Velice zdravý čaj bez kofeinu vhodný pro pacienty inklinujícím ke zdravému životnímu stylu.
Botanický popis rostliny
Čajovec je vytrvalý stálezelený vzpřímený keř nebo keřík, který může dorůst až 2 m výšky. Mladá rostlina může mít jemné, často červené větévky s jemně jehličkovitými zpeřenými lístky, které mají délku od 15 do 60 mm a jsou kolem 1 mm tlusté. Shlukují se v trsy a nemají řapíky. Čajovec kvete v rozmezí od května do července, přičemž květy mají barvu mírně žlutavou. Plodem je malý lusk tvarem připomínající harpunu obsahující jedno nebo dvě semena. Terapeuticky se dá používat také stonek.
Původ a rozšíření
Během 16. a 17. století se mnoho cestovatelů a botaniků cestujících kolem Cederbergu v Jižní Africe podivovalo nad zvláštní "dobrou rostlinou", kterou zde místní pěstovali pro její léčebné účinky. V roce 1772 poznamenal švédský biolog Carl Thunberg, že místní obyvatelé pěstují čaj z rostliny podobné rooibosu nebo červenému keři. Rooibos byl pro Holandské osadníky praktickou alternativou černého čaje, který byl vcelku drahý a na jehož evropských dodávkách byly evropští osadníci dost závislí.
V roce 1904 byl Benjamin Ginsberg fascinován tímto divokým druhem rostliny a během následujících let vedl několik experimentů, jehož výsledkem je dnešní perfektní odrůda léčebného rooibosu. Okopíroval čínskou metodu zpracovávání velmi jemného čaje Keemunu tím, že se čaj fermentuje v sudech ve vlhkém prostředí, což má napodobit zpracování čajů v bambusových koších. Společně s doktorem le Fras Notierem se pokoušeli o cílené pěstování této rostliny v místním prostředí a nakonec se vše zdařile povedlo, což dále vedlo Ginsberga k pobídnutí místních farmářů k pěstování této rostliny s vědomím, že se celý počin stane výnosným podnikem.
Vyrostla zde Klein Kliphuis farma, kde za dobu deset let mnohonásobně narostla cena semínek rooibosu i jeho dalších částí, čímž se stala jednou z nejdražších obchodovatelných rostlin na světě. Popularita rooibosu od té doby narostla jak v tamějším regionu, tak po celém světě. Dnes již tradiční značky stále obchodují s tímto zbožím a pyšní se tradičním zpracováním rostliny a navrhují nové a rozmanité "blendy" chutí.
Využití
V Jižní Africe je běžné popíjet čaj rooibos společně s mlékem a cukrem. Tuto tradici zbytek světa nezachovává a dává spíše přednost samotnému rooibosu, maximálně ho někde dochucují citrónem. Čaj rooibosu má červenohnědou barvu nálevu, proto se mu často říká "červený čaj", jeho příprava je prakticky shodná s přípravou čaje a jeho vůně je sladká ořechová. V moderním západním světě je rooibos velmi oblíben pro svůj obrovský obsah antioxidantů s nulovým obsahem kofeinu, což vyhledávají lidé, kteří dodržují zdravý životní styl.
Dnešní léčitelé, kteří se specializují na exotické byliny, doporučují výtažek z rooibosu jako výborný prostředek na vypořádání se s nervovým napětím a stresem, alergiemi nebo trávicími potížemi. Místní alternativní medicína jižní Afriky zahrnuje použití rooibosu na zmírnění dětských kolik, alergií, zvláště dýchacího systému jako je astma bronchiale.
In vitro studie poukazují na fakt, že obsahové látky rooibosu inhibují účinek xantinoxidázy, což je enzym katalyzující přeměnu látek purinového charakteru na kyselinu močovou. Jeho efekt se dá použít v potenciální léčbě dny a zjistilo se, že orálně podaná infuze rooibosu ve vysokých koncentrací má zhruba poloviční účinek nízkých dávek allopurinolu, léčiva, který je běžně používán a předepisován při terapii dny díky jeho schopnosti inhibovat xantinoxidázu.
Z flvonoidních látek lze v rooibosu nalézt quercetin a luteolin, které se v laboratorních podmínkách vyznačily jistým potenciálem ničit rakovinotvorné buňky a podporovat pružnost a kvalitu cévní stěny. Tyto flavonoidní látky našly uplatnění při mírnění negativních projevů žilních trombotických příhod, křečových žil a hemeroidů. Neobsahuje však například epigalokatechin, který lze nalézt v zeleném čaji nebo jiných rostlinách.
Specifický polysacharid, který byl izolovaný z rooibosu, vykázal v in vitro studiích značně významnou efektivitu vůči potlačení aktivity HIV viru mechanismem vázání na buňky T-lymfocytů a tím znemožnění vytvoření vazby buňka-virus. Díky vysokému obsahu fluoridů lze rooibos používat při častém výskytu zubního kazu, díky svíravým účinkům taninů lze rooibos využít jako adstringens nebo při průjmech. V kosmetice se doporučuje pravidelné užívání rooibosu proti procesu stárnutí, v léčitelských encyklopediích se doporučuje rooibos při trávicí tísni a křečím, proti zvracení, vředům, zácpě a pálení žáhy.
Obsahové látky rooibosu vykázaly výborné výsledky ve vysoké koncentraci u lidí s vysokém cholesterolem na jeho částečném snížení spolu s léčivy, stejně tak jako kombinaci fluoridů s minerálními látkami pomáhají budovat silné kosti. Zevně se rooibos doporučuje aplikovat opakovaně k oplachům nebo namočený v gáze na potírání na kožní potíže jako je například ekzém nebo dermatitidy.
Účinné látky
Rooibos obsahuje vitamin C, flavonoidy, taniny (určitý typ tříslovin), polysacharidy, alfa hydroxy kyseliny a minerální látky jako je vápník, měď, železo, draslík, zinek, mangan, draslík a fluoridy. Neobsahuje cukry ani kofein, je tedy vhodný jako bezkofeinová alternativa nápoje a mohou ho pít ženy v těhotenství, v období kojení i pro děti.
Tradiční dávkování
Rooibos se dá pít dle potřeby víceméně celý den. Léčitelé popisují, že pokud je rooibos popíjet pravidelně 3x denně, určité lehčí neduhy se jistě oddálí a rooibos může pomoci zvýšit celkový zdravotní stav. Čaj lze připravit i z 10g sušeného rooibosu zalitého 500ml vody o teplotě od 90°C do 100°C
