Lze s hřebíčkem uhodit hřebíček na hlavičku? Určitě ano!
Botanický popis rostliny
Hřebíčkovec kořenný je stálezelený strom s krátkým kmenem dosahující výšky až 30 m. Kožovité, vejčité až eliptické, 6-15 cm dlouhé a 3-5 cm široké, celokrajné, řapíkaté, tmavězelené, mírně zašpičatělé na vrcholu listy jsou vstřícně rozložené. Květenství je složený vrcholík složený z 3-40 jednotlivých oboupohlavných květů, které se objevují od září. Lístky kalichu jsou srostlé a vytvářejí válcovitou trubičku. Korunní lístky jsou 4 a načervenalé. Plodem je elipsoidní, asi 2 cm dlouhá bobule s jedním semenem.
Původ a rozšíření
Hřebíčkovec kořenný pochází původně z Moluckého soustroví, východní Indonésie. Odtud se díky obchodu rozšířil takřka po celém tropickém a subtropickém pásmu Indického oceánu a dnes se nejvíce pěstuje na ostrovech v těchto tropických oblastech. Francouzi přenesli pěstování hřebíčkovce kořenného z prostředí Indického oceánu do na Maurítius a posléze do Zanzibaru. V současné době jsou největšími producenty hřebíčku Zanzibar, Madagaskar, Indonésie a Srí Lanka.
Využití
Nejstarší spisy o hřebíčku jsou dochovány z antické Číny (dynastie Han) zhruba 3.století před naším letopočtem. Archeologické záznamy však přisuzují přítomnost hřebíčku v Sýrii kolem roku 1700 před naším letopočtem. Podle evropských záznamů se díky především aktivitě arabských obchodníků dostal hřebíček až do Středozemí již před naším letopočtem. Během 16.století byl hřebíček jako obchodní komodita běžně známý a cenněným artiklem. Hřebíček následně sehrál významnou úlohu v zámořských objevech. Portugalští mořeplavci se snažili dostat do Indonésie západní cestou (aby si zkrátili cestu kolem Afriky). V roce 1629 si Holanďané udrželi monopol v pěstování likvidací konkurenčních hřebíčkových a muškátových plantáží. Až v roce 1769 se Francouzům povedlo propašovat semínka hřebíčkovce i na jiné plantáže.
Hřebíček vyniká svoji typickou příjemnou aromatickou vůní, což je důvodem, proč se odedávna používá jako koření. K přípravě se využívá buďto sušený v celku nebo mletý. Kulinářské využití hřebíčku je velice široké. Jako součást jednoduchého koření se hřebíček nachází v některých směsích jako je garam masala (s karí) nebo quatre épices. Je vhodnou součástí sladkých pokrmů (sušenek, kompotů, pečiva, svařeného vína), ale slaných jídel (omáčky, zeleninové vývary, šunka, maso, rýže).
V zubním lékařství se léta využívá jako výrazný dezinficiens s lokálním znecitlivujícím účinkem. Bohužel tinktury a extrakty s původním složením již nejsou v ČR dostupné, existují varianty obsahující část extraktu z hřebíčkovce v kombinaci s dalšími bylinami. Doma připravené tinktury nebo maceráty lze využít jako účinnou směs ke kloktání a výplachy úst. Hřebíčková silice tlumí citlivost a vedení bolestivého vzruchu zubního nervu a přitom má svěží chuť. Eugenol, který je obsažen ve velké míře v esenciálním oleji hřebíčku, byl nedávno překlasifikován zdravotnickými organizacemi jako látka s analgetickým účinkem s lokálními anestetickými vlastnostmi.
V několika studiích se testoval antioxidační efekt obsahových látek hřebíčku s významným účinkem v případě obsahových látek esenciálního oleje, další obsahové látky vykázaly menší efekt. Zhášení volných radikálů probíhalo pomocí in vitro DPPH metody. V dalších laboratorních testech byl antioxidační účinek prokázán u jiných látek, konkrétně u fenolických a flavonoidních látek. Zároveň byl pozorován inhibiční efekt vůči aktivitě enzymu xanthinoxidáza.
Silice hřebíčkovce vonného působí jako karminativum, uvolňuje nashromážděný střevní plyn a snižuje pocit těžkosti. Mírně navyšuje koncentraci kyseliny chlorovodíkové v žaludku a zlepšuje střevní peristaltiku. V dokumentaci evropských a amerických zdravotnických agentur a v lékopisných radách se k hřebíčkové silici váže významný terapeutický účinek v podpoře normálního trávení a zlepšeného apetitu.
Obsažená silice z hřebíčku je využívána mimo jiné v aromaterapii. Obsahová silice by měla nejen krásně vonět a uvolnit dýchací cesty, inhalační forma by měla desinfikovat dýchací cesty, zmírňovat zánětlivé cesty v průduškách a přinášet úlevu při dýchacích obtížích. Obsahové látky by měly navíc podporovat normální činnost kardiovaskulárního systému, objem cévního oběhu a zvýšit prokrvení na periférii.
Lidová medicína
Ajurvédský léčebný postup zahrnuje podání hřebíčkovce kořenného v práškované formě k povzbuzení činnosti srdečního svalu. Ayurvédská i tradiční čínská medicína doporučuje hřebíčkovec kořenný při dentálním zásahu a zubařském zákroku. Zmírňuje bolest zubů a snižuje místní zánětlivý proces. Zároveň se hřebíčkovec doporučuje jako přírodní antihelmentikum. Podle tradiční čínské medicíny vykazuje hřebíčkovec (ding xiang) teplé a aromatické vlastnosti, vstupuje do meridiánu ledviny, sleziny a žaludku, zároveň léčí impotenci a čistí uropohlavní soustavu ženy. V kombinaci s jinými extrakty a přípravky se podává k podpoře trávení, proti zvracení a průjmu.
Účinné látky
Hřebíček obsahuje významný obsah esenciálního oleje s obrovskou převahou (75-90%) eugenolu, dále jsou přítomny acetyleugenol, p-cymen, methyleugenol, hexenon, thymol, hexadekanová kyselina, vanilin, beta-karyofylen, krategolová kyselina, taniny (bikornin, gallortanová kyselina, methylsalicylát), benzoáty, flavonoidy (rhamnetin, eugenitin, kaempferol, eugenin), triterpenoidy (stigmasterol, kampesterol, kyselina oleánová), vitamin E a několik seskviterpenů.
Tradiční dávkování
Dávkování samotného hřebíčku není nikde v žádné indikaci stanovené. Pokud se testuje vliv na některé onemocnění nebo stav, vše se přepočítává na koncentrace obsahových látek, které nelze homogenně stanovovat v sušené části rostliny. Hřebíček se proto dávkuje na lžíce nebo lžičky a podle potřeby anebo chutě. Příprava domácí hřebíčkové tinktury je následující; 10 g hřebíčku se skořicí se naloží do cca 0.5 l lihu a ponechá se asi 2 týdny macerovat za studena. Macerát se přecedí a používá na kloktání 2x denně při potížích. Jiné zdroje doporučují zdvojnásobit dávku hřebíčku nebo použít až 50 gramů na stejné množství lihu.
