To nejlepší na venerické choroby, poruchy trávení a jarní detoxikaci!
Botanický popis rostliny
Smilax je vytrvalá, ovíjivá dřevnatějící bylina nebo keř, který může dosahovat délky až 30 metrů. Rostlina se rozrůstá jako vinná réva a pomocí úponků se drží podkladu. Stonek je keřovitý, spletený, hranatý, špičatý, zelený s mnoha listy a mívá trny. Listy jsou vejčitě podlouhlé, špičaté, srdčité, kožovité, hladké na povrchu, asi 15 cm dlouhé, 5-10 cm široké a svým tvarem připomínají plod papriky. Květ je nazelenalý a plodem jsou krásně rudé bobule. Rostlina je dvoudomá.
Původ a rozšíření
Smilax byl poprvé nalezen a popsán v roce 1805 botanikem Humboldtem v Nové Granadě u břehů řeky Magdaleny. Sarsaparilla pochází původně ze střední Ameriky, odkud se postupně rozšířila do Jižní Ameriky a na Karibské ostrovy (obzvláště na Jamajku). Do Evropy se rostlina dostala kolem 16. století díky mořeplavcům. Dnes nejčastěji roste v tropických a subtropických vlhkých oblastech Jižní Ameriky a Asie. Volně se sarsaparilla vyskytuje poblíž vodních toků a ploch.
Využití
Benefity využití smilaxu v léčebném prostředí byly poprvé popsány v roce 1569 perským učencem Imadem al-Din Mahmud ibn Shiraziem. Sarsaparilla se velice často pije při jarní detoxikaci ve směsi s lapachem (v poměru 1:1) a trochu skořice nebo kurkumy. Běžně se smilax přidává do polévek, také do různých druhé pokrmů a do kubánského nápoje Pru. Mladé části rostliny nebo oddenky smilaxu chutnají jako chřest a bývají součástí čínských svačin a plněných palačinek, ve kterých se konzumují vařené nebo syrové.
Sarsaparilla je součástí mnoha moderních farmaceutických přípravků, bývá přidávána do jídla a také do pití. Je zajímavé, že sarsaparilla byla velice populární pití amerických kovbojů. Dnes se smilax často konzumuje atlety jako přírodní "anabolický" přípravek ke zlepšení výkonu a k tvorbě svalové hmoty, i když analýzy neprokázaly významný obsah látek steroidní povahy. Je však prokázáno, že obsahové látky smilaxu jsou schopné podporovat tvorbu hormonů testosteronu a progesteronu, čímž stimulují fyziologicky anabolismus lidského těla a dokonce existuje jedna práce naznačující přítomnost mužských hormonů (Singh, 2006).
Nejvýznamnější a nejvýraznější využití v léčebném směru je u smilaxu popsáno u pozitivních účinků na gastrointestinální soustavu. Státními zdravotními orgány je sarsaparilla dokonce považována za bylinu pomáhající a harmonizující trávicí zdraví. Přímo o použití a pravidelného popíjení oddenku smilaxu lékařského je možno tvrdit, že napomáhá trávení a optimalizuje trávicí zdraví. Z některých lidových přístupů je možné podobné indikace vyčíst.
In vitro analytická studie poskytuje náhled na potenciální inhibici klíčových enzymů relevantních při rozvoji diabetu 2. typu spojených s hyperglykémií a hypertenzí měřením schopností zhášet volné radikály u antioxidačně působících polyfenolických látek obsažených v oddenku smilaxu. Stejné fenolické látky mají in vitro potenciál (popsáno v jiné práci) inhibovat alfa-glukosidásu bez ovlivnění pankreatické alfa-amylásy. Podobné třísloviny jsou v dalších pracech vyzdvihovány pro svůj antihypertenzní účinek díky relevantním změnám v inhibici enzymu ACE, který moduluje homeostatické enzymy a receptory související s ovlivněním krevního tlaku.
V jedné in vitro publikaci se testoval cytotoxický vliv jednoho obsahového saponinu vůči lidským rakovinným buňkám s pozitivními výsledky, které naznačují určitý léčebný potenciál nádorových onemocnění. Jiné zdroje popisují imunostimulační schopnost smilaxu lékařského, kdy byl popsán nárůst tvorby bílých krvinek (konkrétně se jednalo o T lymfocyty CD4 a CD8 a makrofágů) po aplikaci obsahových látek kořene smilaxu. V lidové medicíně se popisuje použití sarsaparilly při různýchalergických projevech, ekzémech, lupénkách a při asthmatu.
Vědecké práce podporují tvrzení, že by některé obsahové látky sarsaparilly mohly být s pozitivními výsledky používány jako prevence revmatoidní arthritidy a aterosklerózy. Některé herbáře doporučují smilax samostatný nebo v kombinaci přiartrózách, revmatoidních arthritidách,dnavých záchvatech a revmatismu. Popsané antiflogistické účinky zřejmě podporují indikace při různých bolestech a při vysokých teplotách.
Lidová medicína
Amazonští indiáni nepoužívali sarsaparillu pouze k léčbě pohlavních chorob, ale také k posílení imunitního systému, ke zlepšení krevního tlaku a tlumení bolesti a revmatických projevů. Smilax byl populární v tamější indiánské medicíně i pro své využití tonizačních a afrodiziakálních účinků. Ve stejných indikacích se rostlina proslavila v Evropě 16. století. Rostlina byla používána také jako přísada do některých nápojů k vytvoření pěny (díky obsahu saponinů), ale největší slávy se rostlina dočkala pro své - v tehdejší době - bezkonkurenční schopnosti likvidovat příznaky pohlavně přenosných chorob.
Čajové odvary se podávají jako diuretikum k odplavení mnoha látek, obzvláště minerálů. Má se za to, že smilax snižuje vznik ledvinových a močových kamenů, očišťuje krev, odplavuje těžké kovy a ulevuje při zánětech močového měchýře. Podle lidových přístupů, které dosud nebyly zmiňované, má smilax tonizační a antimykotické účinky.
V lidové medicíně se smilax uchytil jako perfektní prostředek protisyfilis, kapavce a různým bradavičnatým kožním výrůstkům (způsobených papilomaviry), což souvisí s antivirotickým a antibakteriálním účinkem. Časem se postupně přicházelo na mimořádně široké indikační rozpětí smilaxu, kde lze bylinu uplatnit od erektilních dysfunkcí až po bolest zubů. Smilax má zřejmě také analgetický a antiflogistický efekt. Lidová medicína některých států podává smilax při potížích s ledvinami, lupénkou, při zvýšeném pocení a syfilisu. Při závažnějších symptomech lupénky se navíc může využívat odvarů ze smilaxu lékařského k pravidelným koupelím a také k popíjení k odvodnění při retenci moči a tekutin. Lidoví léčitelé v Mexiku a Hondurasu podávají sarsaparillu k léčbě kapavky, vysokých horeček, k podpořeapetitu, trávení a při zažívacích potížích. S ohledem na energetické dráhy v lidském těle, smilax pomáhá harmonizovat meridián ledvin a meridián močového měchýře
Homeopatie
Existuje varianta připravená naředěním oddenku sarsaparilly. Sarsaparilla v ředění CH15-CH20 v různých situacích ledvinné koliky s charakteristickou bolestí močového měchýře a s výskytem sedimentu v moči, také u pacientů s chronickou cystitidou a lithiázou. Dermatologické indikace zahrnují fisúry, chronické dermatózy, purpury se souběžnými psoriatickými projevy. U revmatických nebo migrenózních obtížích.
Omezení
Kvůli nedostatku informací se smilax nedoporučuje podávat těhotným, kojícím a dětem do 3 let. Sarsaparilla středně závažně interaguje s digoxinem na úrovni absorbce (může zvýšit absorpci, koncentraci v plasmě a možné nežádoucí účinky) a s lithiem na úrovni eliminace (zpomaluje jeho vylučování a může způsobit nežádoucí účinky).
Účinné látky
Smilax obsahuje vitaminy A, B komplex, C, D, steroidní saponiny, rhynchophyllin, glykosidy, beta sitosterol, hirsutin, mitraphylin. Z minerálních látek lze vytyčit jód, křemík, síru, sodík, mangan, železo, vápník, měď a draslík. V roce 1996 vyšla analytická publikace zaznamenávající 3 steroidní saponiny v oddenku smilaxu. Posléze byly pojmenovány jako laxogenin, tigogenin, sarsasapogenin, neotigogenin a další podobný derivát glukopyranósy. Kyselou hydrolýzou se získal aglykonový steroidní sapogenin.
Tradiční dávkování
Doporučujeme tradiční dávkování, při kterém se smísí 1 polévková lžíce sušeného kořene se 750ml vody, ve které se 3 – 5 min. povaří. Takto připravený odvar rozdělíme do tří dávek, které užijeme během dne. Na začátek by se měla podávat menší dávka, kterou je možno postupně mírně zvyšovat. Po 3 týdnech pravidelného užívání je možné na 1 týden čaje vysadit.
U závažnějších forem lupének je možné smilax užívat dlouhodobě až 5 týdnů po 0,5-0,75 litrech čaje. K léčbě venerických nemocí jako je syfilis a kapavka se doporučuje čaj ze sarsaparilly připravený smísením asi 1 litru vody se 2 lžícemi sušené byliny (nebo asi 10 g), povařením po dobu 5 minut na mírném ohni. Podává se s mateřídouškou.
