Jedna z nejoblíbenějších peruánských bylin na očistu a podporu těla.
Botanický popis rostliny
Jedná se o velice drobnou rostlinu. Listy Flor de Areny jsou malé, zelenošedé, oválné. Výhonky a lístky jsou pokryté jemným chmýřím. Květy mají tvar střapců a vytváří květenství do formy hroznů. Nenápadné plody obsahují semínka. Ve fytoterapii se používá celá nadzemní část rostlinky, nať. Čerstvá nať rostlinky je šedá, bez zápachu. Sklizeň probíhá klasickým sběrem divoce rostoucích druhů.
Původ a rozšíření
Flor de Arena je divoce rostoucí rostlina z oblasti vysokohorských a níže položených částí peruánských And. Zdá se, že není žádný významný rozdíl mezi účinky (a vlastně obsahovými látkami) jinde sebraných rostlinek. Liší se pouze vzhledem. Rostlinka z vyšších poloh je drobnější a tmavě zelená, z nížin je rostlinka šedozelená, více pokrytá chloupky.
Využití
Flor de Arena je jedna z nejvíce doporučovaných herbálních přípravků v Peru. V tradiční medicíně se po staletí používá flor de arena kcelkové očistě organismu, přizvýšené kyselosti žaludku, potížích s trávením, při obezitě, nespavosti, depresích a různých neurózách. V akutních potížích se podává při zánětech ledvin, prostaty, močových cest a zánětech sliznic.
Jiné zdroje založené na zkušenosti z lidové medicíny popisuje použití natě flor de arena k očistě organismu (zvláště při otravách jídlem), při poruchách trávicí soustavy, žaludečních potížích a při degenerativních jaterních onemocněních. Další zdroj popisuje využití flor de arena v Bolívii jako prostředku proti dně (mechanismem odbourávání kyseliny močové) a pozitivním účinkem na nervový systém, který je uklidňující a obzvláště pomáhá před spaním.
Výluhy z flor de arena se také běžně používají k osvěžení pokožky, protože se osvědčil jejich pozitivní vliv na stav nejsvrchnější vrstvy pokožky při pocitu suchosti, unavenosti a ztráty pružnosti. Je také pravdou, že některé oblasti v Andách používají výluhy natě flor de arena při horečkách a při problémech s cévní stěnou a hospodaření s lipidy.
V evropském prostředí značně narůstá zájem a spotřeba flor de arena a s tím souvisí i nedávný nárůst počtu prací, které si daly za úkol stanovit co nejpřesnější složení co do kvality, tak do kvantity. Několik studií se snažilo zpracovat co nejblíže stanovení čistoty, rozbor tukových frakcí (mastné kyseliny/steroidní sloučeniny), analýzu flavonoidů, alkaloidů, minerálních složek, chemické znečištění a kritické toxicity herbální drogy v suchém i čerstvém stavu. Výsledky budou popsány v kapitole Účinné látky.
Některé obsahové látky natě flor de arena mají v patřičné dávce prokázány diuretické účinky na zvířatech (odvodňovací ef.), dále zpevňující na cévní stěnu a pročišťující trávicí trakt.
Účinné látky
TLC metoda provedená na některých pracovištích prokázala přítomnost flavonoidů (quercetin, rutosid a hyperosid), polyfenolových kyselin (kyselina rozmarýnová, kávová), sterolů (beta-sitosterol, kampesterol a stigmasterol) a minerální látky (vápník, draslík, hořčík, sodík, měď, chróm, železo, zinek, mangan a selen).
Dále jsou přítomny esenciální mastné kyseliny (linoleová, oleicinová, oleopalmitová, laurová, myristinová, alfa-linolenová, ignocerová, pentadekanokarboxylová,...). Kapalinová a plynová chromatogradie uvedené látky potvrdila a snažila se o kvantitativní stanovení.
Tradiční dávkování
Jedna rovná lžička byliny se zalije sklenkou vroucí vody, nechá se asi 15 minut louhovat a poté se scedí. Doporučuje se popíjet 2-3 sklenky denně. Jiný zdroj udává potřebu smísit 5 gramů sušené byliny na 1 litr vody. Celé množství by se správně mělo vypít za den rozdělené do 3 denních dávek. Všechny zdroje se shodují na důležitém faktu, že se nať rostlina nesmí vařit!
Fytoterapeuti z Jižní Ameriky stanovují denní terapeutickou dávku na cca 3,5 g čerstvé byliny na den. Laboratorní práce ukázala, že je potřeba asi 215 g čerstvé byliny, aby se na člověku projevily nějaké toxické účinky, takže je prakticky nemožné si užíváním rostliny ublížit, pokud je užívána s rozumem a v předepsaném množství.