Přírodní tetovací a rostlinná barva na celé tělo i vlasy.
Botanický popis rostliny
Henovník je vysoký keř nebo menší strom dorůstající výšky maximálně 8 metrů. Stonek je lysý, bohatě větvený s mnoha trnovatými větévkami. Listy jsou na větvi postavené vstřícně, jsou lysé, přisedlé, eliptické až kopinaté, ke konci se zužující, žilkaté a s délkou 2-5 cm a šířkou 0.5-2 cm. Květy mají 4 kališní lístky se 4 mm velkým, červeným kalichem a 3 mm laloky. Plodem je nahnědlá, malá tobolka s průměrem do 8 mm s 32-49 semínky uvnitř, která se otevírá nepravidelně na 4 místech.
Původ a rozšíření
Henovník má svoji domovinu v polosuchých a tropických oblastech severní Afriky, západní a jižní Asie a severní Oceánie. Rostlina se vyskytuje v tropických savanách mezi 15° a 25° severní zeměpisné šířky. Henna se však pěstuje v Indii, Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, v Africe v Maroku, Jemenu, Somálsku, Súdánu a Libyi. Rostlina se vyskytuje na Arabském poloostrově, jižní Asii, jihovýchodní Asii, severní Africe a východní Africe.
Využití
Již v antickém Egyptě byl henovník používán pro své tajuplné účinky. Henna se používala k barvení kůže, paruk a k mumifikacím. Henna se v antických dobách podávala také v Kartágu. Na východním pobřeží Středozemního moře se henna používala k barvení a zdobení ženského těla již od Doby bronzové. Na Blízkém východě je nejstarší dochována zmínka o henně v souvislosti s fertilitou a krásou těla v legendě o Baalovi a Anath. Další zmínky pocházejí z maleb mladých žen na zdech budov z roku cca 1700 před Kristem.
Henna byla velice populární mezi ženami spojenými s "estetickým hnutím" v Anglii 18.století. Umělci jako Dante Gabriel Rossetti, Evelyn De Morgan, Frederick Sandys používali toho barvivo při zpodobňování a malování dívek, francouzští impresionisté a dále např. Gaston Bussiére používali barvivo henovníku ve vlasech pózujících bohémských dam. V 19. století v Evropě nejvíce hennu zpopularizovala operní zpěvačka Adelina Patti a pařížská kurtizánka Cora Pearl. Obě si totiž pomocí barviva z henny barvily vlasy do ruda, přestože nebyly zrzavé vlasy tehdejší módou považovány za přitažlivé, ani hezké.
V muslimských zemích si muži hennou barví vousy (podle sunny se jedná o tradici ponechanou prorokem Mohammedem). Na Středním a Blízkém východě si ženy barví pomocí hennovníku nehty, čímž mají demonstrovat svoji ženskost a více se tím odlišit od mladších dívek. Komerčně dostupné barvivo henny začíná být postupně oblíbené v Indii, Evropě, Kanadě a Spojených státech Amerických.
V některých krajích Pákistánu, severní Libye a severní Indie, kde mají dlouholetou tradici s pěstováním henny se v moderní době vyvíjejí nové inovativní způsoby výroby společně s třpytkováním a zlacením výsledného produktu, barviva. S ohledem na historii se změnily procesy kontroly kvality výroby, teploty, balení a pěstování rostliny, čímž se zlepšila i kvalita barviva dostupného na světových trzích.
V Alžírsku tradičně zdobí budoucí tchýně nevěstu různými okrasnými šperky a malebnými vzory pomocí barviva z henny. V Indii (v Hindu i Sikh) se během svatebních ceremonií zdobí svatebčané a hosté. Říká se, že čím tmavší bude barvivo na ruce nevěsty, tím víc bude milována svým manželem. Barvivo z heny bývá součástí zdobení mnoha hindských festivalů. V Saudské Arábii během svatebního obřadu zdobí jedna příbuzná ženského pohlaví nevěstě ruku, aby manželství zůstalo co nejdéle šťastné.
V Izraeli a na Středním východě se týden před svatbou pořádají henna večírky v menším počtu účastníků, bývá menší než samotná svatba a má spíše rituální význam. V Tunisku probíhají henna slavnosti spojené se svatbou trvající 7 dní, během něhož se různě zdobí jak nevěsta tak ženich.
Henovník je hypoalergenní, dokážezpevňovat a regenerovat vlasy, pomáhá připotížích s lupy. Henna má podle lidové tradice antibakteriální a antiseptické účinky, které lze využít při mykózách, ekzémech a infekcích kůže.
Listy henny zanechávají stopy na kůži pouze pokud zpracovány do pasty. Aby bylo možné barvivem vytvořit komplikované vzory, komerčně je dostupný prášek z henny, vyrobený sušením, drcením a proséváním listů. Prášek se posléze mísí s vodou, čajem, džusem nebo jinými tekutinami (závisí podle tradice). K modifikaci konzistence umělci a další uživatelé doporučují smísit směs s cukrem nebo melasou. Esenciální oleje nebo jiná adjuvancia obsahující silice zlepšují texturu a charakteristiku barviva.
Směs henny se musí nechat 1-48 hodin uležet a dost záleží na časování aplikace/nanášení. Aby se zabránilo vrstvě barviva ve vysušení a odloupnutí z kůže, pasta se často utěsní na kůži citrónovou šťávou nebo se společně s cukrem přidávají do směsi barviva. Po nějaké době se suchá pasta okartáčuje nebo oškrábe. Skvrny zanechané hennou mají oranžovou barvu, která po několika dnech postupně tmavne do temně rudé. Když vrstvička barvy dosáhne svého vrcholu, vydrží tak několik dní. Poté barva postupně vyprchává odloupáváním kůže.
Výsledná barva vytvořená hennou závisí na původní barvě vlasů, množství použitého barviva a může mít rozsah od světle oranžové nebo žlutavé přes kaštanovou až po burgundskou vínovou. K modifikaci barvy se barvivo může mísit s Cassi Obovata k vytvoření světlejších až blond odstínů nebo indiga k zahnědnutí nebo vytvoření temnějšího odstínu.
Omezení
O henně se ví, že je riskantní u pacinetů s deficiencí glukóza-6-fosfát dehydrogenázy (G9PD deficitem), která se více vyskytuje u mužů, zvláště pak v populaci Středního Východu a severní Afriky. Některé druhy směsí henny jsou rizikové kvůli přísadám. Některé pasty mohou obsahovat nitráty stříbra, pyrogallol, chróm a další těžké kovy, které mohou způsobit obtíže. Reakce pak může být mírně závažná (alergický výsev) až významná zánětlivá, atd... Americká FDA proto doporučuje neaplikovat obohacované směsi přímo na kůži. Stejně se tak doporučuje opatrnost u tmavé henny (opět kvůli riziku alergických reakcí).
Účinné látky
Nejúčinnější látka henovníku bílého je lawson (anglicky lawsone), což je 2-hydroxy-1,4-naftochinon, někdy též nazývaný hannotannová nebo hennová kyselina. Jedná se o červenooranžové barvivo v listech henovníku, které se používá k malbě na předmětů a částí lidského těla. Chemicky je lawson příbuzný juglonu z ořešáku, který barví, interaguje s pokožkovou bílkovinou, keratinem, čímž se aktivuje a dokáže také absorbovat UV záření, což bývá využíváno k opalování. Probíhají navíc studie využívající lawsonovu podobnost k ninhydrinu, barvivu používaného ve forenzním odvětví a možná se jednou objeví při záznamech lidských otisků. Tmavší a tmavá henna může obsahovat v různém množství a podílu para-fenylenediamin.
Tradiční dávkování
Dávkování všech druhů henny není blíže specifikované. Existuje mnoho receptů, jak klasickou hennu barevně upravovat, jak ji správně nanášet, s jakými přísadami hennu nanáše atd...Většina textů se shoduje s výhodou smíchat hennu s citronovou šťávou či jinou slabší kyselinou (déle poté vydrží) nebo ji smíchat s bylinkami (aroma, změna barvy,...).
