Osvědčený pomocník při potížích s trávením a cukrovkou.
Botanický popis rostliny
Pískavice řecké seno je jednoletá vzpřímená bylina, která může dosahovat vzrůstu až 60 cm. Pískavice – fenugreek je přechod mezi obilovinou a luštěninou. Lodyha je vzpřímená, ne moc větvená s trojčetnými podlouhlými listy. Květy fenugreeku vyrůstají samostatně nebo po dvou z úžlabí listů. Pískavice kvete od června do července. Semena jsou nahnědlá, asi 0,3-0,5 dlouhá, zakulacená s hlubokou brázdou, která je rozděluje na dvě nestejné lalůčky. Jsou uloženy v dlouhé, rovné tobolce tvarem připomínajícím srp. Uvnitř je jich kolem 20. Chuť je nahořklá, zvláštní, velice podobná celeru a podobným plodinám. Vůně je velice podobná.
Původ a rozšíření
Zdroje se značně liší domovinou pískavice. Česky psané herbáře a zdroje popisují původ v jižní Evropě, anglicky psaná literatura se spíše přiklání k názoru původu z Blízkého východu - a vycházejí z předpokladu, že právě na tomto území jsou nejstarší dochované záznamy o cíleném pěstování plodiny. Dosud se však neví, z kterého původního, planého, druhu se vyvinula pískavice řecké seno, nicméně jisté druhy semínek pískavice byly nalezeny z doby bronzové v Iráku (Tell Halal, 4000 před naším letopočtem) a v hrobce Tutanchamóna. Existují také hebrejské historické záznamy o pískavici, ve kterých ji popisují (první a druhé století našeho letopočtu) pod hebrejským názvem tiltan. V Čechách pískavici poprvé popsal František Bubák u Bečova nad Teplou v roce 1889, dodnes lze pískavici na území ČR nalézt ve vinorodých oblastech.
Využití
Celá pískavice se používá jako plnohodnotné krmivo pro dobytek. Dále se může používat jako rostlina (listy), koření nebo zelenina (výhonky,...). Čerstvé lístky pískavice jsou součástí (jako ingredience) některých druhů indického kari. Výhonky rostliny a klíčky se dají přidávat do salátů. V Indii se na trzích a bazarech pískavice prodává společně s kořeny rostlinky. V turecké kuchyni se pískavice používá k přípravě pasty, nazývané cemen. K přípravě pastirmy se navíce přidává kmín římský, černý pepř a další koření. V perské kuchyni se pískavice používá k přípravě shanbalile a je také přítomna v eshkenehu, íránské národní pochoutce. V léčitelství, farmacii a z pohledu vědy je zajímavé semeno. Starověcí Egypťané používali pískavici během balzamování svých faraónů a v Orientu konzumují mladé ženy dodnes semeno pískavice pro zvýraznění ženských partií.
Lidová medicína Afghánistánu a Pákistánu doporučuje pískavici k podpoře trávení, při kašli,při trávicích potížích, při nadýmání, při průjmech a také ke s nížení vyšších hladin cukru v krvi. V místní tradiční léčbě se využívá semeno pískavice obecně jako tonikum, doporučuje se pro seniory k tělesné vzpruze a ženy ho užívají jako afrodiziakum. Další využití pískavice je při nutnostiposílit žaludek, při zánětech mandlí, při metabolických neduzích. V místních kulturách afrického kontinentu se používá pískavice k zažehnání pálení žáhy a překyselení žaludku, což se dokonce aktuálně řeší v menší klinické studii.
Tradiční lidová medicína jihovýchodní Asie deklaruje použití s pozitivními výsledky pískavice řeckého sena při žaludeční nevolnosti, při potřebě zhubnout (zvláště u obézních mužů), při zácpě, ateroskleróze, při dně a dnavých záchvatech, u erektilní dysfunkce u starších mužů, při horečnatých stavech (možno také u dětí starších 6 let), u plešatění (podpora růstu vlasů a jejich pevnost) a dalších. V rámci homeopatie se používá zralé semeno (sbírané na podzim).
V lidové léčbě má pískavice největší léčebný profil při zevním užití. Má se za to, že namletá semena pískavice vytahují hnis z ran a vředů , dále že změkčuje zatvrdliny svalů a mírně působí proti zánětlivým otokům. Díky obsahu kyseliny nikotinové se pískavice přikládá doúrazů a ran k podpoře hojivých procesů, metabolismu a ke zlepšení průtoku vlásečnic. K podobným účelům se doporučuje také ke kloktání (bolest v krku, bolest zubů...), zevně na obklady nebo výplachy při podlitinách, zánětech, křečových žilách.
Indická lidová medicína (nejen Ayurvéda) doporučuje semeno pískavice ve formě nálevu k úlevě zánětlivých ložisek žaludku a střev. Zevně se používá ve formě obkladů na abscesy, popáleniny a na zánětlivá ložiska kůže a podkožní tkáně, cervikální lymfadenopathie, vnitřně na riketsie, anémie a některá neurologická onemocnění způsobené zřejmě neléčenou infekcí. S insulinem se v některých asijských zemích podává při chronické únavě.
Laktační poradci doporučují semeno pískavice řeckého sena ke stimulaci produkce mateřského mléka u kojících žen a měl by také dopomoci k nabírání, ale také k redukci váhy. Existuje několik vědeckých prací zabývajících se pravidelnou konzumací semena pískavice řeckého sena během jídla po celý den a jeho efektu na snížení hladin cukru v krvi u pacientů s diabetem typu 1 a typu 2. Jedna studie popisuje snížení tělesného tuku a zvýšení hladin testosteronu u mladých mužů užívajících pravidelně 500 mg extraktu pískavice řecké seno po dobu 8 týdnů. Další práce popsala mírný efekt obsahových látek pískavice řecké seno na snížení LDL cholesterolu u zdravých dobrovolníků.
Světové zdravotnické organizace přikládají pískavici pozitivní efekt při poruchách trávení jako bylina podporující chuť k jídlu a stabilizující komfort trávicí soustavy. Dalším významným mezníkem při hodnocení léčebného účinku pískavice v lidském těle je pozitivní ovlivnění imunitního systému jako antioxidantu. Navíc podporují fakt, že pískavice řecké seno snižuje vysoké hladiny plasmatického cukru v oběhu.
Závažné nežádoucí účinky ani kontraindikace nejsou známy. Není však doporučené užívání pískavice ve větším množství než je v jídle v průběhu těhotenství z důvodu nedostatku informací. Nicméně v prostředí, kde se pískavice běžně konzumuje, nejsou dostupné žádné informace, které by hodnotily pískavici jako nebezpečnou. Pozor u diabetiků, jelikož může snížit krevní cukr až do hypoglykémie (navíc existuje riziko interakce s léčivy), proto je doporučena konzultace s lékařem. Další interakce velkého množství pískavice může proběhnout s warfarinem, enoxaparinem a možno s clopidogrelem. Doporučena konzultace.
Účinné látky
Velký podíl obsahových látek semen pískavice zahrnují mucilaginózní látky (monogalaktan), slizotvorné. Kolem 5% zaujímají hořce chutnající, silně aromatické oleje. Dalšími látkami jsou proteiny, silice, triterpenové saponiny, hořčiny, flavonoidy, niacin, diosgenin, kumarin, fosfáty, lecithin, nucleoalbumin, trimethylamin, neurin, betain, železo a 2 alkaloidy (trigonellin a cholin).
Tradiční dávkování
Semena pískavice řecká seno se podává zevně nebo vnitřně. Forma může být buďto v prášku, v nálevu anebo konzumovaná čerstvá/sušená. K zevnímu podání se někdy doporučuje použití kašovitého obkladu. Čaj z pískavice se připravuje smícháním 2 lžiček pískavice s 1 šálkem studené vody, nechá se asi 3 hodiny stát. Poté se krátce povaří a ihned scedí. Čaj se popíjí vlažný, možno dochutit dle potřeby. Obklad z pískavice se připraví rozdrcením asi 100 g suchých semen, která se poté rozmíchají s vodou a octem a přivede se k varu do vytvoření kaše. Kaše se poté vetře do plátěného hadříku, který se posléze přikládá na zanícené místo. Obklad se takto přikládá 3-4x denně podle potřeby a nechává se přiložený na ráně do vychladnutí.
Při potřebě vytvořit protizánětlivý "přípravek" se doporučuje ránu vymýt heřmánkem a přikládat obklady se semenem pískavice. U vředů se doporučuje použití práškovaného semena pískavice povařené v troše mléka na kaši. Přikládá se také formou obkladu.
