Jedna ze základních obilovin světa využitá při chronické únavě, depresích a při nedostatku energie.
Botanický popis rostliny
Botanicky je pšenice druhem trávy, která může dorůstat až do 150cm výšky. Jde o jednoletou nebo dvouletou rostlinu, jejíž nadzemní část tvoří duté stéblo s kolénky. Ze stébla vyrůstají listy s dlouhými jazýčky a oušky. Květenství je složený nepravý klas s několika klásky. Vejčitá pleva, pluchy jsou bez osin. Vzcházející rostliny jsou zelené. Nicméně jednotlivé druhy pšenice se morfologicky liší.
Původ a rozšíření
Pravděpodobně původní oblastí pšenice je oblast Blízkého východu, ze kterého se do světa postupně rozšířila. Dnes je cíleně pěstována prakticky po celém světě. Jiný zdroj uvádí, že díky genovému screeningu zjistil původ pšenice z divokých trav východního Středomoří (nebo severní Afriky), ze kterých se do Evropy rozšířila zhruba v době neolitu. Do Severní Ameriky se pšenice dostala během dobývání kontinentu díky španělským misionářům v době 16. století.
Využití
Mladá pšenice má stejné využití v léčitelství jako mladý ječmen. Obsahové složky jsou obdobné. Rozdíl je v aspektu chuti, které se od sebe výrazně odlišují a je třeba, aby každý člověk subjektivně posoudil, co mu více chutná. Nelze jednoduše říci, co jakému člověku bude chutnat více. Co se týče účinku, je navíc posuzován rozdíl od ječmene ve vyšší stimulaci metabolismu, hodí se proto více k dietním opatřením a plánům k hubnutí. Má vyšší energetickou hodnotu a je tedy vhodná k užívání při chronických únavách a depresivních stavech. Někteří uživatelé deklarovali příznivý účinek na stav únavy a energie již po 10 dnech pravidelného užívání.
Léčivé látky obsažené v mladé pšenici dokáží ve zvýšené míře pozitivně účinkovat antioxidačně a ovlivňovat základní fyziologické funkce organismu. Navíc má silný účinek alkalizační, tudíž dochází k neutralizaci kyselých látek v organismu, u kterých se předpokládá negativní vliv na homeostázu v organismu (zdá se, že má vliv na stárnutí a vznik rakovinného bujení).
Další účinné látky zabraňují vstřebání toxických a cizorodých látek z potravy a zajišťují vychytávání těchto látek již vstřebaných. Nabalují se na ionty kovů a detoxikují organismus. Mladá pšenice je enzymatickou bombou.
Účinné látky
Obsahové látky pšenice se, stejně jako ječmenu, přepočítávají na 100 g mouky. Zmíněné množství suroviny obsahuje zhruba 12 g bílkovin, 2 g tuků a 70 g polysacharidů (převažuje škrob). Jako další stopové prvky stojí za zmínku vápník, fosfor, železo, hořčík a vitaminy B1, B2 a B6.
Mladá pšenice však (jako každá rostlina v růstu a vývoji) obsahuje nejen tyto látky, ale spoustu dalších navíc. Ke všemu ve větším množství. Mladá pšenice se doporučuje jako významný prvek v nutričním poradenství. Obsahuje dostatečné množství betakarotenu, vitamínů A, B1, B2, B5, B6, C, E a K. Navíc je v buňkách velké množství stavebního materiálu ve formě aminokyselin (analyzovalo se dosud 16). Co se týče minerálních látek, je spektrum rozšířeno o zinek a draslík. Tělu prospěšné jsou také přítomnost trávicích enzymů a chlorofylu.
Tradiční dávkování
Doporučuje se 2x denně jednu čajovou lžičku prášku, kterou je zapotřebí rozpustit ve vhodné tekutině. Nejvhodnější jsou voda, šťáva, džus. Nejrychlejšího a optimálního vstřebání se dosáhne buď 30 minut před jídlem nebo alespoň 2 hodiny po jídle (viz ječmen). Prášek by se měl nejlépe rozpustit v nejméně dvojnásobném množství tekutiny. Suspenze (až pastovitá forma) se může postupně nadále naředit tekutinou k vytvoření homogenní soustavy. Ta se vypije. Pokud pacient užívá "klasická" léčiva, měl by mít odstup od pšenice alespoň hodinu.
