné snižovat plasmatické hladiny cholesterolu, pomáhají smršťovat potní žlázy, což vede ke snížení pocení, a přinášejí úlevu při průjmu a zvýšené krvácivosti.
Lidová medicína
V léčitelství se používají slupky, jádra, listy a oplodí ořešáku černého. Nejznámnější příznivé účinky těchto částí jsou schopnost čistit organismus, podpořit přirozenou imunitu, zlepšit aktivitu mozkových funkcí, podpořit chuť k jídlu, snížit cholesterol, zlepšit aterosklerotické projevy a příznivě ovlivňovat kardiovaskulární systém (s významným vlivem na cévy).
Lidová medicína připomíná použití oplodí ořešáku černého při bolestivém trávení, při kolikách, pálení žáhy, meteorismu, k podpoře vylučování žlučových šťáv, k odvrácení kardiovaskulárních chorob a k vnějšímu užití při bolestivých bolácích a nepříjemném akné.
V lidové léčbě je oplodí ořešáku černého tradičně využíváno k léčbě některých nádorových onemocnění. Severoameričtí léčitelé doporučují podávání černého ořešáku ke stabilizaci při leukémii, dále při syfilisu, k oplachům při kožních chorobách a ke kloktání při zánětech nosohltanu a dutiny ústní.
Účinné látky
Na 100 gramů oplodí ořešáku černého vychází zhruba 10 g na uhlovodíky, tuky na cca 59 g (s převahou polynenasycených mastných kyselin jako je kys.linoleová, olejová, palmitová a stearová) a bílkoviny 24 g. Zbylé množství spadá na vitaminy B1, B2, B3, významné množství B5 a B6, dále B9, B12, vitamin C, D, E a K. Významně biologicky aktivní je juglon (naftochinonový derivát), plumbachin (chinonový pigment) a tanin (polyfenolická látka).Z minerálních látek lze zmínit obrovské množství manganu, fosforu, hořčíku a zinku, méně je vápníku, železa, sodíku a draslíku. Asi 4 gramy spadají na vodu.
Tradiční dávkování
Ořešák černý se užívá formou odvaru, který se připraví smísením jedné polévkové lžíce se 750ml studené vody. Přivedeme k varu a na mírném ohni povaříme max. 10 min. Poté odstavíme a takto připravený odvar se vypije ve třech dávkách během dne.
