Tradiční bylina používaná při srdečních potížích, zánětech prostaty a na uklidnění.
Botanický popis rostliny
Jedná se o vytrvalou bylinu, která obvykle dosahuje 50 až 150 cm výšky. Lodyha je mírně chlupatá, čtyřhranná, hojně větvená, vzpřímená, barvou mírně růžová, převážně u pupenů. Přízemní listy jsou řapíkaté a dlanité, horní listy jsou krátce řapíkaté, trojlaločnaté nebo trojklané, nejvyšší jsou nedělené, všechny listy jsou tři až sedmiklanné, jemně zubaté, protistojné a na konci zúžené. Květy jsou přisedlé, seskupeny do přeslenů z cca 10 světle fialových nebo růžových, 6-8 mm dlouhých kalichovitých květů. Kvete od června do září. Plodem je čtyřkomorový schizokarp, přesněji řečeno tvrdka.
Původ a rozšíření
Srdečník původně pochází z centrální Asie a jihovýchodní Evropy, ze které se rozšířil prakticky do celého světa díky svým terapeutickým možnostem. Pravděpodobně se srdečník obecný pěstoval v těchto oblastech již od dob starověku. Jeho přirozeným stanoviště ve volné přírodě jsou opuštěná pole, smetiště, rumiště nebo jiná narušená místa. Po celém světě se jeho naleziště rozléhá téměř po celé Evropě vyjma severských oblastí, od Uralu až po Sibiř a po podhůří Himalájí, srdečník byl lidmi dovezen do Severní Ameriky a Austrálie. V České republice rostlina vydatně prospívá v teplých oblastech, ve vyšších polohách (do cca 1000 m.n.m.) její výskyt řídně nebo zcela chybí.
Využití
Srdečník má zakořeněnou tradici v lidovém používání v Evropě, Asii i Americe, kde se využíval k léčení mnoha chorob. Ženy ve středním věku používaly srdečník obecný k podpoře děložních stahů a infekcí urovaginálních cest. Obsahová látka leonurin jemírný vasodilatátor a uvolňuje hladkou svalovinu, proto byl pacientům dlouho podáván jako srdeční tonikum, nervinum a emenagogum.
Z pohledu tradiční bylinkářského léčitelství se srdečník obecný používá při srdeční arytmii nejčastěji nervového původu, uklidňuje srdeční činnost (palpitace), mírně snižuje krevní tlak a působí proti nespavosti, úzkosti nebo vznětlivosti, což se dá v kombinaci použít s kozlíkem v sedativní čajové směsi.
Další využití droga natě srdečníku nachází v gynekologii ke snížení klimakterických potíží a lidoví léčitelé ji používají k harmonizaci menstruačního cyklu (většinou vyvolání opožděné nebo vynechané menstruace). České historické herbáře doporučují užívat srdečník obecný při žaludečních křečích, potížích při menopauze a nespavosti.
Obsahové látky srdečníku se v patřičné koncentraci a dávkování osvědčili při podpoře kardiovaskulárního zdraví u zdravých i nemocných pacientů a přispívají i respiračnímu zdraví. Tradiční bylinnou léčbu podporují zdravotnické organizace tvrzením, že obsahové látky srdečníku obecného pomáhají při dlouhodobém používání k vyvolání menstruačního pohodlí, upravují premenstruační potíže a harmonizují menstruační cyklus. Zdá se také, že animální experimenty podporují tvrzení bylinkářů ve faktu, že obsahové látky srdečníku významně vyvolávají mírnou uklidnění u stresovaných zvířat.
Západní medicína pozorovala dlouho možné antibiotické využití leonurinu při infekcích různých systémů. Infekce respiračního traktu byly u některých pacientů zmírněny patřičnou dávkou leonurinu vyvolané kmeny Streptococcus pneumoniae a hemolytickými streptokoky, symptomy u zánětu středního ucha byly také jemně zmírněny při napadení kmeny Hemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis a Streptococcus pneumoniae. Akutní prostatidy způsobené vystavením Escherichii coli nebo druhy Klebsiell byly zmírněny působením vysokých dávek leonurinu a také pomohl eradikovat jisté druhy Staphylococcae u infekcí pojivové, kosterní tkáně a kožní bariéry.
Podle tradiční čínské medicíny má srdečník obecný trpkou, kořeněnou a mírně chladnou energii, která ovlivňuje perikard a játra. Směs sušených a čerstvých listů srdečníku obecného se nazývá yimucao, které se doporučuje připravit smísením 30 g této bylinné směsi s 500 ml vařící vody a používá se roztok připraveného roztoku smíchaného s 25% ethanolem buďto 2-6 ml v poměru 1:5 nebo 2-5 ml v poměru 1:1 obojí možno 3x denně po dobu alespoň 2 týdnů, bývá však delší. Léčitelé praktikující tradiční čínskou medicínu používají tyto roztoky k ovlivnění meridiánu močového měchýře, srdce a jater.
Jelikož obsahová látka leonurin může vyvolat děložní stahy, není užívání srdečníku doporučeno u těhotných. Stejně tak se nedoporučuje dětem do 3 let, dále pacientům užívající léčiva proti srážení krve (sám srdečník ředí krev) a pacientům trpící chorobami srážlivosti krve.
Účinné látky
Srdečník obecný obsahuje velké množství účinných látek, přičemž nejznámnější je iridoidní glykosid leonurid, hořčinu leonurin, diterpeny. alkaloidy leocardin a stachydrin, flavonoidy (včetně rutinu a quercetinu), saponiny, anthokyany, bufanolidové glykosidy, asi 9% tříslovin (s největším dílem taninů), olejnaté látky, organické kyseliny (citronová, jablečná, vinná), křemičitany, silice a vitaminy.
Tradiční dávkování
Srdečník se v českých poměrech používá jako nálev, tinktura, vinný odvar, čaj, balzám, macerát, koupel nebo jako několikaminutový odvar. Tinktury se zdají být však účinnější. Jako sedativum se doporučuje čajové směs z 5 dílů natě srdečníku, 2 dílů listů routy, natě třezalky, květu hlohu, kořene kozlíku a 4 dílů natě meduňky, jejíž 2 lžíce směsi se nechají louhovat v 500 ml vody po dobu 20 minut, cedí se a popíjí 3x denně. Tinktura se užívá 2-3x denně v množství 15-30 kapek.
Macerát se připravuje ze dvou lžic sušené natě a dvou sklenek studené vody, které se nechají v klidu stát po 12 hodin. Pije se 20-50 ml macerátu 2x denně. Odvar při srdečních potížích se popíjí 1-2 šálky denně možno přislazené medem, které se připraví smísením 1 lžičky srdečníku a řebříčku, které se vsypou do 250 ml vody a uvedou do varu. Koupel k uklidnění nervů se připravuje smísením 150 g máty peprné, vachty a srdečníku, které se spaří v 3 l vody, nechá se 15 minut stát, scedí se a vlije do lázně.
