Jidášovo ucho

Jidášovo ucho (lat. Hirneola auricula judae) je hojně rostoucí houba rosolovitého, jemného, až lepkavého povrchu. Dlouho byla považována za nejedlou houbu a nebyla zpracovávána jako pokrm. Až ve dvacátém století si začala vybojovávat své místo. Jidášovo ucho roste po celém světě. Roste na starším dřevě, nejčastěji na kmenech bezu. Název pramení z mínění, že právě na bezu se oběsil zrádce Jidáš Iškariotský. Od bezu pramení také jeho další název Bolcovitka bezová. Zatímco na západě není Jidášovo ucho příliš konzumováno, v Číně je velice ceněno, a to nejen v gastronomii.

Houby jako Jidášovo ucho, Hlíva ústřičná a Shiitake jsou velice vhodným doplňkem stravy pro svou vynikající chuť. Právě díky vynikající chuti lze nenásilně tyto houby přidávat a obohacovat s nimi běžné pokrmy, a maximálně tak využít jejich vlastností.

Ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006, o výživových a zdravotních tvrzeních, nám nedovoluje informovat vás o účincích této houby na váš organismus. Informace o působení si prosím dohledejte ve volně dostupných zdrojích nebo v herbáři.

Tradiční užití: Jidášovo ucho je nutné před konzumací nechat projít varem. Používá se do pikantních směsí s masem, do polévek, do zelného salátu, jako pochutina má širokou škálu využitelnosti. Vzhledem ke schopnosti pohlcovat vlhkost se například namletý výborně hodí na zahušťování polévek a omáček.

Surovina pro individuální použití