Slavná aromatická bylina s antioxidačním účinkem.
Botanický popis rostliny
Jedná se o velmi větvený, divoce rostoucí, vytrvalý keř, který má jednoduché, vstřícné, žláznatě chlupaté listy. Listy jsou vejčité, eliptické nebo obvejčité, 1,5 -7 cm dlouhé s často podvinutým okrajem. Žilnatina na líci je vmáčklá, rub listu je plstnatě chlupatý, šedozelený. Celkově keř dorůstá výšky 30-150 centimetrů.
Silně aromatické květy růže skalní jsou pravidelné pětičetné, s četnými tyčinkami, volnými korunními lístky s růžovou až fialovou barvou a svrchním, pětipouzdrým semeníkem. Plodem je vejcovitá, špičatá, až 10 mm dlouhá tobolka s přitisklým, vytrvalým kalichem.
Rostlina kvete v období od dubna do června.
Původ a rozšíření
Rostlina růže skalní původně pochází z Turecka, ale dnes je rozšířena v celé oblasti Středomoří, kromě Francie a jihu Iberského poloostrova.
Využití
Velmi ceněná a známá rostlina pro její antioxidační působení. Obyvatelé Středomoří využívají tuto rostlinu již po staletí a dodnes je používán i jako okrasný keř. V podmínkách České republiky můžeme růži skalní pěstovat jako přenosnou rostlinu.
Obsahové látky růže skalní slouží jako podpora imunitního systému, a velikou výhodou je vysoké množství polyfenolů. Právě tyto látky dokáží čistit organismus od toxických látek, podporují a zvyšují obranyschopnost organismu. Zmíněné látky navíc vykazují silný antioxidační účinek.
Celá řada vědeckých prací antioxidační účinek potvrdila použitím různých testů extraktů růže skalní.
Zajímavé je, že extrakt této rostliny (s vysokým podílem obsahovým kyselin gallové, ellagové a punikalinu) byl hodnocen proti virovým infekcím včetně herpes viru a viru SARS-CoV-2 a posléze i bakteriím (Staphyllococus aureus a Escherichia coli) s velice slibnými výsledky, které by mohly bylinu zařadit mezi „antimikrobní činidla“. Byť byla studie tzv. in vitro (na buněčných kulturách), výsledky se zdály velice slibné (Filippis et al, 2024).
Jedna studie popsala také zajímavý efekt výluhu růže skalní, a sice zlepšení lipidového profilu u zdravých dobrovolníků (Kuchta et al, 2021).
Rostlina i obsahuje vysoké množství hořčíku, což lze terapeuticky využít při křečích a potížích se spaním.
Lidová medicína
Zajímavé je, že v Sardinii a Turecku se keř používá v lidové medicíně k léčbě gastrointestinálních obtíží. V Maroku se bylina užívá ke zlepšení chuti k jídlu a jako afrodisiakum. Ve Španělsku se bylina s velikou oblibou užívá v kosmetice, k léčbě kožních infekcí a podpoře hojení ran v dermatologii.
Obsahové látky
Nejzmiňovanější léčivé látky jsou polyfenoly (zmíněná kyselina gallová, ellagová, ellagitaniny, ethylestery jednotlivých molekul, atd…). Dále jsou obsažené katechiny, taniny (obecně), flavonoly, diterpeny a seskviterpeny jakožto hlavní komplikovanější obsahové molekuly.
Obsahové glykosidy zahrnují kempferol, kvercetin, myricetin, apigenin a jeho deriváty, flavonoly, proanthokyanidiny, fenolické kyseliny (výše zmíněné). V listech jsou přítomny ve vysokých koncentracích monoterpeny, seskviterpeny a diterpeny.
Dávkování
Zhruba 2-5 gramů (1 lžíce) sušených listů, které se zalijí vroucí vodou v množství 250 ml a nechá se 5-8 minut vyluhovat. Po krátkém odstátí se výluh popíjí. Vnitřně se doporučuje max 3 čajové lžičky denně. Většinou se z růže skalní připravuje čaj, který je možný dosladit medem a dochutit citronem. Výluh ze skalní růže má velmi výraznou chuť a je hodně aromatický. V létě je osvěžující vychlazený s mátou a kostkami ledu. Na jeden šálek výluhu se doporučuje používat 1-2 čajové lžičky cistu, zalít vroucí vodou, a nechejte 5-7 minut louhovat před konzumací.
K zevnímu podávání se podává 10 gramů růže skalní, které je vhodné povařit ve 300 ml vody po dobu až 7 minut, které se poté nechá 10 minut odstát a scedit. Tento odvar lze i popíjet, nebo podávat k oplachům.
Pěstování
Keř je přenosná rostlina, která profituje v létě na slunečném stanovišti a v zimě před příchodem mrazů již v bezmrazé místnosti. Keř preferuje slunné stanoviště a mírně vlhkou půdu s vyšším obsahem hořčíku. Listy při teplotách nad 0 °C na zimu neopadávají.
Cist preferuje humózní, lehčí substrát s pravidelnou, ale přiměřenou zálivkou. Množení lze provádět řízkováním anebo výsevem.
Farmakognostickou drogou jsou listy a květy, nicméně lze využít i její nať a dále z ní připravované kapsle, tinktura nebo prášek. Konkrétně se používá drcená nadzemní část rostliny, nejčastěji jen květy a listy.