Přírodní protijed s antivirotickým potenciálem.
Botanický popis rostliny
Jergón je rozlehlá podrostová tropická trvalá bylina skládající se z jednoho obrovského děleného listu a dosahující v průměru 1-2 m, maximálně však až 4 m výšky. Rostlina vyrůstá z hlízy a vytváří dlouhý a tlustý stonek připomínající kmen nezdřevnatělého stromku. Během fertilního období se kvetoucí stonek vynořuje z báze a vyroste až do dvoumetrové výšky. Na konci tohoto období se objevuje velký červenohnědý kalich (jednotlivé pouzdro připomínající okvětní list) se světlými, červenooranžovými, bobulovitými semeny, které jsou zarostlé v dužnatém stonku.
Původ a rozšíření
Jergón Sacha je tropická rostlina rostoucí v podrostu amazonského pralesu. Rostlina byla nalezena v jihoamerických zemích jako je Kolumbie, Peru, Ekvádor, Suriname a Venezuela a zemích latinské Ameriky jako jsou Costarika, Panama a další.
Využití
Plody jergónu jsou jedlé, domorodci je využívají k přípravě pokrmů. Její název však vyplývá z magické schopnosti odpuzovat hady, kterou jí místní domorodci přičítali. Bylina plní i okrasnou funkci. Z pohledu etnobotaniky je jergón sacha "unikátní rostlina". V tomto konkrétním případě připomíná pevný stonek a skvrnité zabarvení rostliny jergón vzezření jedovatého hada žijícího v oblasti výskytu byliny. V Peru a Ekvádotu sdílejí had i rostlina stejné jméno, jergón sacha nebo fer-de-lance. V Brazílii jsou jména odlišná, had se jmenuje jararaca a rostlina ervajararaca.
Ceramidy a cerebrosidy jsou základním stavebním kamenem metabolismu sfingolipidů. Tyto látky zprostředkovávají jednak mitogenní, tak apoptické odpovědi v závislosti na typu buněk a původu biologického stimulu. Nové strategické přístupy se snaží cílit farmakoterapeutický zásah na tyto "markery" v léčbě rakovinných novotvarů, kardiovaskulárních a neurodegenerativních chorob, ale také u HIV pozitivních pacientů. Jedna laboratorní práce díky vysoce citlivé analýze pomocí HPLC v kombinaci s hmotnostní spektrometrií odhalila celkem 21 ceramidů mimo jiné se 7 dosud nepublikovanými látkami v rostlině Jergón sacha.
Na peruánském trhu je k dispozici velké množství přípravků obsahujících oddenek nebo hlízu jergónu sacha ve formě tablet, tobolek a tinktur, které lze volně získat v lékárnách nebo v obchodech s drogérií a smíšeném zboží specializujících se na přírodní produkty. Někteří lékaři je v tamější medicíně (i do kombinace s klasickými léčebnými postupy) používají při léčbě HIV, rakovinných nádorů, gastrointestinálních problémů, hernií (pouze lokálně), třesu rukou, srdečních palpitací a k podpoře správné činnosti imunitního systému.
V devadesátých letech minulého století s v peruánských tiskovinách začaly objevovat články od lékařských vědců z Peruánského Institutu pro sociální péči zabývajících se testováním a možným využitím extraktů několika peruánských bylin v léčbě AIDS. Z výsledků výzkumného týmu se ukázalo, že 6 měsíců po zahájení pravidelné léčby extraktu z oddenku jergón sacha se pacienti s AIDS vrátili do normálního života a dokonce byli někteří vyhodnoceni jako HIV negativní. Zajímavé in vitro výsledky získaly další týmy v tématice ovlivnění aktivity dalších virů (např. Herpes Zoster virus). Od té doby se značně zvýšila obliba a zájem o jergón sacha. V roce 2005 byl publikován článek v Journal of Ethnopharmacology popisující potenciální antibakteriální účinek extraktu z jergón sacha.
Lidová medicína
Domorodé využití rostliny přímo vyplývá ze vzhledu rostliny. Místní obyvatelé stejně jako indiánské kmeny v Amazónii používají velké částí hlíz nebo oddenků rostliny jergón sacha jako protijed při uštknutí těmito hady. V takové situaci se hlíza rychle a nadrobno naseká, ponoří do studené vody a vypije. Následně se naseká další hlíza, zabalí se do banánového listu a přiloží se kolem rány hadího uštknutí. Obklady se mění každou hodinu nebo 2 a hlíza jergónu se konzumuje po 3-4 hodinách. Tato technika je proslavena pro svoji vysokou úspěšnost, pokud je podána okamžitě po uštknutí. Ve vzdálených částech Amazónie, kde je bezpečná a účinná léčba antidotem prakticky nemožná, se tato generacemi osvědčená metoda vyvinula z nutnosti. Jiné indiánské kmeny z Guayany využívají toto přírodní antidotum po útoku rejnokem, kousnutí pavoukem nebo po zásahu jedovatou šipkou nebo šípem (např. s kurarem).
Práškovaná hlíza se v brazilské lidové léčbě používá vnitřně při opakujících se asthmatických záchvatech, při menstruačních potížích spojených s bolestí, při anemických stavech a různých druzích kašle (černý kašel také!). K vnějšímu užití se podává práškovaná hlíza jergónu sacha při svrabu, čerstvá šťáva z oddenku se podává ke kloktání při bolesti krku spojeným s obtížným polykáním a nateklými uzlinami. Při dnavých záchvatech se dělají koupele z práškované hlízy.
Účinné látky
Celá rostlina Jergón sacha obsahuje v různé míře a koncentraci alkaloidy, saponiny, steroidy a cyanogenní steroly, xanthony, triterpeny, flavony, flavonoidy, jednoduché fenoly, anthranony, flavonony a polysacharidy (škrob a jeho deriváty). Dosud nebyly některé látky detailněji specifikovány a kvantifikovány.
Tradiční dávkování
Standartní dávkování zahrnuje jednu vrchovatou polévkovou lžíci řezané hlízy, která se vloží do studené vody (750 ml) - následně se přivede k varu a lehce povaří 5-10 minut. Odvar se podává ve třech dávkách během dne.
Z oddenku rostliny jergón sacha lze připravit tinkturu, jejíž 3-5 ml 1-2x denně se podává při některých zánětlivých onemocněních dutiny ústní.
