Slunečnice je oblíbená nejen kvůli své kráse, ale podívejme se i na její léčebné účinky!
Botanický popis rostliny
Jednoletá bylina rostoucí do výšky až 9 metrů (světový rekord), obvykle však 1-3 metry. Lodyha rostliny je přímá, světle zelená, většinou nevětvená, v horním oddělení chlupatá. Listy jsou 10-40 cm široké, 15-45 cm dlouhé, se zubatými (pilovitými) okraji, drsné, na vrcholu zašpičatělé, na bázi srdčité a střídavé.
Co bývá nazýváno květem, je vhodnější nazývat květenstvím, tzv. pseudanthiem. Úbor je mohutný, někdy až 60 cm v průměru. Jazykovité květy jsou žluté, před rozkvětem černé, jednotlivé nebo trubkovité. Právě trubkovité květy, uvnitř květenství, se přetvářejí na "slunečnicová semínka", která jsou uložena v tvrdém pouzdru. Trubkovité světy jsou v květenství uspořádány spirálovitě a každý sousední kvítek leží od původního v úhlu zhruba 137,5°, přičemž vzniká systém pravotočivých a levotočivých propojených spirálek, kde jejich počet jsou po sobě jdoucí Fibonacciho čísla (obvyklý vzor je 34 a 55 spirál, u větších bývá vzor 89 a 144). Plodem je zploštělá nažka.
O květu slunečnice se pojí další zajímavý jev. Heliotropismus, neboli otáčení se za sluncem, se vyskytuje u poupat, kdy se slunečnice natáčí na východ při východu slunce a společně s ním putují po obloze až na západ. Tento pohyb zajišťují speciální motorické buňky, které se vyskytují ve stonku pod květenstvím - po rozkvětu stonek ztuhne a rostlina tak většinou zůstává nakloněna (většinou) na východní stranu.
Původ a rozšíření
Slunečnice je původně z Severní Ameriky a Mexika, přičemž někteří botanikové zaznamenávají navíc oblast Peru. Nejnovější archeologické záznamy zmiňují nejstarší naleziště pěstování slunečnice jihovýchodní oblast USA a v době 5000 před naším letopočtem, v Mexiku se pěstování datuje od 2600 před naším letopočtem. Mnoho indiánských kmenů (včetně Aztéků a Májů) spojovalo slunečnice se slunečním božstvem. Španělé se se slunečnicí setkali v 16tém století a v roce 1510 přivezli do Evropy její semínka.
Dnes se pěstuje takřka po celém světě od Ameriky (Severní až po Argentinu), Evropu, Austrálii, jižní Afriku, jižní a střední Asii. V české odborné literatuře se poprvé objevuje až v roce 1872, nicméně jiný literární zdroj (Adam Huber z Riesenpachu, osobní lékař císaře Rudolfa II.) popisuje v roce 1596 výskyt slunečného květu indiánského velikého v českých zahradách.
Využití
Nejenže byla v historii slunečnice považována za spojení se slunečním božstvem, dodnes je rostlina velice oblíbená a je např. státní rostlinou státu Kansas v USA, rostlinou města Kitakyushu (Japonsko), je národní květinou Ukrajiny. Slunečnice se stala symbolem Společnosti pro vegany, estetismu, moderního spiritualismu, Slunečnicového hnutí na Tajwanu (protesty z roku 2014) a je navěky proslavená v malbě Slunečnice od Van Gogha.
Výhoda slunečnicových semínek tkví v tom, že mohou být připravovány mnoha způsoby. Přidávají se do studených cereálií ve snídani samostatně či s jogurtem, mohou se přidávat do pomazánek, salátů, do těsta celozrnného pečiva nebo chlebu pita při tepelné úpravě. Mohou se přidávat k masu, těstovinám, ale i k sušenému ovoci či k oříškům. K lepšímu trávení a chuti se doporučuje nechat slunečnicová semínka po určitou dobu vyklíčit či pouze odstát ve vodě. Semínka vydrží i po několik let skladování aniž by se zkazila, nicméně suchá semínka mohou být těžší k trávení.
Nejvíce studií se zabývá potenciálem obsahových látek slunečnicových semínek na snížení celkového a LDL cholesterolu u pacientů s vysokým plasmatickým cholesterolem a také u pacientů, kteří mohou trpět na periferní vaskulární choroby včetně atherosklerózy. Některé studie navrhují potenciál obsahových látek slunečnicových semínek ke snížení krevního tlaku u pacientů s hypertenzí (některé studie však popisují nutnost kombinace s farmakoterapií).
Prvotní klinické práce se zabývají také využitím obsahových látek slunečnicových semínek v různých fázích a potížích (symptomů) s arthritickým syndromem, u revmatoidní arthritidy a zácpy v akutních dávkách až po chronické pravidelné dávkování s pozitivními výsledky. Semínka se už od historie pojídala jako adstringentní přípravek s diuretickými a expektoračními účinky.
Obsažený hořčík a vápník dokáže v lidském těle napomáhat k optimální aktivitě nervové soustavy (jako fyziologický elektrolyt). Ve slunečnicových semínkách je také obsažena aminokyselina tryptofan, která ve správném množství a na správném místě v lidském mozku dokáže podporovat produkci serotoninu, čímž dokáže zlepšit náladu a celkový pocit pohody.
Uvolnění serotoninu v určitých mozkových strukturách vede k uvolnění od napětí, úzkosti a nervozity a navozuje určitý klid a spokojenost (většina antidepresiv se snaží co nejvíce pracovat s hladinou serotoninu v mozku). Některé animální práce popisují, že polysacharidy, které jsou také obsažené v slunečnicových semínkách, pomáhají aminokyselinám v přechodu přes hematoencefalickou bariéru, čímž by se měl zlepšovat absorpční profil látek a jejich možný účinek na lidské tělo (zde je však potřeba čekat na více informací).
Antioxidačně působící vitaminy C a E zabraňují aktivitě radikálů a mohly by tak oddálit proces aterosklerózy, z ní hrozící ucpání tepen a společně s tím spojená přídatná kardiovaskulární onemocnění ohrožující bezprostředně život pacienta nebo omezující kvalitu jeho života. Selen, obsažený v semínkách slunečnice, může být prospěšný v prevenci růstu a v likvidaci již přítomných rakovinotvorných buněk. Selen je navíc obsažený v tělu přirozeném antioxidantu, glutathion peroxidázy, u které je in vitro a in vivo v animálních modelech prokázán protirakovinný potenciál.
V klinickém měřítku se zdá, že má jistý potenciál v léčbě diabetu. Hořčík, obsažený v semínkách slunečnice, může prospívat při negativních reakcích u vysokého krevního tlaku, může zmírnit svalové křeče, bolestivost u migrény a celkově zlepšovat stav u křečí dýchacích cest (např. asthma), uvolnit při napětí, podrážděnosti a únavě.
Mnoho dalších obsahových látek semínek ze slunečnice přispívají k optimální stavbě kostí, při tvorbě hormonů štítné žlázy , v metabolismu mastných kyselin, bílkovin i polysacharidů, při jejich nedostatku může hrozit ztráta vlasového pigmentu, závratě, ztráta sluchu, vyrážky a problémy s reprodukcí.
Tradiční medicína
Dlouho se v tradiční medicíně slunečnicová semínka podávala při plicních chorobách, při revmatoidních arthritidách a obecně při bolesti. Moderní léčitelé i někteří lékaři doporučují slunečnicová semínka (nebo jakkoliv - jejich obsahové látky) při bronchiálních, laryngeálních a plicních chorobách, při různých druzích kašle a nachlazení.
Jiné části rostliny se jako vývary podávaly při horečkách, malárii nebo při žloutence. Semínka se pak běžně podávala k prevenci horečnatého vzplanutí, jako vysoce bohatá nutriční součást potravy a k podpoře trávení.
Tinktury z různých částí slunečnice byly od 19tého století oblíbené v Rusku, kde se podávaly při horečnatých onemocněních a při infekcích dýchací soustavy. I v jiných krajinách jako je Persie nebo Turecko jsou používány různé přípravky nebo domácí recepty připravované ze slunečnicových semen při potížích s horečnatými chorobami nebo bolestivými záněty.
Účinné látky
100 gramů slunečnicových semínek vykazuje asi 584 kcal energetické zásoby. Zhruba polovina hmotnosti spadá na podíl tuků (převaha polynenasycených a mononenasycených mastných kyselin vůči nasyceným), asi 20% hmotnosti zaujímají sacharidy a bílkoviny. Semínka dále obsahují velké množství draslíku, poté sodík, vápník, železo, hořčík, vitamin A, C (velice malé množství), B6, D, E, B1 a B12, selen, mangan, fosfor
Tradiční dávkování
I když není stanovena přesná dávka slunečnicových semínek, na některá onemocnění se dá přepočítat ve vztahu ke slunečnicovému oleji. Dávkové rozmezí je v řádech gramů slunečnicových semínek 1-3x denně. Jinak dle chuti a možností.
