Čtvrté nejoblíbenější ovoce světa s účinkem nejen proti parazitům.
Botanický popis rostliny
Papája obecná je vysoká mohutná teplomilná rostlina připomínající strom s výškou od 5 do 10 metrů. Rostlina má jednoduchou zdřevnatělou lodyhu bez větví. Nepravý kmen může mít v průměru až 30 cm, směrem nahoru se zužuje a je dutý, neobsahuje dřevo. Pletivo lodyhy vytváří hustou síť pevných vláken, které pomáhají rostlině dobře vzdorovat větru.
Listy jsou spirálovitě uspořádané, velké, průměrně 60 cm dlouhé, dlanitě laločnaté a lokalizované na vrcholku lodyhy, v růžici. Jsou opadavé, mají žlutozelenou barvu, čepel je dlanitosečná se zubatými laloky. V rostlině jsou mléčnice obsahující latex.
Květy jsou podobné plumériím, jsou pouze menší, více voskované a vyrůstají v úžlabí listů. Květy mohou být oboupohlavné nebo jednopohlavné. Rostliny mohou být jednodomé nebo dvoudomé. Prakticky všechny komerční rostliny mají oboupohlavné květy. Samčí květy vytvářejí pouze pyl, nevytvářejí plod. Uspořádány jsou do 30-120 cm dlouhých, narůžovělých a nasládle vonících lat. Samičí květy, pokud nejsou opylovány, plodí malé, nejedlé plody. Oboupohlavné květy jsou samosprašné.
Květy zrají do velkého, 15-50 cm dlouhého a 10-35 cm širokého plodu (liší se podle kultivaru), tvarem připomínající tykev. Plodem je bobule. Tato bobule je zralá, když je jemná na dotyk (podobné jako u avokáda) a pokožka se barví do jantarově žlutého až oranžového odstínu. Šťavnatá dužnina bobule je 3-4 cm silná, žlutá, oranžová až červená. Ve středu bobule je množství (1000-1500) šedočerných semen s průměrem asi 5 mm a pepřovitou chutí.
Původ a rozšíření
Původní oblast výskytu je zřejmě v jižním Mexiku (Chipas a Veracruz), centrální Americe a severní části Jižní Ameriky. Nyní se pěstuje celosvětově v tropických nebo subtropických oblastech jako jsou Karibské ostrovy, USA (Florida, Kalifornie), několik zemí v Africe, v Indii, Malajsii, Indonésii, na Filipínách.
Papája obecná má 2 varianty, havajskou a mexickou. Sice se liší velikostí, ne však nutriční hodnou a obsahovými látkami. Kryštof Kolumbus nazval papáju „plodem andělů“.
Využití
Papája je nejvíce používána ke konzumaci nezralého nebo zralého ovoce, k výrobě džusů a nápojů. Listy a stonky papáji se připravují jako zelenina. Plody jsou používány k přípravě omáček, sladkostí, cukrovinek, dortů a zmrzlin.
Zelená papája je používána v jihovýchodní Asii při vaření. V thajské kuchyni se papája přidává do thajských salátů jako je som tam a thajských omáček jako je kaeng som. V indonéské kuchyni se míchají nezralé plody s listy do salátů lalab.
Semena se používají jako náhražky pepře, listy se konzumují jako zelenina. Export celých plodů je bohužel kvůli nákazám a dalším limitům omezený.
Jemným nařezáváním nezralých plodů papáji se získává mléčný latex, který se sbírá a následně suší, čímž se získává „surový papain“. Papain se dá dnes koupit volně v supermarketech ke zjemnění vláken bílkovin. Není to žádná novinka, když bývá papája tradičně používána jihoamerickými kuchaři k rozvolnění tuhých mas.
Papain se může také používat k zabránění srážení mléka a také k podpoře trávení. Vše vychází ze schopnosti obsažených enzymů štěpit bílkoviny. Přidává se do amerických piv (kvůli technologickým účelům), do žvýkaček a do kosmetických produktů (šampóny, zubní pasty, krémy).
Papain a chymopapain jsou enzymy vykazující silné schopnosti podporovat trávení a bývají často používány jako stomachika a digestiva. Carican a chymopapain se navíc v některých zemích používají jako lepek-detoxikační enzymy poskytující základní enzymatickou léčbu při intoleranci lepku. Benzyl isothiocyanát, nalézající se také v dužnině papáji, je významný induktor glutathion-S-transferázy, enzymu schopného intracelulární detoxifikace cizorodých látek a aktivních metabolitů v organismu.
V jedné studii se výzkumníci zaměřili na porovnání souběžného podávání 3 g přípravku z fermentované papáji užívaného denně k obědu po dobu 2 měsíců u zdravých dobrovolníků a pacientů s diabetem 2. typu užívajících glibenklamid (antidiabetikum). Výsledky byly velice zajímavé. Z výsledků vyšlo, že extrakt z papáji dokáže snižovat hladiny glukózy jak u zdravých dobrovolníků, tak u zaléčených pacientů s diabetem. Klinický dopad byl pozitivní v tom směru, že lékaři u některých pacientů snížili dávkování glibenklamidu a u 1 pacienta vysadili léčivo úplně. (Danese C. et al., 2006)
Zdá se tedy, že papain získaný z fermentovaného manga může přispět k posílení hypoglykemického efektu správně užívaných antidiabetik u adherentních pacientů.
Čerstvá šťáva plodů papáji vykázala snížené plasmatické hladiny cholesterolu a triglyceridů v prvních 24 hodinách po aplikaci. Vodný i methanolický extrakt plodů papáji podávaný pravidelně prokázal po 7 dnech značné snížení sledovaných LDL a triacylglycerolů v porovnání s kontrolou (kombinace atorvastatin-fenofibrát). Obsahové látky zralých plodů papáji vykazují antihyperlipidemický potenciál.
Vodný extrakt plodu papáji v dávce 10 mg/kg ukázal u dospělých potkaních samců podobně zvýšenou diurézu jako u zvířat užívajících hydrochlorothiazid v dávce 10 mg/kg (thiazidové diuretikum u lidí v dávce 0,7-2 mg/kg).
Ethanolický extrakt nezralého ovoce papáji byl testován na antihypertenzní potenciál v dávce 20 mg/kg v porovnání s hydralazinem 2 mg/kg intravenózně. Obě látky byly podávány potkanům s renální hypertenzí, DOCA-salt hypertenzním (speciální metodika) a normotenzním. Extrakt z papáji snížil průměrně arteriální tlak o 28% více než hydralazin u hypertenzních potkanů.
Obsahové látky papáji byly v posledních letech několikrát testovány k potvrzení či vyvrácení jejich vlivu na žaludeční a střevní problémy a parazitární infekce. Antihelmentická aktivita byla in vitro prokázána u benzyl isothiocyanátu a u papainu, nicméně papain není stabilní v kyselém prostředí žaludku. Benzyl isothiocyanát se proto považuje za hlavního aktéra v antihelmintickém účinku.
Antihelmentický účinek semínek papáji byl potvrzen na několika animálních studiích většinou provedených proti nematodám. Jedna práce opublikovala antiamébický efekt, další proti trichomonám a leishmaniím a 3 práce deklarují jistý antimalarický efekt.
60 asymptomatickým nigerijským dětem pozitivních na střevní parazity byl randomizovaně podáván buďto 20 ml extraktu ze sušené papáji s medem nebo 20 ml samostatného medu jako placebo. 77% pacientů užívajících extrakt z papáji oproti 17% pacientům z kontrolní skupiny došlo k pročištění od střevních parazitů. Počet parazitů se snížil o 85% u Ascaris lumbricoides, o 80% u Necator americanus, 71% u Entamoeba histolytica a 100% u Giardia lambia, Strongyloides spp. a spp. Trichuris, čímž se zdokumentoval antihelmintický účinek.
Navíc se zdá, že proteolytické obsahové látky papáji mohou poničit organely mikroorganismů, čímž je imobilizuje a chrání tím organismus hostitele. Tento efekt může být navíc zlepšen stimulací fagocytů imunitního systému, které požírají bakterie. Papaya navíc obsahuje alkaloid carpain, u kterého se také prokázal určitý antibakteriální účinek.
Ve 3 laboratorních animálních modelech provedených se zralými i nezralými plody papáji prokázaly obsahové látky antibakteriální účinek vůči několika mikroorganismům včetně Bacillus subtilis a cereus, Pseudomonas auruginosa, Staphylococcus aureus, Escherichia coli, Salmonella typhi, Shigella, Proteus vulgaris, Enterobacter cloacae a Klebsiella pneumoniae.
Jedna in vivo práce naznačuje, že by pravidelná konzumace papáji mohla vést ke snížení pravděpodobnosti infekce lidským papillomavirem (HPV).
Animální studie prověřila efekt 1-2,5% latexu z papáje s karbogelem vůči popáleninám u laboratorních myší a došla k závěru, že je účinná. Porovnával se čas tkáňové kontrakce kolem rány a čas epitelizace. Skupina s 2,5% směsí prokázala nejrychlejší čas hojení.
To potvrzuje i předchozí studie provedená na potkanech. Skupina zvířat léčená gelem s obsahem extraktu z papáji vykázala menší zánětlivé ložisko a hojila se daleko rychleji (viditelné již v 8.dni).
U streptozocin indukovaných diabetických potkanů se podával extrakt z papáji v dávce 100 mg/kg po dobu 10 dní a oproti neléčené kontrole byl prokázán významný vliv na redukci plochy rány a rychlejší podporu epitalizace.
V klinické praxi se plod papáji běžně objevuje na dětském oddělení ve fakultní nemocnici Royal Victoria v Gambii (západní Afrika), kdy se denně aplikuje na ztlouštělou kůži nebo infekční popáleniny. Papája se zdá být účinná v reepitelizaci nekrotické tkáně, v prevenci infekčního napadení popálenin a k podpoře granularizace ran.
K podpoře těchto informací byl proveden průzkum podáním 15ti položkového dotazníku 9 jamajským zdravotním sestrám ohledně použití papáji v léčbě dekubitů. Bylo zjištěno, že sestry používají krájenou nezralou papáju zadělanou do pasty, kterou podávají 2x/1x/denně nebo nepravidelně na ránu po opláchnutí a očištění rány. Průzkum ukázal, že odstranění svlečené staré kůže proběhlo bez problému již po týdnu pravidelné aplikace s viditelnou granulací ran.
V USA je papain dostupný (vázaný však na recept) k odstranění dekubitů a odloupnutí staré kůže u akutních nebo chronických lézí včetně vředovitých proleženin.
Papain se již několik let v některých zařízeních v Jižní Americe používá ke kontrole edémů a zánětů vycházejících z chirurgických zákroků nebo traumat po nehodách. Pozitivní zkušenosti mají zdravotničtí pracovníci při snižování symptomů zánětlivých onemocnění střev, jater, očí a genitálu.
V 80tých letech minulého století byl chymopapain schválen pro injekční meziobratlovou aplikaci u pacientů s vyhřezlou ploténkou v oblasti kříže, u nichž nebyl prokázán efekt standartní léčby.
V animálním (potkaním) modelu byl testován efekt vodného a ethanolového extraktu nezralého plodu papáji na protivředový potenciál. Vodný extrakt ovoce papáji ukázal preventivní schopnost žaludečních vředů způsobených indomethacinem, ethanolový extrakt ukázal schopnost hojit a snižovat bolestivost vředů způsobených chronickým užíváním alkoholu.
Jedna animální publikace zveřejnila zjištění, že antioxidační efekt obsahových látek plodu papáji v dávce 100, 200 nebo 400 mg/kg za den byl srovnatelný s vitamínem E (alfa-tokoferolem).
Jedna klinická práce potvrdila, že extrakt z papáji vykazuje podobný antioxidační efekt u seniorů jako vitamin E ve standartní dávce. Jiná klinická práce potvrdila antioxidační efekt přípravku z fermentovaných plodů papáji v porovnání s vitamínem E u pacientů s chronickou hepatitidou C. V porovnání některých pozorovaných cytokinových markerů vyšel plod papáji dokonce o něco lépe.
Lidová medicína
Papája byla po staletí v lidové medicíně používána na mnohé neduhy. Šťáva byla používána na bradavice,zrohovatělou kůži, otekliny, rakovinné léze a poškozenou kůži, nezralý plod jako mírné laxativum, jako diuretikum, ke stimulaci laktace a porodu.
Zralý plod našel využití při revmatismu a k alkalizaci moči. Semínka se pojídala při infekcích způsobených červy. Užívání papáji je z tradičního pojetí lidového léčitelství spojené s nižším rizikem vývoje močových kamenů ve vylučovací soustavě a kolorektálního karcinomu.
V některých rozvojových zemích se papája tradičně zkoumá jako alternativa či podpora standartní léčby u velké škály nemocí. O papáje se prohlašují léčebné vlastnosti k léčbě diabetu, jako antimikrobiálního antiseptika, diuretika, antiparazitika, antiflogistika, antihypertensiva a antihyperlipidemika. U lidí jsou navíc určité důkazy, že papája byla mohla pomoci při hojení ran (nejvíce pozorováno u proleženin) a při infekcích střevních parazitů.
Nedávný průzkum provedený mezi lidovými léčiteli a bylinkáři v oblasti Lagos (jedno z největších měst v Africe) v Nigérii ukázal, že plod papáji je v lidovém léčitelství velice oblíbeným antidiabetickým prostředkem. V lidovém léčitelství se papája uchytila nejen při špatném trávení, ale také při plynatosti, průjmu a zvracení.
Omezení
Bylo nahlášenou několik případů jedinců alergických na papáju (resp. na papain). Předpokládá se, že u lidí alergických na latex se může objevit zkřížená alergie na papain a papáju. Kvůli negativním případovým kazuistikám se doporučuje vysadit papáju 2 týdny před chirurgickými zákroky.
Žádné lékové interakce nejsou zdokumentované. Papain, obsažený v nezralých plodech papáji, však může měnit hodnoty INR u pacientů užívajících warfarin či jiná antikoagulans. Vždy je vhodné konzultovat lékaře či lékárníka.
Papája byla považována za „asi zdravotně závadnou“ pro těhotné ženy kvůli hlášení z roku 1978, kdy se extrakt prokázal teratogenní a embryotoxický u potkaních mláďat. Několik let poté vyšla jiná práce popisující nezávadnost extraktu papáji u potkaních mláďat, pokud se matky vyvarují vysokých koncentrací latexu, který je zřejmě závadný pro plod. Latex z papáji prokázal spasmodické kontrakce děložního svalstva podobné oxytocinu a prostaglandin F2-alfa.
Test toxicity (průměrná letální dávka) nebyl u šťávy z papáji prokázán u potkanů ani po orální dávce 1 500 mg/kg, proto je považována za netoxickou. Dávka 5 000 mg/kg již vyvolala znaky akutní toxicity (zvracení atd..), nikoliv však závažné otravy.
Účinné látky
Nezralý plod papáji obsahuje 2 enzymy, papain a chymopapain. Papain je však směs enzymů, z nichž některé enzymy dokáží degradovat také uhlohydráty nebo tuky. Dalšími proteiny je směs cystein endopeptidáz (papaya endopeptidáza II, jinak také caricain, endopeptidáza IV a omega endopeptidáza), poté lanamaráza, chinitáza a inhibitory proteáz. Zralé plody papáji papain ani chymopapain neobsahují.
Papája obsahuje velké množství vitamínu A, vlákniny, folátu a sodíku. Na druhou stranu neobsahuje žádné tuku a cholesterol. Plod papáji obsahuje velké množství antioxidačních látek jako je vitamin C, kyselina jablečná, citronová a několik prací jejich účinek potvrzují.
Papája poté obsahuje menší množství alkaloidů, flavonoidů, saponinů, taninů, anthrachinonů, cukrů, fenolických látek, kardenolidů a steroidů. Další obsahové látky zastupují beta karoten, vitamin B6, B2, B3.
I když plod papáji obsahuje benzyl isothiocyanát, toxických dávek by se dosáhlo po zkonzumování obrovského množství ovoce. Semena papáji obsahují prunasin, glykosidy sanigrin a caricin a enzym myrosin.
Tradiční dávkování
Dávkování papáji je velice ošemetné. Liší se podle metodik výše zmíněných vědeckých publikací, navíc se liší v indikaci. Jedna studie použila 20 ml vodného extraktu ze sušené papáji, jiné práce zhruba v podobné dávce. V USA je k dostání mast indikovaná k odstranění nekrotické tkáně (débridement). 1 g masti obsahuje 8,3x105 USP papainu a 100 mg urey. Jedna vědecká práce použila dávku 4 gramů sušených semínek ve 20 ml medu k prokázání antiparazitického účinku.
Dávka k racionální systémové léčbě nebyla stanovena a lidová medicína oznamuje: Dle chuti a potřeby bez bližší specifikace. Dávkování papáji může být upraveno v závislosti na věku, zdravotním stavu, užívaných lécích, důvodu užívání, popř. dalších....
