Maral - živé rostliny

Maralový kořen(Leuzea saflorová) Rostlina pochází z oblastí jižní Sibiře, kde je od nepaměti používana. Její jméno maralí kořen vznikl na základě toho, že jelen maral vyhrabává na konci zimy její kořeny, které mu dodávají sílu přežít kruté zimy vyskytující se v této oblasti. Endemická rostlina z Altaje se dnes pro své účinky pěstuje v mírném pásu celé Evropy. Její úbor je velmi dekorativní. Používá se i jako pícnina zvyšující odolnost skotu.

Ke konzumaci se používá kořen, oddenek a nať. (Rhaponticum carthamoides radix et rhizome) Nejvhodnější doba pro sběr je 3. rokem na podzim. Kořeny sušíme rozprostřený v malých vrstvách umělým teplem, jehož teplota by neměla překročit 40 °C.Obsahové látky v různých množstvích obsahuje celá rostlina včetně semen.

Obsahovými látkami jsou ekdysteroidy, flavonoidy, polyiny, třísloviny, silice, inzulín.

Víceletá bylina dorůstající do výšky až 1,5 m s hustými rozvětvenými svazčitými kořeny tmavě hnědé barvy se specifickou vůní, která má lodyhu vzpřímenou, nevětvenou a pokrytou trichomy. Na její bázi tvoří listy velkou růžici, na lodyze jsou střídavé; spodní listy jsou řapíkaté a hluboce dělené, horní listy jsou přisedlé a peřenolaločné. Květenství je kulovitý úbor (s průměrem 4 až 8 cm), který se skládá z hustě nahloučených trubkovitých světle fialových květů. Plod je elipsoidní, hnědavě šedá a žebernatá nažka s chmýrem.

 Pěstování: Druh velmi nenáročný a otužilý, ale má značné nároky na půdu,musí být na živiny bohatá,propustná,hnojit organickými hnojivy na podzim. Netrpí chorobami ani škůdci. Kořen se sklízí třetím rokem na podzim.V prvním roce se vytváří přízemní růžice,druhým rokem kvete a ve třetím se sklízí. Se stejný úspěchem lze užívat i nadzemní části rostliny.