Žampion zahradní - Agaricus hortensis

Český botanický název: Žampion zahradní
Běžný název: Žampion, portobello mushroom, portobello, common mushroom, button mushroom, brown cap mushroom, himematsutake, baby bella, Agaric, callampa, Champignon, cogumelo do sol, agaricus, kawariharatake
Latinský název: Agaricus hortensis
Rozšíření: Afrika, Asie, Austrálie, Evropa, Jižní Amerika, Severní Amerika

Žampion zahradní - Agaricus hortensis

To je jako zlatý důl; žampiony nadívané, máslo, žloutky a pak sůl.

Botanický popis rostliny

Žampion zahradní se odlišuje od jiných druhů hub podle plodnice. Bílá plodnice žampionu je tvořena tření a kulovým, bílošedým kloboukem zespoda s lupeny a bílým závojem. Pečárky mají v mládí blanitý prstenec, který se postupně od závoje trhá a kryje vytvářející se do růžova až sytě červena, černohněda zabarvené lupeny. Klobouk se postupně zvětšuje, roste v průměru cca do 12 cm, rozšiřuje se, ale klesá jeho výška. Zezačátku je klobouk vláknitý, později bývá šupinkatě popraskaný. Třeň je bílá, mírně narůžovělá, válcovitá, až 4 cm široká a 10 cm dlouhá. Dužnina žampionu je bílá až růžová, vláknitá, s příjemnou chutí a vůní. Výtrusy jsou kapkovitého tvaru, hnědé a ve velikosti v rámci mikrometrů.

Původ a rozšíření

Jedlé odrůdy žampionů pocházejí původem z travnatých krajů Evropy a Severní Ameriky. Volně se houba může vyskytovat na travnatých plochách, na polích, loukách nejlépe po dešti v letním období. Může růst po menších skupinkách také na trávě v předměstských oblastech. Snížením počtu koňmi tažených povozů a snížením počtu koní na pastvinách, výskyt starších druhů žampionů (i v lesích) je dnes již vzácný. Žampiony jsou dnes rozšířené v Evropě, Asii, severní Africe, Austrálii a Novém Zélandu a v Severní Americe včetně Mexika.

Využití

Žampiony se převážně pěstují a sbírají pro své využití v kuchyni. Žampiony se konzumují dušené, plněné, spařené, pečené nebo zapečené, vařené, restované, nakládané, obalované, smažené, bývá součástí omáček, krájí se na plátky a pojídají se samostatně syrové nebo v salátech, v polévkách či jen s rýží. V některých zemích a lidových léčebných postupech se podávají žampiony k přípravě čaje, který se následně popíjí.

Žampiony obsahují různé deriváty hydrazinu. Jedním z těchto příkladů je zajímavá látka agaritin, která vykazuje in vivo antivirotický efekt skrze mechanismus inhibice HIV proteázy. Látka se několik let testuje pro své potenciální využití ve strategii farmakologické léčby u pacientů v různých fázích HIV infekce. Tento efekt je podpořen výsledky tradiční čínské medicíny, v rámci které se běžně používají proti virózám přípravky obsahující právě agaritin. Agaritin je obecně koncipován jako bezpečná látka, které se navíc po tepelné úpravě významně zredukuje množství v žampionech.

Zajímavá in vitro studie popsala zvýšené sekrece inzulinu a inzulin-podobného efektu na zrychlení glukózového metabolismu v játrech. Zdá se tedy, že obsahové látky žampionu dokáží snižovat plasmatické hladiny glukózy a vykazují částečný antidiabetický účinek. V roce 2007 vyšla studie 536 pacientů s diabetem 2. typu užívající chronicky léčbu metforminem a gliclazidem porovnávající 1 skupinu užívající navíc extrakt z houby Agaricus proti placebu (celulóza) s významným snížením hodnocené inzulinové rezistence jako parametru sledujícího progresi diabetu. Nejen z tohoto důvodu se extrakt a obsahové látky žampionu doporučují k terapii diabetu 2. typu.

Jedlé části žampionů obsahují biologicky aktivní modulátory (proteoglukany a betaglukany), které jsou stimulanty imunitního systému (makrofágových buněk a přirozených zabijáků), kteří jsou součástí imunitního systému člověka. Obsahové látky žampionů vykazují protizánětlivý a imunomodulačí efekt ovlivněním komplementových receptorů, toll-like receptorů a dalších, což mělo za následek in vitro a in vivo snížení prozánětlivých faktorů (cytokinů). Několik studií se zabývalo antimikrobním popisem obsahových látek žampionu s příznivými výsledky u některých druhů.

Imunomodulační efekt obsahových látek žampionu, který je posléze schopen vyvolat antiinfekční a antitumorózní účinek prokázaný nejen u myší, ale i u lidí, lze využít jako doplňkovou léčbu během chemoterapie a u rezistentních forem infekcí, jelikož je v in vivo preklinických studiích prokázané, že užívání extraktu žampionu minimálně prodlužuje život a zmírňuje nežádoucí účinky léčiv. Navíc se ukázalo, že jsou prokázané protizánětlivé účinky.

Jedna klinická studie popisuje možné využití 1 rok užívaného extraktu žampionu v potencionální léčbě zhoršených jaterních funkcí u pacientů s hepatitidou B. Pacienti s hepatitidou B užívající 1500 mg extrakt žampionu 1x denně po dobu 12 měsíců ukázali oproti kontrolní skupině prokazatelný a významný benefit obsahových látek v normalizování jaterních funkcí potvrzující tak předpoklad studie, že dokáží zlepšit stav a funkce postižených jater. Preklinická in vivo studie poukazuje na možnost hepatoprotektivního účinku extraktu ze žampionu v prevenci jaterních chorob a onemocnění pozorováním plasmatických markerů.

Lidová medicína

V čínské lidové medicíně se žampion doporučuje a podává v terapii vysokého cholesterolu, při "zatvrdnutých"artériích (ateroskleróze), při chorobách oběhového systému a potížích s krevní cirkulací. Podává se preventivně proti jaternímu poškození, digestivních potížích a proti progresi kardiovaskulárních chorob. V evropské lidové terapii se žampion podával při žaludečních problémech (prevence vředové choroby žaludku), při osteoporóze, diabetu a při rakovinném bujení. V Japonsku, Jižní Korey, Číně a Tajwanu jsou registrovány volně prodejné doplňky stravy k podpoře chuti jídlu a v některých jihoasijských zemích se podává k podpoře imunitního systému při fyzickém a emocionálním vypětí. Mycelární filamenta žampionu se ve Skotsku po staletí používá k lokální aplikaci při léčbě vředů, boláků, popálenin, opařenin a proleženin.

Účinné látky

100 gramů hmoty žampionů poskytne 93 kJ energie, je výborným přírodním zdrojem vitaminů z řady B (riboflavin, kyselina panthotenová, niacin, thiamin, pyridoxin), poté vitaminu D1 a D2. Čerstvé žampiony jsou dobrým zdrojem minerálních látek, nejvíce však fosforu, draslíku a v menší míře sodíku. Žampiony obsahují velice nepatrné množství cukrů, tuků, proteinů (2-10%), vitaminu C, železa, hořčíku a zinku. Karbohydrátů je přítomno 1-55% a vlákniny 3-32%. Významné polysacharidy jsou řetězce glukopyranosylu, alfa glukanů a beta-glukanů. Zhruba z 90% je žampion tvořen vodou. Biologicky aktivní látky jsou mimo jiné hydrazinové deriváty jako je agaritin, gyrometrin a další.

Tradiční dávkování

Neexistují nebo nejsou dostupné informace specifikující optimální dávkování žampionů nebo jejich extraktů při zmíněných indikacích nebo v kuchyni. Pouze v případě diabetu melitu 2. typu je dostupné dávkování, pacientům byl podáván extrakt ze žampionu v dávce 500 mg 3x denně po delší dobu. V dalších případech asi platí pravidlo "s rozumem".



Pěstování

První vědecký popis o komerčním pěstování pochází od francouzského botanika Josepha Pittona de Tournefort z roku 1707. Olivier de Serres poznamenal, že přesazování houbového mycelia povede k propagaci většího množství hub. Do konce 19. století bylo pěstování a sklizeň žampionů velice problematická a od roku 1893 se začaly používat sterilní, čisté kultury, které byly objeveny v Pasteurovém ústavu v Paříži pro kultivaci na kompostovaném horském hnoji. V roce 1926 se objevila nová odrůda žampionů, která se díky vysoké oblíbenosti značně rozšířila a začala se pěstovat ve velké míře. Žampiony se dnes pěstují ve více než 70 státech světa a jsou jedny z nejvíce konzumovaných druhů hub na světě. Ve velké míře se houba pěstuje v Číně, v Japonsku a překvapivě hlubokou má historii pěstování žampionů v Brazílii.

Copyright © 2008 - 2024 Obchod Salvia Paradise
?>