Ořechy s tradičním využitím v Amazonii.
Botanický popis rostliny
Juvie je krásný, 25-55 m vysoký mohutný stálezelený strom s kulovitou, obrovskou korunou, což strom dělá jeden z největších v Amazonském deštném pralese. Kmen stromu je přímý, mívá 1-2 metry v průměru a je bez větví zhruba do poloviny výšky stromum kde poté kromě vrchní části. Kůra je šedavá a hladká. Strom se velice často dožívá 500 let věku, ale některé státní zdroje uvádí stáří až 1000 let.
Listy jsou jednoduché, střídavé, kožovité, celistvé, 15-40 cm dlouhé, 5-20 cm široké a oválné. Květy jsou malé, zeleno-bílo-latožluté, nelibě vonící a poskládané do konečných hroznů. Plodem je 10-20 cm velká kulovitá tobolka s pevným endokarpem a víčkem na bázi. Uvnitř tobolky může být na středním sloupečku 12-22 podlouhle trojbokých, 4-5 cm dlouhých semen s tvrdou šedou a svrasklou skořápkou a bělavým olejnatým jádrem s výtečnou chutí.
Původ a rozšíření
Juvie má svůj původ v dnešní Guyney, Venezuely, Brazílii, východní Kolumbii, východní části Peru a Bolívii. Vyskytují se jako roztroušené stromy na březích říčních toků jako je Amazonka, Rio Negro, Tapajós a Orinoko. Juvie se dnes přirozeně vyskytuje v amazonské oblasti Jižní Ameriky od Kolumbie, Guyany, přes Bolívii, Venezuelu, Ekvádor až po Peru.
Roste na nezaplavovaných ale vlhkých nížinatých půdách ve výškovém rozmezí od 100 do 200 metrů nad mořem. Většinou stromy rostou po skupinkách po 50 nebo více podobných stromů (skupinky se v literatuře označují jako "stands"). V Brazílii je největší výskyt v oblastech Acre, Amazones, Maranhao, Pará, MAto, Rondonia, Grosso a Amapá). Dále se vyskytuje v Surinamu a jihovýchodní Asii, kde byl strom uměle vysazen.
V Brázilii je kácení juvie podle zákona zakázané, a proto je jeho výskyt velice běžný mimo hospodářské plochy, na zahradách, polích, dvorech domků, podél cest a na ulicích. Potíž je v tom, že plody jsou velice těžké a v době zraní roste riziko zranění chodců a cyklistů pod korunou stromů (každoročně jsou zaznamenávány nehody způsobené spadlým ořechem). Para ořechy na vodě neplavou, potápí se, a proto bývají ve městech další potíž s ucpáváním kanalizace a odpadů nánosem ořechů.
Využití
Kvalitní olej z para ořechů vyživuje pokožku (obsah vitaminů) a bývá používán v kosmetickém průmyslu. V Jižní Americe je extrakt z para ořechů velice oblíbený v kosmetických produktech, šamponech, kondicionérech, reparačních přípravcích a postupně nabývají na popularitě v USA.
Přípravky obsahující olej z para ořechů přidávají na lesku, pevnosti, utužují kořínky, prodlužují životnost a zjemňují vlasy. Krémy obsahující tento olej a pravidelné užívání samostatných para ořechů se doporučuje k promazání a zvlhčení pleti.
Mají udržovat pleť svěží, zabraňovat vysušení a nechají pokožku jemnou, hladkou a hydratovanou. Lisovaný olej má také potravinářské nebo strojní využití (v Evropě se nejvíce využívá k výrobě mýdel). Velice čerstvé ořechy se také poznají tím, že pro svůj vysoký podíl mastných kyselin mohou para ořechy hořet jako menší svíčky, pokud jsou zapáleny. Olej získaný z ořechů je domorodci používaný k vaření, jako náplň do lamp a při výrobě mýdla
Jedna zajímavost se týká genu para ořechů. Byly totiž implementovány do sóji k zisku vyšší produkce, nicméně poté se pozorovaly alergické projevy u citlivějších jedinců. Byl to jeden z prvních nežádoucích jevů pozorovaných a popsaných u geneticky modifikovaných plodin.
Další zajímavostí je fenomén "granulární konvekce" nebo "efekt paraořechu". Jedná se o děj, při kterém největší částice směsi granulátu zůstávají na povrchu a menší částice se po sklepávání posouvají níže. Efekt je možný pozorovat v balíčkách cereálií, musli nebo směsích s různými druhy ořechů. Efekt se projevuje u materiálů s různou velikostí, ale přibližně stejnou hustotou.
Prázdné tobolky plodu (často nazývané jako opičí tobolky") mohou být někdy používány jako šálky k pití, misky ke sbírání latexu z naříznutých stromů, misek k držení kouře odhánějícího škodlivý hmyz a také se v brazilské tradiční medicíně dochovalo použití této misky, ze které se po přidání vody připravoval odvar k potlačení bolestí břicha. Juvie má středně těžké, velmi tvrdé dřevo, relativní tvrdost je skoro dvojnásobná oproti dubu.
V Jižní Americe jsou para ořechy velice oblíbenou pochutinou a důležitým ovocem. Domorodí indiáni amazonských pralesů jim říkají ňá, v Orinoku se jmenují juvia či tuka a v Evropě se balí a prodávají pod jménem para ořechy (nejvíce se vyvážejí z brazilského přístavního města Para), americké ořechy nebo brazilské ořechy (kaštany).
Ořechy se jedí buďto syrové jako pamlsek či doplněk stravy (místo mandlí,...). Čerstvé celé nebo drcené jsou také přítomné ve výživových tyčinkách nebo v cukroví. Máčené se někdy používají k výkrmu chovných ryb. Čerstvé plody jsou sladké a na lomu bílé až krémově bílé, nevyloupané a chlazené vydrží až několik let. Po vyloupání kvůli vysokému obsahu tuků rychle žluknou. Žluklé plody jsou poté žluté a nahořklé chuti.
Para ořech má využití i v léčebné sféře. Domorodí obyvatelé amazonských pralesů používá několik generací zpátky para ořechy jako výtečný prostředek neutralizovat volné radikály, jako vysoce výživné ovoce a jako prostředek k utišení. Po staletí domorodé kmeny spoléhaly na para ořechy jako na významný a zásadní část jejich jídelníčku.
Ořechy byly dokonce využívány jako platidlo. Amazonské kmeny někdy používají para ořechy drcené a smíchané v ovesné kaši. V Amazonii se tradičně para ořechy doporučují ke zmírnění bolestí břicha a žaludečních dyspepsiích. Pravidelná konzumace para ořechů má také zabraňovat jaterním chorobám a při venkovním použití má odpuzovat škodlivý hmyz.
Díky vysokému obsahu selenu se několik desetiletí zkoumá potenciál para ořechů vůči tlumení nezastavitelného růstu u rakoviny prostaty. Jedna laboratorní práce potvrdila částečný protirakovinný účinek selenu. Navíc se zdá, že vysoká koncentrace methioninu v potravě zvyšuje vstřebávání selenu (výše uvedeno). Lidoví léčitelé navíc doporučují para ořechy preventivně vůči rakovině a tvrdí, že se jejich účinky v praxi osvědčují. Selen má také laboratorně potvrzený účinek antioxidační.
Pro alergiky může být konzumace para ořechů riziková, proto je pro alergiky doporučena obezřetnost.
Účinné látky
Jádra para ořechů jsou velice výživná, obsahují kolem 70% tuků, 15% bílkovin a zhruba 7% sacharidů. Dále jsou přítomné vitaminy A, B1, B2, B3, E a D a z minerálů selen, fosfor, hořčík, železo, vápník a draslík. Para ořechy obsahují tukovou složku, ve které převládá kyselina palmitová, olejová, linoleová a alfa linolenová, v menší míře je obsažena kyselina myristová, stearová a fytosteroly.
Para ořechy poskytují největší přírodní zdroj selenu. Obsahové bílkoviny jsou bohaté na aminokyseliny cystein, methionin (8% a 18%) a dále obsahují glutamin, glutamovou kyselinu a arginin. Další minerální látky jsou ve stopovým množství antimon, cesium, lanthanum, scandium a ytterbium.
Dávkování
Dle chuti a dle možností.
