Nevíte si rady? Pomůžeme vám s výběrem i s objednávkou po telefonu:
+420 607 785 085
( po – pá: 8:00 – 16:00 )
0
0

Váš košík

Váš nákupní košík je prázdný
0 Váš košík

Masticha - Pistacia lentiscus

Český botanický název: Řečík lentišek
Běžný název: arabská guma, Arabic gum, Yemen gum, Tears of Chios, Chiovy slzy, mastichein, masticate
Latinský název: Pistacia lentiscus
Rozšíření: Asie, Evropa

V lidové medicíně pryskyřice užívaná na infekční a zánětlivá onemocnění s mnohými léčivými účinky na zažívání, cholesterol a regulaci krevního tlaku.

Botanický popis rostliny

Rostlina masticha (Pistacia lentiscus) je keřík nebo dvoudomý vždyzelený strom rostoucí od 1 do asi 5 metrů výšky se separátně rozloženými mužskými a ženskými rostlinami. Rostlina má velice aromatickou pryskyřici a roste od suchých po skalnatých oblastech kolem evropského Středomoří. Listy jsou střídavé, mírně kožovité, tmavě zelené a bývají dlanitě zpeřené (na konci větve asi 5-6 párů). Květy jsou velmi malé, rozdělené na mužské a ženské. Plodem je peckovice, nejdříve červená a potom černá v době zrání, asi 4 mm velká.

Původ a rozšíření

Rostlina odolává těžkým dešťům a dokáže růst na mnoha rozdílných typů půd, dobře roste na skalnatých podkladech a dokáže přežít i na zasolených nebo solených zemích, čímž se dokázala prosadit oproti jiným rostlinám blíže pobřeží. Nachází se také na zalesněných plochách a také na vykácených pasekách nebo mýtinách, kaňonech, výšinách, skalnatých údolích po celé šíři kolem Středozemního moře.

Jedná se o průkopnickou rostlinu, která vystupuje jako krmivo pro ptáky a šíří se tak do větších dálek a slouží jako důležitá součást ekosystému nejen pro ostatní rostliny, ale také zvířata. V příhodnějším prostředí a v případě potřeby se strom po delší době "usadí", může dorůst až 7 metrů výšky, kmen se zpevní a ztloustne, nicméně rozvoj dřevařství a rozšiřování pastvin zabraňují této rostlině více prosperovat.

V turistických residencích je volena pistacia lentiscus pro svoje exotické vzezření a stálezelenými lístky dokáže obydlit zahrady nebo opuštěné resorty, kde se jiným rostlinným druhům nedaří. Řečík byl uveden jako ornamentální keř v Mexiku, kde se rychle rozrostl a zdomácněl a dnes je běžně k vidění na sídlištích a obydlených zónách na předměstích velký měst.

Pistacia lentiscus má domovinu skrze celý pobřežní region kolem Středozemního moře od Maroka až po Iberský poloostrov, od jihozápadní Francie přes Turecko až po Irák a Írán na východě. Původní prostředí má také na Kanárských ostrovech. Samotný výraz masticha (mastic, masticate v angličtině) pochází zřejmě původně z řeckého slova mastichein, což znamená "skřípat zuby" nebo massein, což je výraz pro "žvýkat".

Využití

Pryskyřice, masticha surová, je primárně užívána jako ochucovadlo (korigens) nebo pro svoje pryžové vlastnosti, protože se surová masticha může používat samotná jako žvýkačka. Jako koření se dodnes používá k dochucování tradičních nápojů a likérů v Řecku (v Chiosu je národní nápoj Mastichato nebo mastica), k výrobě žvýkaček a při přípravě několika druhů koláčků, dortů, těstovin, sladkostí, desertů nebo třeba speciálních sýrů.

Masticha je naprosto klíčovou surovinou při přípravě nebo výrobě tradiční turecké zmrzliny dondurma nebo tureckých pudinků, kterým dává typickou zvláštní texturu a světlou barvu. V Libenonu a Egyptě se surová masticha používá k dochucování mnoha rozličných jídel od polévek, masitých jídel a dezertů, zatímco v Maroku se nakuřováním silice ochucuje pitná voda. Aktuálně se na trhu objevily nové šumivé nápoje obsahující příchuť mastichy.

Nejen v kulinářství, ale také v medicinálních produktech a kosmetice se masticha rozmáhá a má velké spektrum využití. Pryskyřice bývá kvalitní přísadou v kosmetických produktech, jako jsou zubní pasty, tělová mléka pro růst vlasů a kůže, a parfémů. Po několik tisíc let se pryskyřice z pistacia lentiscus, masticha, používá k léčbě zažívacích potíží v regionu Středozemního moře. V prvním století našeho letopočtu napsal řecký lékař a botanik Dioscorides ve své klasické knize De Materia Medice (o léčivých látkách) několik záznamů právě o léčebných účincích a využití mastichy. O několik století později potvrdili léčebné účinky surové mastichy na zažívací systém dva antičtí lékaři, Markellos Emperikos a Pavlos Eginitis.

V lidové léčbě se později zachovalo pravidelné používání surové mastichy ke snížení absorpce cholesterolu z potravy a tudížsnížení vysokého krevního tlaku a snížení vyššího rizika infarktu myokardu. Lidové léčitelé doporučují pryskyřice z řečíku pro jeho antibakteriální a antimykotické účinky, které se využívají v olejnatých přípravcích k lokální aplikaci při kožních infekcích a defektech.

V tradiční lidové medicíně Středního Východu je masticha běžně doporučována na různá onemocnění. Ve starověkém Řecku bývala masticha populární k podávání při hadím uštknutí a do Persie a Indie se přeneslo použití v zubařství, kdy se pryskyřicí vyplňovala zubní dutina. Jak již bylo zmíněno, masticha byla popsána v prvním století našeho letopočtu v knize De Materia Medica, Hippocrates popsal využití mastichy jako výborného preventivního prostředku proti zažívacím obtížím a nachlazení a Galenus jednoduchým pozorováním usoudil, že by měla masticha nejlepší využití při bronchitidě a ke zlepšení krvetvorby a celkového oběhového stavu. V dobách středověku se masticha rozmohla v harémech sultánů k pročištění vzduchu a k bělení zubů.

V dnešní době je masticha populární nejen pro žvýkací potřeby, užívá se ve velké míře v kuchyni, v potravinářství (mnoho receptů je k nalezení na internetu) a jako přísada do tělového pelingu. Lidé jej mohou také doma použít při výrobě svých kosmetických, domácích produktů, mýdel nebo šampónů. Skladovat by se měla pryskyřic v suchu, chladnu a bez přístupu slunce. Zpravidla vydrží 3 roky po otevření originálního balení (změna atmosféry).

V minulém století proběhlo několik studií, které měly za cíl sledovat možný efekt mastichy u různých typů chorob při různé aplikaci u různých typů pacientů. V roce 1985 proběhla studie na univerzitě v Soluni a na univerzitě v Meikai, že pryskyřice masticha dokáže v určité dávce snížitbakteriální plak v ústech o cca 42%. V roce 1998 provedla univerzita v Athénách podobnou studii a popsala jistý antibakteriální a antimykotické vlastnosti.

Univerzita v Nottinghamu provedla také jednu studii, ve které potvrdila antibiotický efekt vůči Helicobacter pylori, kmeni bakterie, která v žaludku může způsobovat dyspepsie, duodenální nebo žaludeční vředy či gastritidy s peptickými lézemi. Jiná studie popsala, že surová masticha má pouze menší klinický výsledek, pokud je užívána krátkodobě. Modernější analytické metody prokázaly antibiotický efekt u určité skupiny látek obsažené v pryskyřici pokud jsou podávány delší dobu (poly-beta-myrcen, isomasticadienolová kyselina).

Jedna studie zjistila po dlouhodobé konzumaci prášku pryskyřic z pistacie lentiscu ve vysokých dávkách, že dochází ke snížení hladin celkového cholesterolu, LDL cholesterolu, lipoproteinu a, apolipoproteinu A-1, apolipoproteinu B, dále ALT a AST jako zajímavých markerů vypovídajících o různých schopnostech jaterních buněk.

Účinné látky

Pryskyřice masticha byla studována v mnoha laboratorních analýzách a celkem bylo dosud identifikováno kolem 250 obsahových látek v oleji. Asi 90% celkového množství obsahových látek (což obsahově vychází na cca 90 látek) dokáže být pomocí hmotnostní spektrometrie identifikováno a kvantifikováno. Olej z pryskyřice obsahuje asi 90% monoterpenoidních uhlovodíků a olej z listů asi 50% a 20% monoterpnoidů obsahujících kyslík a 25% seskviterpnů.

Nejdůležitější a nejvýznamnější obsahové látky jsou následující látky: alfa pinen, beta-myrcen, alfa-terpineol, terpinen-4-ol jako alkoholické látky, undekan-2-on (vysvětluje jisté optické jevy pryskyřice), dimyrcen (celkem 4 isomery), beta-karyophylen, anethol, verbenon, limonen, (E)-methyl-isoeugenol (mimo jiné vykazuje antihelikobakterní účinek), alfa-terpineol a linalool (s dalšími isomery).

Tradiční dávkování

Surové mastichy se doporučuje 2-3 gramy krystalů pro průměrného dospělého člověka (někdy dokumentováno, že odpovídá 8-12 kouskům středně velkých krystalů nebo cca dvojnásobné množství těch menších) nebo 1/3 čajové lžičky, která se ředí ve sklenici vody nebo džusu. Není doporučováno podávat dětem mladším 6 let a ani překračovat uvedené dávkování.

Vhodné je si stejné množství vložit do úst, nechat změknout a postupně začít kousat, přičemž se z tvrdé pryskyřice stane tužší žvýkačka.

Pěstování

Aromatická, slonovinově bílá pryskyřice, masticha, je sklízena, sbírána jako koření na určitém druhu stromu, řečíku lentišek, rostoucího na jižních ostrovech Řecka u Egejského moře, kde je znám pod jménem "chiovy slzy". Nejprve tekutá, pryskyřice na chladnějším vzduchu tuhne do tvaru slziček nebo bochánků pevné, křehké, průhledné pryskyřice. Pokud je pryskyřice žvýkána v ústech, měkne a stává se světle bílou, neprůhlednou. Produkce mastichy je přísně kontrolována kooperací místních vesnic na ostrovech jižní Řecka, tzv. Mastichochorií a produkce Chiosu je "dána" pouze Řecku v rámci Evropské Unie.

Sklizeň pryskyřice probíhá počátkem července do začátku října. Nejdříve je okolí stromu očištěno a postříkáno inertním uhličitanem vápenatým. Poté, každých 4 až 5 dnů, se na kůře menších větví každého stromu provede 5-10 zářezů. Z těchto provedených zářezů postupně vytéká pryskyřice stromu a na povrchu postupně zkapává na zem (očištěnou). Kousky suché pryskyřice se sbírají a mohou se používat k čištění nebo eventuálně k prodeji. Nejen pryskyřice, ale později se také připravuje olej z mastichy. Suchá masticha se takto sbírá a suší v nepřítomnosti slunce. V takovém prostředí získává mírně kapalnou formu. Příchuť je popisována jako silná, mírně zakouřená, pryskyřičné aroma může přestoupit do chuti.