Bylina s účinky zejména na urologický trakt nebo prostatu.
Botanický popis rostliny
Vrbovka malokvětá je vytrvalá bylina, která dosahuje výšky kolem 1 metru (v průměru má však 30-80 cm na výšku). Lodyha je vzpřímená, hustě pokrytá jemnými chlupy zvláště ve spodní části rostliny. Listy vrbovky jsou protistojné, bez řapíku, kopinaté a mírně zubaté, u báze jsou mírně zakulacené, 5-10 centimetrů dlouhé. Květy vrbovky malokvěté jsou malé, barvou načervenalé, bledě růžové až téměř bílé, 6-8 mm široké se 4 květními lístky, 8 tyčinkami a 4 lalůčkatými bliznami. Kvete od června do srpna. Oboupohlavné květy vrbovky se buďto samoopylují nebo jsou opyleny pomocí hmyzu. Plodem vrbovky je zhruba 8 centimetrová tobolka, která obsahuje velmi malá (asi 1 mm) černá semínka s jemnými bílými vlákny (česky chmýr), pomocí kterých se může pohybovat ve vzduchu.
Původ a rozšíření
Vrbovka malokvětá se většinou nachází na území Evropy včetně Velké Británie a od středních částí Švédska až po severní Afriku, západní Asii po Indii a Severní Ameriku po severní regiony Kanady a Aljašky. Vrbovka se dá volně nalézt na horách v průměru do nadmořské výšky až 1400 m.n.m., avšak byly zaznamenána místa s jejím výskytem v nadmořské výšce 2500 m.n.m., na lesních cestách, u potoků, volně mezi ovocem někdy jako plevelná rostlina. Vrbovka malokvětá preferuje spíše zastíněná stanoviště s dostatečnou vlhkostí. Nejraději upřednostňuje močály, rumiště, bažiny, mokřady, vlhké louky a úbočí lesů, lesních pasek a náspů. Má ráda kamenité půdy s vysokým obsahem dusíku. Na území České republiky se hojně vyskytuje takřka všude, nejvíce se však vyskytuje v podhorských oblastech.
Využití
V lidovém léčitelství má vrbovka nezaměnitelnou úlohu. Její účinky lze však užívat samostatně nebo v kombinaci s jinými bylinnými přípravky podobného terapeutického účinku. Účinné látky vrbovky malokvěté příznivě ovlivňují činnost prostaty, což bylo potvrzeno i laboratorními studiemi v případě koncentrovaného a čištěného roztoku aplikovaného přímo na zmíněnou tkáň. V lidovém léčitelství se pokračuje dále, vrbovka má řešit problémy jako je bolestivost při močení, časté nutkání k močení, drobné úniky moči nebo pomáhá zmírnit závažnější inkontinence. Lidoví léčitelé sahají po vrbovce při chorobách ledvin, zánětech močového měchýře a různých onemocnění prostaty zvláště její ochranného působení při benigní hyperplazii prostaty (zbytnění prostaty). Ohledně zánětů urologického traktu se doporučují již zmíněné kombinace, nejčastější bylinné směsi obsahují medvědici lékařskou (v ČR je bohužel sběr volně rostoucího keříku zakázán - chráněná rostlina), brusinku, zlatobýl, truskavec ptačí, blešník, přesličku nebo břízu. Bylinné směsi by měly také upravit pružnost endotelu močové trubice a pomáhat proti vzniku edémů.
Účinné látky vrbovky malokvěté v silné koncentraci vykazují protizánětlivý efekt na určité kmeny bakterií, čímž lze předpokládat jeho "úlevový efekt" při zánětech močových cest. Je prokázané, že účinné látky vrbovky vykazují právě antioxidační efekt. Lidová medicína doporučuje vrbovku malokvětou při potřebě pročištění krve, léčitelé ji volí jako vhodný doplněk při dietních opatřeních nebo k celkové očistě organismu (například během jara). Účinné látky v patřičné dávce napomáhají utišovat menopauzální projevy u žen (výkyvy nálad nebo pocitů horka/chladna).
Zevně se užívá odvar z vrbovky malokvěté k podpoře hojení mokvavých i suchých nehlubokých ran. Vrbovka by totiž měla urychlit proces hojení. V lidovém léčitelství se dočítáme, že je vrbovka vhodná ke zmírnění potíží zažívacího traktu, při krvácení konečníku, při menstruačních potížích, při poškození sliznice úst nebo proti tvorbě zánětlivých výpotků .
Účinné látky
Vrbovka malokvětá disponuje celou řadou účinných látek, přičemž jedny z nejvýznamnějších jsou flavonoidní povahy kaempferol, quercetin, myricetin, lektiny, sitosteroly, které vykazují mírné protizánětlivé, proti edematózní a částečně hojivé účinky na cévy a sliznice.
Tradiční dávkování
Klasické novodobé herbáře doporučují asi 1 vrchovatou lžičku (cca 5 g) sušené natě vrbovky, které se mohou jen zapařit 250 ml vařící vody, vyluhovat a ihned pít. Poté už se některé spíše staré liší. Staré kroniky popisují při závažných stavech pít 2x denně 1 šálek studeného výluhu, přičemž se má vytvořit smísením špetky natě se dvěma šálky horké vody, ve které se směs 10 minut louhuje.
Další zdroj popisuje přípravu odvaru slitím 200 ml studené vody s cca 5-10 g sušené drogy, která se vaří na mírném ohni po dobu asi 15 minut, kořen i déle, a posléze se vytvořený roztok nechává odstát, scedí se a podává. V čem se literatura shoduje je samozřejmě část rostliny, fakt, že se musí čaj popíjet po delší dobu, maximálně 2x denně a vždy nejlépe na lačno.
