Výtečná bezlepková obilnina pěstována pro své očistné vlastnosti.
Botanický popis rostliny
Pohanka obecná je bylina rostoucí do velikosti až 140 cm (obvykle však 50-80 cm). Jedná se o jednoletou bylinu, která má červenohnědé zbarvení lodyhy, která je dutá, vzpřímená a jemně větvená. Listy jsou řapíkaté (dole) a přisedlé (nahoře), tvar mají srdčitý, střelovitý, čepel je trojúhelníkovitá.
Květenství vyrůstají z úžlabí listů a květy jsou uspořádány do hroznu. Květy pohanky obecné jsou oboupohlavné, mají bílou, růžovou nebo červenou barvu. Plodem je trojboká nažka s hnědočernou nebo šedou barvou. Semena po oloupání (kroupy) se složením a tvarem podobají cereáliím. Vnější obal je zastoupen tlustou jednobuněčnou vrstvou světle zelené barvy. Uvnitř se nachází endosperm se zdrojem škrobu.
Pohanka obecná má jeden silný primární kořen, který prorůstá nejhlouběji do vlhčích vrstev půdy a z něho vyrůstá mnoho drobnějších kořínků. Semínka pohanky mají trojúhelníkovitý tvar a vytváří květy s obvykle bílou barvou, někdy může být zabarvená do růžova nebo žluta. Pohance rostou větve volně po celé délce lodyhy, od výhonku produkuje přízemní šlahounek, čímž se rostlina lépe adaptuje do svého okolí než ostatní plodiny. Slupka semínka pohanky obecné má menší hustotu než voda, proto ji lze snadno odstranit.
Původ a rozšíření
Jedná se o rostlinu, která se nachází prakticky všude, nicméně je dobré mít na paměti, že se nejedná o původní rostlinu. Byla totiž do Evropy nějaký způsobem dopravena. Původ se zatím najisto neví. Jiné zdroje zmiňují domovinu pohanky jako jihovýchodní Asii až po začátek horských pásů mířících k Tibetu. Jiné zdroje popisují původ pohanky na území jižní Sibiře a severní Číny.
V České republice se nejvíce používá jako hospodářská plodina, ale může někdy zplanit. Roste v různých částech Evropy, kde také zplaňuje. Nachází se však také v Asii a Severní Americe. Do západní Evropy přinesli pohanku křižáci jako zdroj mouky pro přípravu chleba, a proto se ve Francii zažil výraz "Saracen corn", saracénské obilí.
Klasická pohanka obecná byla poprvé zkultivována a "domestifikována" ve vnitrozemí jihovýchodní Asie zhruba 6000 let před naším letopočtem, odkud se lidskou obchodní a zemědělskou činností rozšířila do centrální Asie a Tibetu, na blízký Východ a přes Tatary a kočovné Mongoly až do Evropy. Zřejmě nejjasnější původní domovinou pohanky obecné byla čínská provincie Yunnan. První dokumentovaná zpráva o výskytu pohanky obecné v Evropě pochází z území dnešního Finska kolem roku 5300 let před naším letopočtem (jako první náznak zemědělství) a další pochází z oblasti Balkánu okolo roku 4000 před naším letopočtem, ze středního neolitického období. V ruštině se pohanka nazývá grechka. značící termín "řecký", "řek", což vychází ze svého původu z Byzantské říše, odkud se pohanka rozšiřovala v období sedmého století našeho letopočtu. Stejný případ je v ukrajinštině.
Využití
Mouka z pohanky obecné se příležitostně využívá k přípravě nebo výrobě chleba, avšak nejčastěji se přidává do koláčů, které mají po dopečení příjemnou "nakažlivou" chuť, tmavou narůžovělou barvu a bývá součástí přirozeného stravování po celé Severní Americe v období zimy. Tyto speciální koláče jsou pečeny na grilovacím roštu, jedí se s javorovým sirupem nejčastěji ke snídani. Další oblíbené pečivo, vyráběné z pohankové mouky, je lívanec, který je velmi populární mezi holandskými dětmi, a o kterých se říká, že jsou velice výživné, plné nutrientů, a jsou snadno stravitelné.
V Indii je pohanka velice široce pěstována v Himalájích a bývá konzumovaná během půstu, jelikož je jedním ze zákonných a povolených jídel při těchto příležitostech. Dalšími zeměmi, které využívají ve velkém mouku pohanky na výrobu pečiva a dalších výrobků, jsou na východě Čína a potomkové tatarských kočovníků. V Japonsku se pohance říká Soba a vyrábí se z ní mouka na vaření knedlíčků, těstovin na proncipu makarónů atd...Semínka z pohanky jsou vysušeny a vařeny na páře, takto konzumovány nebo je z nich připravován speciální chléb Manju. Mladé listy pohanky obecné jsou konzumovány syrové jako zelenina a stopky a další části rostliny jsou využívány jako krmivo pro dobytek. V ruské armádě je pohanková kaše součástí běžného jídelníčku řadového vojáka a podává se s máslem, lojem nebo s konopným olejem. Z pohanky se destilací vyrábí mnoho rozličných destilátů, od speciálních druhů anglické whisky až po japonský destilát shochu, vyráběný již od 16tého století v horských průsmycích.
Pohanka obecná je tedy běžnou součástí stravovacích návyků mnoha kultur a mnoha národů. Je ceněna díky velké koncentraci lehce stravitelných a nenáročných bílkovin, příznivému složení tuků a vysokému obsahu rutinu, flavonoidu, který napomáhá udržovat pružnost cévních stěn při onemocněních a u zdravých napomáhá udržovat jejich funkčnost. Rutin totiž v patřičné koncentraci snižuje zvýšenou hladinu LDL cholesterolu v krvi a mírně rozšiřuje cévy. Z plevy pohanky lze připravovat léčivý čaj, jelikož obsahuje vysoké procento železa.
Existuje několik studií, které testovaly vliv přítomnosti rutinu v patřičné koncentraci na možný vývoj vnějších i vnitřních projevů chronické žilní insuficience s velice pozitivními výsledky (při dlouhodobém užívání). V Evropě byl k dostání po dlouhou dobu přípravek Fagorutin, který měl podobné složení, dnes je na trhu velká škála produktů s podobným složením.
Zajímavý výzkum také probíhá na obsahové látce D-chiro-inositoli při terapeutickém využití u manifestovaného syndromu polycystických ovárií jako jedna z možných substitucí za hormonální léčbu. Zatím existují slibné výsledky u linií zárodečných buněk speciálně připravených imbredních kmenů, uvidí se však, jak testovaná látka dopadne při testování u zvířat proti placebu nebo vehikulu. V jiné studii byla testována koncentrovaný výtažek z mouky pohanky obecné s vysokým obsahem proteinů a dalšími konstituenty na jejich redukci plasmatického cholesterolu, tělesného tuku a redukci žlučových kamenů. Studie vyšla celkem zajímavě oproti extraktu z "klasické" pšeničké mouky a poté proti klasickým konstitučním látkám.
Studie na animálních modelech oproti tomu ukázaly značný efekt obsahových látek pohanky obecné v porovnání s placebem (pouhé "vpíchnutí") nebo aplikací standardu při pozorování možného vlivu na zlepšení fyziologických hodnot a parametrů zahrnující kardiovaskulární systém. Publikace se lišily spíše porovnáváním různých parametrů (a také konkrétních hodnot) než že by se navzájem vyvracely. Velký počet a výsledky těchto prací vyústily v tvrzení státních orgánů potvrzujících nebo vyvracejících zdravotnická hlášení, že pohanku obecnou lze hodnotit jako léčivou bylinu se schopností normalizovat kardiovaskulární zdraví.
Stejně tak měly dlouhou historii obsahové látky pohanky obecné při vědeckém pozorování různých extraktů a jejich vlivem na respirační ústrojí u lidských dobrovolníků a nemocných pacientů. Obsahové látky pohanky obecné v silných koncentrací měly pozitivní účinky na ovlivnění respiračních funkcí u zdravých dobrovolníků a společně s léky přispívaly alespoň k subjektivnímu zlepšení různých symptomů u nezávažných respiračních neduhů nemocných pacientů. Forma bylinného extraktu někdy rozdělovala výsledky různých funkcí respiračního traktu a nejlépe samozřejmě vycházely koncentrované přípravky se zmíněnými obsahovými látkami.
Účinné látky
Pohanka obecná obsahuje velké množství rutinu, flavonoidní látky mající specifické účinky nejen na vnitřní výstelky cév. Bylina obsahuje velké množství proteinů s širokou škálou zásobení aminokyselinami. Dále je vysoce ceněna pro vysoké množství vlákniny, škrobu a optimálnímu složení mastných kyselin (např. kyselina linoleová). Zajímavé látky s možným budoucím využitím jsou D-chiro-inositol, glykované peptidy a bílkoviny.
Semínko pohanky obsahuje vysoké množství fosforu, vápníku, železa, zinku, selenu, mědi, draslíku, manganu, vitaminů z řady B vitamínů, cholin a tokoferol. Výhodou pohanky je také fakt, že neobsahuje lepek, a je proto vhodným zastoupením klasických potravin pro pacienty trpících celiakií.
Tradiční dávkování
Pohanka a produkty vyrobené z pohanky jsou součástí mnoha výrobků a produktů nejen zdravé výživy pro použití v kuchyni a běžné stravě, proto nejsou recepty z pohanky nějakou vzácností k nalezení. V případě potřeby přípravy čaje se používá výluh z jedné čajové lžičky sušené nati, která se přelije optimálně 250 ml vroucí vody a nechá se louhovat po dobu cca 15 minut. Připravený čaj se může popíjet až 3x denně, přičemž pohanka může být obohacena o příměs meduňky.
