Téměř nejrozšířenější bylina na území České republiky s překvapivými účinky.
Botanický popis rostliny
Pampeliška je trvalka, která dorůstá šíře 1-4 cm a může vyrůst až do výšky 70 cm (obyčejně však kolem 40 cm). Kořen je dlouhý, mrkvovitý, výrazný. Přízemní listy jsou kopinaté, okraje jsou mírně, hluboce zakulacené a vykrojené, zubaté, 5-45 cm dlouhé, široké až 10 cm a tvoří růžici. Řapík je buďto přímý, jednoduchý nebo s párovými křidélky. Stonek smetánky lékařské je mírně chlupatý, dutý, narůžovělý, vláknitý, vzpřímený nebo volný stvol, na kterém vyrůstá listová růžice. Květenství jsou tvořeny žlutými květními úbory, které jsou složeny z 200 jazykovitých, oboupohlavných květů.
Rostlina je prostoupená mléčnicemi obsahující hořkou šťávu - latex. Kvete od dubna do srpna. Způsob rozmnožování je většinou apomixií (nepohlavní rozmnožování, kdy je generace prakticky totožná s tou mateřskou), ale bylina bývá opylována různými druhy hmyzu. Plodem je šedá nebo zelenohnědá nažka s několika žebry, ostrými hranami a bílým chmýřím, které pomáhá velmi snadno roznášet větrem semena na velké vzdálenosti.
Původ a rozšíření
Pampeliška se vyskytuje takřka všude v mírném pásmu severní polokoule (Amerika, Asie, Evropa). Některé druhy však byly zavlečeny i do tropických oblastí (Austrálie, Brazílie,...). Pampeliška lékařská má zřejmě svůj původ v Řecku nebo možná v severních Himalájích, odkud se rozšířila do Středozemí, do mírného, stepního až arktického podnebí skrze Euroasii až po severní Afriku s rozsahem od subtropického podnebí až po biomy tundry. Dnes se dá pampeliška nalézt v arktickém nebo subarktickém prostředí Jižní nebo Severní Ameriky, horských nebo alpinských zónách Nového Zélandu nebo Austrálie, ve vlhkých a sezónních tropech Oceánie.
Pampeliška se vyskytuje na suchých loukách, na mezích, zahradách a jako volný plevel na polích. Rostlina je nazývána jako nitrofilní druh, což znamená, že preferuje půdy bohaté na dusíkaté látky. V posledních letech došlo k rychlému a masivnímu rozšíření pampelišky lékařské, jelikož bohaté a udržované pastviny zmizely a bylinka se dokázala rychle dostat na území dnes již neobhospodařovanému okolí. Louky byly také dříve značně hnojeny, a proto se v některých dříve zemědělských lokalitách pampelišce velice daří.
Využití
Pampeliška lékařská je významná rostlina jak pro domácí využití v kuchyni a přípravě různých pochutin, tak v lidovém léčitelství vycházejícím ze zkušeností předávaných po generace. Pampeliška je jedinečná včelařská rostlina a bývá někdy základem přípravy bylinných salátů nebo dokonce výroby vína. Pro léčebné účinky se sbírá kořen (v období před rozkvětem, březen-duben), listy, nať s kořenem, přičemž samotný kořen má jedno z nejširších uplatnění. Droga by měla mít nahořklou chuť, a měla by být bez zápachu. Po usušení, upražení a rozemletí lze z kořene připravit "mouku".
Obyvatelé severských zemí používaly pampelišku jako náhradu hlávkového salátu během zimy a někdy je kořen využíván jako náhrada kořene čekanky (cikorky). V některých zemích je pampeliška užívána v přípravě sýrů díky přítomnosti proteolytických enzymů a schopnosti srážet mléko. Všechny části rostliny se dají využít v přípravě polévek, hlavních jídel, desertů a také nápojů (víno, pivo, čaj, náhražka kávy).
Některé práce zabývající se využitím pampelišky lékařské u skotu zjistily, že je bylina výborným prostředkem k obohacení a zpestření stravy dobytka, ke zlepšení tvorby a kvality mléka a ke zlepšení stavů některých onemocnění hospodářských zvířat. Zjistily také, že bylina obsahuje optimální složení bílkovin a minerálních látek a že má jedinou nevýhodu, že je za syrová hořká a ne všemi přežvýkavci oblíbená.
V lidové medicíně se používá pampeliška při zánětech vylučovací soustavy, konkrétně při zánětech močových cest a ledvinových kamenech. Má také zvyšovat tvorbu žluči a rozpouštět žlučové kameny . V evropské lidové léčbě se z mnoha dalších dochovalo využití kořene pampelišky jako výborného diuretika a prostředku při zažívacích poruchách.
V Kanadě existuje registrovaný herbální přípravek s extraktem kořene pampelišky používaný jako diuretikum, v asijské lidové léčbě se používá jako mírné laxativum, ke zvýšení apetitu při nechutenství a jako hořčina k podpoře trávení, digestivum. Některé kultury používají kořen společně s latexem z pampelišky zevně proti bradavicím.
V Evropě byl kořen pampelišky používán mnohá staletí kezlepšení jaterních funkcí, ke snížení cholesterolu, snížení krevního tlaku, ke snížení tělesné váhy u obézních lidí a k léčbě nemocí žlučníku. Je popisován jako diuretikum, laxativum nebo antidiabetikum ke snížení vysokého plasmatického cukru. Bývá také využíván při dalších podmínkách včetně infekčních nemocí (zvláště virová onemocnění), dále zácpy a revmatismu, čímž se využívá jeho antioxidační a protizánětlivé aktivity.
Japonská laboratoř publikovala v roce 1998 práci, ve které popisovala výhody extraktu kořene pampelišky lékařské oproti jiným bylinkám v měření antioxidační aktivity. V Kanadě byla dlouhá léta distribuovaná a prodávaná jako přírodní tonikum značka Matol, obsahující asi 14 léčivých bylinných částí (včetně velkého podílu smetanky lékařské).
Dvě laboratorní práce popsaly výsledky účinku obsahových látek kořene pampelišky lékařské na tumorózní tkáň u potkanů a zmínily inhibiční efekt na tumory a metastáze, čímž ukázaly slibnou výzkumnou cestu v léčbě rakoviny. Jedna publikace studovala efekt extraktu z pampelišky lékařské a jeho vlivu na úlevu při urolithiáse (ledvinové kameny) a rozpouštění kamenů díky přítomnosti saponinových látek. Jedna skupina látek vykazuje antialergení potenciál, což se několikrát vyzkoušelo v klinické praxi při imunoterapii.
Ve svitu mnoha vědeckých prací a některých tvrzení z kazuistik jsou zdravotní a lékové státní organizace vedeny k uznání některých léčebných faktorů bylinných částí pampelišky. Kořen pampelišky byl uznán jako antioxidant s pozitivními účinky na funkce žaludku a jater. Je hodnocena jako bylina stimulující trávení a pomáhající při poruchách trávení (podpora zdraví trávicí soustavy) skrze funkci prebiotika a podpory střevní mikroflóry. Navíc pomáhá a harmonizuje stav zdraví močové soustavy.
Účinné látky
Zásobním cukrem je polysacharid inulin (jako všechny rostliny z čeledi Asteraceae), který je vhodný pro diabetiky. Dále jsou přítomny hořčiny (taraxacin, taraxasterin, laktopikrin), fytoncidy, třísloviny, flavonoidy (luteolin, apigenin, isoquercitrin), terpenoidy, triterpeny (taraxasterol, taraxerol), sesquiterpeny, cholin, inosit, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, kaučuk, minerální látky (měď, mangan, draslík)kyselinu kávovou, nikotinovou, p-hydroxyfenyloctovou a vinnou.
Tradiční dávkování
Na přípravu čaje z kořene pampelišky lékařské se doporučuje použít 1 vrchovatou lžičku sušeného kořene (nebo dvě malé), který se povaří v asi 250 ml vody a poté se nechá asi 15 minut luhovat (doporučeno na žaludeční, trávicí, ledvinové potíže, popřípadě na pálení žáhy a regurgitaci). Jiné zdroje doporučují použít na nálevy z kořene nebo čaje 2-8 gramů sušeného kořene a v případě vyrobení tinktury z kořene, měla by se použít 1-2 lžíce tinktury 1x denně. Při potřebě zvýšit diurézu se doporučuje podávat výluh z kořene pampelišky lékařské vícekrát za den, nejlépe 3x denně ve stejném množství.
