Puškvorec obecný - Acorus calamus

Český botanický název: Puškvorec obecný
Běžný název: Puškvorec, proškorec, šišvorec, tatarák, nejedlík, akorum, akorum pravé, bruškvorec, kořen pišvorcový, kalmus, prsní kořen, prsní koření, prskořen, čínská rebarbora, kořen plicní, prustvorec, pískačky, prskořín, pruštvorec, rotan, svatá třtina, tatarčík, tatarské býlí, třtina vonná, tatarská tráva, piskačky, sweet flag, rat root
Latinský název: Acorus calamus
Rozšíření: Asie, Evropa, Jižní Amerika, Severní Amerika

Puškvorec obecný - Acorus calamus

Tradiční bylinný přípravek k podpoře chuti k jídlu, zlepšení trávení a možným využitím při revma.

Botanický popis rostliny

Puškvorec obecný je vytrvalá, velice aromatická rostlina vyrůstající do výšky až 1,5 m. Stvol je trojhranný, na bázi spíše červený. Lodyha volně vyrůstá z dužnatého, větveného, plazivého, žlutozeleného oddenku, který může být až 3 cm silný a zhruba 50 cm dlouhý, na řezu je bílý a konzistence dužniny je houbovitá.

Listy puškvorce obecného jsou úzké, tuhé, trávovité, tvarem připomínající meč, nejvíce 2 cm široké se zvlněnými okraji. Květy jsou žlutozelené nebo jen zelené, velmi drobné, uspořádané do květenství štíhlých palic. Rostlina kvete v období od června do července. Plodem je červená bobule, i když v mírných podmínkách České republiky rostlina není schopna zrání, a proto se množí pouze vegetativně.

Původ a rozšíření

Puškvorec obecný pochází původně zřejmě z východní Indie a Číny. S největší pravděpodobností je domovinou puškvorce jižní Čína, ze které se přes Indii šířil dál. Aktuálně je puškvorec rozšířen skoro po celé Evropě, Asii a Severní Americe. V České republice není rostlina původní, na území dnešní ČR byl puškvorec dovezen kolem 16. století, i když se do jiných částí Evropy dovezl již mnohem dříve díky Tatarům.

Na našem území je roztroušen zhruba po celém území jako součást biotopu bahnitých rybníků, říčních ramen, močálech a stojatých vod. Kvůli nevhodnému zásahu člověka do těchto částí přírody se puškvorec pomalu stává ohroženou rostlinou a jeho populace značně ubývá.

Využití

Jeden z nejstarších záznamů o puškvorci obecném pochází z doby okolo 1300 před Kristem v egyptském papyrusu, kde antičtí Egypťané zmiňují jeho terapeutické účinky v kombinaci s dalšími bylinami použité na zábaly ke zmírnění bolesti břicha nebo a jeho použití při výrobě egyptských parfémů.

Evropané si poté v raném středověku spletli terapeutické užití puškvorce obecného s kosatcem, který byl v antickém Římě a Řecku běžně využíván. Herbář z Mainzu publikovaný roku 1485 popisuje jistý druh kosatce jako rostlinu Acorus. Tento německý herbář byl poté zřejmě zdrojem pro francouzský Velký herbář od P. Treverise z roku 1526. V pozdním 16. století se puškvorec dostal do Británie, kde jej již v roce 1596 pěstoval John Gerard, který ho řádně (zmínil také, že nekvete) popsal a nazval jej Acorus verus, i když ho v angličtině nazýval "nepravý" acorus.

Ve farmacii a lidovém léčitelství se používá droga sušeného oddenku (Rhizoma calami aromatici). V rámci lidového léčitelství se droga puškvorce obecného využívá jako stomachikum k podpoře tvorby žaludečních šťáv a trávení, ke zklidnění křečovitých spazmů hladkého svalstva trávicí trubice a podpoře metabolismu těžce stravitelných látek. Staré magistralitter přípravky obsahují jako jednu z důležitých složek právě puškvorec obecný při přípravě žaludečních antiseptik.

Bývá součástí žaludečních kapek, švédských hořkých kapek a v historii se z puškvorce vyráběl likér na podporu trávení. Jako koření se prášek z puškvorce v indické a islámské kuchyni přidává na sladké pokrmy, v USA se kanduje a z mladých výhonků se připravuje salát na podporu chuti k jídlu. Statní orgány dokonce připisují puškvorci obecnému přívlastek byliny schopné přispívat k optimálnímu zdraví trávení a harmonizovat jisté dysbalance.

Nálev z puškvorce obecného se v lidovém léčitelství doporučuje k uklidnění mírných úzkostlivých stavů, dále jako mírné antidepresivum, antiastmatikum, k podpoře vylučování moči a k podpoře nálady u rizikové populace po pooperačních stavech, ve stáří, nemoci atd... Některé zdroje popisují silný efekt drogy puškvorce obecného vůči alergiím, zevně ke koupelím proti revmatismu, ekzémům, špatně se hojícím ranám a jako prostředek k posílení těla i ducha. Je prokázané, že obsahové látky oddenku puškvorce obecného přispívají k osvěžení těla.

V ayurvédské a čínské tradiční medicíně má puškvorec dlouhou historii léčebného využití jako mírné sedativum, ve větší dávce jakolaxativum a v kombinaci s dalšími bylinami jako diuretikum. Ayurvéda doporučuje puškvorec obecný jako karminativum, k podpoře trávení a jako výborný léčivý přípravek zmírňující vedlejší účinky halucinogenů a dalších látek ovlivňujících a pozměňujících lidské vědomí.

Je pravda, že oddenek puškvorec obecného obsahuje určité množství alfa a beta-asaronu, látek, které zřejmě způsobují mírné vizuální halucinace. V rámci zachování tématu neurologie byly publikovány informace o faktu, že obsahové látky puškvorce obecného (nebyla však publikována koncentrace) vykazují neuroprotektivní efekt při umělém vyvolání mozkové mrtvice a neurodegenerativních procesů vyplývajících ze systémového onemocnění u potkanů.

Bylo zjištěno, že obsahové látky oddenku a listů puškvorce obecného vykazují jistý antioxidační, mírný antibiotický a antiseptický efekt. Navíc se v patřičné koncentraci prokázaly jako účinné proti klíšťatům. Další studie ukázala, že obsahový beta-asaron zřejmě funguje jako inhibitor enzymů adipogeneze, čímž zřejmě přispívá ke snížení kumulace lipidů v tukových buňkách a ke snížení plasmatické koncentrace tuků.

Účinné látky

Oddenek puškvorce obecného, který se tradičně používá v lidovém léčitelství, obsahuje převážně silici (2-7% obsahu) obsahující převážně mono a seskviterpeny (alfa terpineol, alfa selinen, linalool, beta gurjunen, kamfen). Dalšími obsahovými látkami zmíněné drogy jsou beta-asaron, slizy, cukry, třísloviny, hořčiny, korneol, cholin, glykosidy, pryskyřice, vitamin C a acorenon.

Tradiční dávkování

Vnitřně se užívá ve formě tinktur, prášku, nálevu, odvaru, likéru nebo kandovaného oddenku. Ze 2 lžic sušené drogy oddenku puškvorce obecného na 250 ml vody se po 15 minutách připraví nálev, který se popíjí optimálně 2x denně po 1 šálku pro dospělého člověka. Při nechutenství se užívá 15-30 kapek tinktury, při nadýmání se může stávající dávka až zdvojnásobit (možno také aplikovat s cukrem). Odvar se připravuje 8 minutovým povařením 500 ml vody s 10 g sušené drogy. Dlouhodobě v kuse se může puškvorec užívat maximálně 6 týdnů a poté nejlépe stejně dlouhou dobu vynechat.

K vnějšímu užívání se připravuje koupele, mast, odvar na obklady nebo kloktadlo. Ke koupelím se připravuje odvar z oddenku puškvorce obecného použitím 600 g sušené drogy smíchané se 4-5 l vody, které se po smísení nechá povařit asi 15 minut a poté slije do koupele a naředit trochou vody.



Pěstování

Pěstování puškvorce obecného je velice jednoduché a vcelku přívětivé, ale puškvorec začíná být stále vzácnější rostlinou a postupně začíná z volné přírody mizet. Nicméně se mu dobře daří i u menších umělých jezírek. K optimálnímu zasazení rostliny bohatě dostačuje kus oddenku a listový puk. Puškvorec se poté dá vysadit volně nebo v nádobce se zeminou do mokřin, skleněné nádoby, akvária nebo volně do jezírka.

Z puškvorce obecného se během listopadu nebo na začátku jara sbírá oddenek bez listů ani částí kořenů (Rhizoma calami). Oddenky puškvorce se musí řádně omýt, rozřezat na 20-35 cm dlouhé kousky, ty se podélně nařežou a neoloupané se poté suší při teplotě 40°C. Dobře usušený oddenek je silně aromatický, má hořkou kořenovou chuť, lehce se láme a barvu má červenohnědou s šedým nádechem. Kvalita drogy je stabilní cca rok a půl, poté rapidně klesá. Nejlepší droga z puškvorce obecného se sklízí z dvou nebo tří letých rostlinek.

Copyright © 2008 - 2024 Obchod Salvia Paradise
?>