Tradiční bylina s vysokým obsahem inulinu spojovaná se zlepšením a harmonizací trávicí soustavy.
Botanický popis rostliny
Jedná se o mohutnou trvalku, která může dosahovat výšky 90-150 centimetrů. Oddenek omanu je hnědý, velký, větvený, na řezu bílý, hrubý, válcovitý, v průměru cca 3 cm s hořkou chutí a kafrovou vůní, z něhož vyrůstá vysoká, plstnatá, větvená lodyha, která je porostlá přisedlými, řapíkatými, střídavými, na rubu plstnatými, podlouhlými listy, které mají oválný až vejčitý tvar a mírně zubatý okraj. Květy omanu jsou 5cm široké, v úboru má mnoho okrajových kvítků, každý s minimálně 3 žilnatinami.
Původ a rozšíření
Původem je oman pravý z oblasti střední Asie, odkud se rychle rozrostl, protože místy zplaňuje a je vcelku tolerantní ke změnám prostředí. Dnes je oman pravý běžná rostlina v mnoha částech světa, v Evropě na severu od Velké Británie po centrální a jižní Evropu přes Asii až po úbočí Himalájí. Oman se přizpůsobil podmínkám Severní Ameriky, kde zplaněl a dnes volně roste. I když preferuje mírný podnebný pás, dá se oman pravý nalézt i na jižních hranicích Sibiře a v regionu severozápadní Indie.
Využití
Mýty povídají, že se oman pravý zrodil ze slz krásné Heleny Trójské po tom, co žalem oplakávala Menelaa, který byl uštknut hadem. Oman pravý se zřejmě pěstoval již ve starověku v oblasti Středozemí a dalších, které historicky přímo navazují. Existují záznamy, které popisují použití omanu jako kořenové zeleniny, která se upravovala vařením, konzervovala se zavářením do cukru nebo se konzumovala syrová. Ve středověku se z omanu vyrábělo ománkové víno. Kořen omanu se ve směsích tradičně používal při vykuřování během pohanských oslav slunovratu.
Z omanu pravého se k léčebným účelům používá kořen. V historii se oman v léčbě používal proti vnitřním cizopasníkům, přidával se do jídla k podpoře chuti, při střevních potížích, při přejedení a podpoře trávení. Používal se při mírných zácpách, při jaterních bolestech, zánětech dýchacího systému, zvláště pak průdušek. Zevně se oman pravý používal na vyrážky, opuchliny, špatně se hojící rány a jako kloktadlo při zánětlivých onemocněních.
V dnešním pojetí lidové medicíny se oman pravý doporučuje k podpoře žaludečních šťáv, pohybu střevní peristaltiky a k podpoře vykašlávání. Obsahová složky omanu, inulin, se používá při výživě diabetiků. Jiné zdroje zabývající se tradičním léčitelstvím doporučují oman pravý k podpoře normální funkce ledvin, zesílení odvodňovací schopnosti vylučovacího aparátu a tím zvýšení filtrace a odchodu škodlivin z těla ven. Kořen omanu se dle těchto zdrojů doporučuje k regulaci chuti k jídlu, k udržení normální funkce trávicího traktu a obnovení komfortu hltanu a dýchacího systému.
Nejvíce prostudovaný a "komerčně známý" je inulin, jakožto polysacharidová ve vodě nerozpustná složka obsahového spektra kořene omanu pravého. O inulinu je mnoho let známo, že je doporučován ve výživě diabetiků, kde příznivě ovlivňuje plasmatické koncentrace nenavázaného cukru, vyhlazuje v trávicí soustavě střevní klky a pomáhá střevní peristaltice. Právě díky významné obsahové složce omanu pravého, inulinu, je tato bylina chápána jako příznivý pomocník při prevenci nebo léčbě trávicích potíží nebo dyskomfortu.
Experimentální práce na zvířatech a posléze na lidech hodnotící efekt obsahových složek omanu pravého se lišily testováním jiných ústrojí, v metodice, v rozdílné dávce látek a jinou cestou podání společně s jinými experimentálními předpoklady. U zvířat se pozorovala a zaznamenala podpora chuti k jídlu oproti kontrolní skupině. U lidí se subjektivně deklaruje, že obsahové látky omanu pravého zlepšují trávení, nicméně prozatím nejsou zapsána data, která by potvrzovala vyšší produkci trávicích enzymů v zažívacím traktu.
Pacienti a zdraví dobrovolníci subjektivně a pravidelně dokládají, že jim obsahové látky ve zvýšené koncentraci pomáhají v trávicím komfortu a pocitu lepšího trávení a spokojenosti. Laboratorní experimenty na zvířecích modelech potvrdily mírné zvýšení vylučovacích a detoxifikačních procesů lidského těla (zvláště pak podpora ledvin a vylučovacího aparátu) po konzumaci vyšších dávek koncentrovaného extraktu omanu pravého.
Účinné látky
Obsahové látky omanu pravého zahrnují látky siličného typu (nejvíce helenin), dále seskviterpenické laktony (alantolakton, izoalantolakton, kostunolid, germakrenlakton), pektiny, triterpeny, steroly, hořčiny, sacharidy (polysacharidy), nejvíce však inulin, polysacharid složený z mnoha jednotek fruktózy, podle kterého se oman (inula) latinsky jmenuje.
Tradiční dávkování
Sušená droga kořene omanu pravého se v množství 1,5 - 4 g ve formě smísí s 250 ml horké vody a nechává se louhovat cca 5 minut pod pokličkou dle potřeby. Takovýto odvar omanu pravého se popíjí 2x až 3x denně. Pijí se maximálně 4 šálky denně pro dospělé. Tinktura kořene omanu pravého se připravuje smísením 25% ethanolu s čistou drcenou směsí kořene omanu pravého v poměru 1:1, který se dávkuje 1,5 - 4,0 ml nebo 20-40 kapek 2x - 3x denně. Omanové nebo ománkové víno se připravuje smísením 70-80 gramů (literatura se ohledně množství mírně liší) drceného kořene omanu pravého s 1 litrem bílého vína. Takto připravené víno se po minimálně 14 dnech popíjí 2x - 3x denně vždy v množství malého panáku před jídlem.
