Botanický popis rostliny
Kaktusy rostou s plochými kruhovými listy, které se nazývají cladody nebo také platyclady, s dvěmi různými typy ostnů. Menší, které mají charakter chlupů se dají lépe oddělit, lehce proniknou kůží a oddělí se od tkáně rostliny. Ty větší ostny jsou hladké a více připevněné k pevnému podkladu pletiva. Většina kaktusů vytváří velmi hustou strukturní změť těchto listů s ostny. Co se týče květů, ty jsou v porovnání s jinými bylinami obrovské a plody, které jsou velmi chutné a mají navíc léčebné účinky, kterým se věnujeme posléze.
Původ a rozšíření
Rostlina pochází z oblasti Střední Ameriky (nejspíše z oblasti dnešního Mexika), odkud se po objevení tohoto kontinentu uměle rozšířila do regionu kolem Středozemního moře a dalších částí světa. Conquistadoři opuntii dovezli na Pyrenejský poloostrov, kde zdomácněla. Z dnešního Portugalska a Španělska se rostlina dále rozšířila do severní Afriky, oblasti Blízkého východu až po Indii. V dnešní době jsou největšími producenty Nopálu Mexiko, Brazílie, USA, Itálie a Indie.
Jako všechny původní kaktusy také opuncie pochází z amerických končin, ovšem byly uměle převezeny do všech koutů světa, kde se jim daří. Spousta druhů kaktusů roste v hojnosti na území Mexika (nejvíce ve středním a západním regionu) a na Karibských ostrovech. Na území USA mají kaktusy domovinu však v jihozápadních pouštních státech včetně jižních částech Skalnatých hor, kde se daří vícero druhům kaktusů. Jejich výskyt není vázán pouze na pevninu, několik druhů se objevuje na Galapágských ostrovech a dalších. Opuncie jako druh jsou nejvíce stálými druhy kaktusů na světě, proto je lze nalézt také v chladnějších krajinách Kanady.
Využití
Za dob, kdy byla rostlina konzumována zpravidla indiánským domorodým obyvatelstvem, se rostlině říkalo božský pokrm. S narůstající vědeckou technologií se potvrzuje, že její název byl alespoň částečně oprávněný. Působí na mnoha úrovních lidského organismu, proto bude jeho popis účinků soustředěn na určité soustavy.
V rámci trávicího systému působí uklidňujícím efektem na vředová onemocnění, které mohou být provázeny mnoha komplikacemi. Vláknina a polysacharidy slizového charakteru vytváří ochrannou vrstvu mezi sliznicí a kyselým prostředím žaludku, pokud je vyvolána přehnaná žaludeční sekrece, kterou neutralizační látky nedokáží utlumit. Tyto látky ochraňují stěnu trávicí trubice vůči vnitřním nebo vnějším negativně působícím látkám (koření, dráždidla, léky proti bolesti,...).
Látky obsažené v nopálu (konkrétně se jedná o antioxidační vitamin C a betakaroteny) mají vysoký potenciál zvyšovat odolnost koronárních tepen vůči kornatění, které neléčené může s dalšími faktory zvýšit riziko aterosklerózy. Má se za to, že tyto látky mohou snižovat riziko kardiovaskulárních příhod při zhoršení aterosklerózy. V nopálu jsou obě látky ve zvýšené koncentraci přítomny.
Detoxikačními a pročišťujícími účinky disponují další látky obsažené v nopálu, a sice vitaminy A, B1, B2, C, soli vápníku, hořčíku, sodíku, draslíku, železa a látky tvořící vlákninu (nejvíce podílu připadá na lignin, celulózu, pektin a slizotvorné látky). V kombinaci mohou být prospěšné k podpoře regenerace jaterní tkáně.
Je možné, že právě přítomnost berberinu dělá z této rostliny "lék" proti stresu a pocitu napětí. Má se za to, že tato účinná látka vyvolává v lidech pocit úlevy a klidu. Má potenciál k využití jako účinného zásahu proti úzkosti.
Lékařské studie se také zabývaly vlivem přítomnosti nopálu u osob postižených cukrovkou typu II a zdravých dobrovolníků. Zajímavé bylo, že vyšlo relativní snížení absorbovaného cukru ze střev a částečného snížení již přítomného cukru v krvi. Některé látky jsou zkoumány, zdali zasahují do funkčnosti a aktivity inzulínu, čímž by nepřímo ovlivňovaly míru plasmatického cukru.
Jiné studie se zabývaly testováním obsahových látek vůči jejich vlivu na případném snížení plasmatických tukových částic. Výsledky vyšly zajímavé, jelikož se zdá, že tyto látky mají (zatím testováno v malém počtu dobrovolníků) pozitivní efekt na snížení celkového cholesterolu, LDL (zlého) cholesterolu a volných lipidových částic.
Vláknina, která je v nopálu ve velké míře přítomna, se chová ve střevě tak (mimo jiné), že na sebe váže vodu, bobtná a šetrně vyvolává neustálou pohybovou pasáž střev. Jde o mechanismus, kterým se velice šetrně léčí zácpa, která může být způsobována mnohými faktory spojených s věkem, životním stylem, nemocí nebo užívanými léky. Vláknina je ovšem příjemný prostředek na uklidnění a rozpohybování střevního obsahu. Jedinou nevýhodou je pomalejší nástup, o to delším více uklidňujícím efektem disponuje. Kvůli charakteru procesu účinku je vhodné k nopálu vypít alespoň sklenici vody, aby se potřebná voda nezískávala ze zásob organismu.
Nopál je také užitečným působitelem při držení diety. Obsahuje totiž velkou koncentraci aminokyselin, které při dietním režimu nebo posilování dodává patřičný základ na růst svalů. Pokud člověk drží dietu, je možné, že některé cukry a nutrienty se získávají ze svalů jejich rozkladem, nopál tento proces omezuje a dává patřičné látky, aniž by tělo strádalo či chátralo a dodává pocit energie.
Přestože byl nejspíše v historii nopál užíván dětmi i těhotnými ženami, v dnešním pojetí vědy a hledání důkazů se doporučuje nopál těmito skupinami neužívat. Neexistuje totiž potvrzené zprávy, že je pro těhotné a děti nopál bezpečný, nikdo to zatím kvůli etice neotestoval.
Účinné látky
Jak bylo výše zmíněno, nopál obsahuje velké množství ve vodě nerozpustné vlákniny. Ta je především složená z vápenato-hořečnatých solí pektinu (nejvíce je znám tím, že je obsažen ve slupkách brambor, zeleniny a ovoce). Další množství spadá na pestrou změť minerálů a vitamínů, které dodávají nopálu charakteristickou chuť a využití.
Nopál v sobě ukrývá vysoké množství aminokyselin a bílkovin, které mají příznivý účinek na lidské tělo. Celkem je obsaženo okolo 20 aminokyselin, přičemž asi 8 je esenciálních, tedy těch, které si lidské tělo není schopno metabolickou cestou vytvořit, ale potřebuje ho pomocí potravy získávat. Zajímavým peptidem, obsaženým v nopálu, je již diskutovaný berberin.
Nopál samotný má velmi nízkou energetickou hodnotu, proto je vhodným doplňkem u cukrovky, zvýšeného tuku a metabolického syndromu obecně. Skoro z 90% je nopál tvořen vodou a zbytek, tedy sušina, je pestrá směs výše uvedených látek.
Tradiční dávkování
Běžné doporučené dávkování nopálu pro dospělého člověka je cca 1/2 kávové lžičky (vychází kolem 1 g) práškovaného nopálu na lačno, tedy asi 30 minut před jídlem, ráno a řádně rozmíchané ve vodě, džusu či šťávě vypít. Podle potřeby a chuti je možné užít až 3x denně nopálu zhruba po 8 hodinách (snídaně-oběd-večeře).
Pěstování
Opuncie, mateřská rostlina nopálu, se komerčně pěstuje nejen pro sklizeň ovoce, ale také pro samotné kaktusy a jiné. Většina kulinářských publikací hovořící o "pichlavé hrušce" odkazuje právě na zmíněný druh. Název "tuna" vychází z původního indiánského pojmenování, které bylo převedeno do španělštiny v době kolonizování Jižní Ameriky.
Opuncie, kaktusy obecně, jsou efektivní rostliny pro pěstování ve velmi suchých oblastech díky jejich schopnosti brát a udržovat co nejdéle byť minimální vlhkost uvnitř sebe. Opuntie fucus-indica je nejvíce a nejdéle uměle pěstovaný kaktus jako výborný zdroj vlákniny a agave v dnešním Mexiku. Protože se dá lehce šlechtit, existují mnohé varianty, které jdou lehce pěstovat a udržovat při životě v našich podmínkách, i když je pro kaktusy výhodnější právě suché prostředí. Stačí proto, aby nebyly vystaveny příliš chladnému prostředí a jdou lehce pěstovat na balkónech, zahrádkách, i když tak moc nevyrostou a nebudou natolik plodné jako ve svém přirozeném prostředí, proto je tuto informaci nutné vyzdvihnout.