Celosvětově známá pochoutka s překvapivými účinky.
Botanický popis rostliny
Ledvinovník západní je vysoký tropický stálezelený strom s krátkým a nepravidelně tvarovaným kmenem, který obvykle dosahuje výšky 4-12 metrů (max. 14 metrů) a trvá asi 3 roky než strom začne produkovat ořechy a asi 8 let, než se může začít s ekonomicky výtěžnou sklizní. Existují však také vyšlechtěné varianty trpasličích stromů s výškou kolem 6 metrů. Trpasličí ledvinovník má také výhodu, že rychleji zraje a má větší výnosnost. Trvá mu totiž pouhý rok, než začne plodit a pod 3 letech je strom schopen řádné zemědělské produkce.
Strom plodí jedlé nažky, které jsou velice oblíbené a nejvíce známé pod prodejním názvem ořechy kešu (nebo lépe kešú). Zmíněné nažky jsou obsaženy v nepravém plodu, tzv. kešu jablko. Plod je 3 cm dlouhý, červenohnědý oříšek s plodní stopkou, který vzdáleně připomíná jablko. Osemení obsahuje velké množství smolnatého oleje, který dráždí pokožku (může vyvolat kontaktní dermatitidu), a proto se před konzumací jedlého ořechu odstraňuje zahřátím, pražením.
Z toho důvodu se spotřebitelům prodává kešu vždy zbavené osemení. Kešu jablko má světle červenou až žlutou barvu, jehož dřeň se může dále využívat v potravinářství. Ořechy se konzumují samotné, jako součást receptu, je z nich vyráběn kešu sýr nebo kešu máslo.
Listy jsou střídavě (a spirálovitě) uspořádané, oválné, vejčité nebo podlouhlé, 4-22 cm dlouhé a 2-15 cm široké. Listy jsou jemné a okraje hladké. Na vrcholku bývá list zaokrouhlený nebo vykrojený, povrch je kožovitý a mladé lístky mají načervenalé zbarvení. Květenství je tvořeno z velké množství 10-25 cm dlouhých lat. Květy jsou bílé až načervenalé, drobné, aromatické, obsahují 5 tyčinek a semeník s dlouhou čnělkou, korunní lístky jsou zašpičatělé.
Původ a rozšíření
Rostlina je původně z pobřežních oblastí severovýchodní Brazílie a části Venezuely. Kešu bylo domestifikováno již dávno před připlutím mořeplavců z Evropy na konci 15. století. Strom byl tedy "objeven" evropskými obchodníky a poprvé byl ledvinovník zaznamenán v roce 1578. Portugalští mořeplavci vysadili mezi léty 1560-1565 ledvinovník v oblasti Goa, Indie, kde měli v tehdejší době kolonii. Z této oblasti se kešu rozprostřelo do jihovýchodní Asie a také Afriky.
Aktuálně se pěstuje v tropických oblastech světa s vlhkým klimatem a kratší periodou sucha s nadmořskou výškou do 800 m.n.m. a hlavními producenty ořechů kešu jsou Vietnam, Nigérie, Indie a Pobřeží slonoviny. V příhodných podmínkách se může spontánně šířit do místních přírodních společenstev.
Bývá součástí flory lesů a okolí vodních toků. Strom snáší zasolené půdy. Největší ledvinovník světa byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů v roce 1994. Zaujímá plochu asi 8400 m2, což je větší plocha než fotbalové hřiště, a naleznete jej ve městě Natal, region Rio Grande do Norte v Brazílii.
Využití
V antické mayské medicíně se vývary z listů nebo kůry ledvinovníku používaly jako adstringens při průjmech. Ledvinovník se pěstuje převážně pro své plody, které mají dvojí využití. V Evropě a Americe je kešu nejvíce známé pro oříšky kešu, což jsou pražená semena získaná z oříšků (vysvětleno výše).
Již méně známé je využití plodních slupek (jablka), které se v místních kulturách používají jako chutné ovoce, na výrobu džemu nebo kompotů. Stopky jsou šťavnaté, sladkokyselé a aromatické, konzumují se čerstvé a chutí připomínají mango. Z plodů se také může lisovat šťáva k výrobě pudinků, alkoholických nápojů (víno, pálenka, rum) nebo octa. Dřevo ledvinovníku se používá k výrobě nábytku jako tzv. bílý mahagon, obsahové látky osemení (kardol a jeho deriváty) se přidávají do insekticidů a v Indii se jimi impregnuje dřevo jako ochrana proti termitům.
Kešu ořechy jsou běžnou součástí indické kuchyně, kde se celé nebo rozmixované ořechy používají k obložení sladkostí a pálivých omáček nebo se přidávají do past, které jsou základem omáček (např. korma), zavařenin nebo sladkostí (např. kaju barfi). V práškované formě bývá součástí některých indických sladkostí a desertů. Ve velkém množství se podává kešu v oblasti Goa v Indii. V syrové nebo mírně tepelné upravené formě se kešu ořechy podávají v thajské a čínské kuchyni.
Na Filipínách je kešu velice známé v produktu Antipolo (konzumováno společně se sumanem) a konkrétně v Pampanze se připravuje desert nazývaný turrones de casuy s marcipánem zabalený v oplatce. Kacang mete nebo kacang mede je název pro solené kešu ořechy v Indonésii a jambu monyet (do angličtiny monkey rose apple) je název pro kešu jablko. Desert bolo polana se připravuje v Mozambiku a Jižní Africe použitím práškovaných kešu ořechů s rozmačkanými bramborami jako základem a dalších ingrediencí dle chuti.
Šťáva z plodů kešu je velice oblíbená v Brazílii a v Panamě je oblíbený kašovitý, sladký desert dulce de maranon (či pouze maranon) připravený vařením plodů kešu ve vodě s cukrem po velice dlouhou dobu (recepty se liší v rámci hodin). Staré ořechy mohou být praženy, soleny a suché nebo poškozené ořechy se někdy importují k vylepšení chuti starších dezertních vín (Madeira,...), jako ochucovadlo. Směs s kakaem vytváří výtečnou čokoládu.
V průběhu 16.století se kešu používalo Evropany k léčbě nachlazení, těžkého dýchání a proti kašli. Po staletí mají kešu oříšky a šťáva z plodů ledvinovníku využití u původních obyvatel deštných pralesů a byly pěstovány v sadech nebo zahradách. Kmen TIkuna ze severozápadní části Amazonie považuje šťávu z plodu ledvinovníku jako léčivo proti nachlazení a připravují odvary z listů a kůry k léčbě průjmu. Léčitelé z kmene Wayapi v Guyaně používají odvar kůry z ledvinovníku k léčbě průjmů a kolikových bolestí u dětí.
Kmeny v Suriname používají toxický olej z osemení k léčbě parazitárních onemocnění. V tradiční lidové medicíně Brazílie se odvar z kůry ledvinovníku používá jako výplach při vaginálních výtocích způsobených candidózou nebo jako adstringens proti krvácení při stomatologických zákrocích. Po celé Amazonii jsou oblíbené přípravky proti průjmu používané z plodů ledvinovníku a v některých částech se používá ke stejným účelům víno vyrobené ze šťávy plodů ledvinovníku.
Lidová medicína afrických kmenů doporučuje pojídání kešu oříšků ke snížení projevů metabolického syndromu, kesnížení vysokého krevního tlaku, ke snížení volných mastných kyselin v plasmě, snížení obvodu pasu a snížení hodnot BMI u pacientů trpících nadváhou či obezitou.
Ze zkušeností vyplývá také thajské lidové využití oleje získaného z kešu ořechů, ve kterém se doporučuje pravidelně nanášet v malém množství na zrohovatělou pokožku (k obnově nové), na kožní vředy a krvavé boláky a na bradavice (k jejich postupnému odlepení). V jihovýchodní Asii jako celém regionu se konzumuje kešu ve velkém množství při žaludečních a střevních potížích a při problémech s trávením.
Olej lisovaný z kešu se v některých případech v místních podmínkách s úspěchem podával k vnějšímu užití při bradavicích, k vnitřnímu užití při hlísticích, rakovinných vředech a také při elefantiáze. V kosmetických salónech se používá olej z kešu k odstranění problematické kůže na obličeji s cílem podpory růstu nové vrstvy. V tradiční peruánské medicíně se čaj z listů ledvinovníku (nazýváno casho) používají jako běžný přípravek proti průjmu, odvar z kůry se používá jako antiseptikum na pokožku.
Šťáva našla mimo jiné také využití při dyskomfortu v podbřišku u žen a obecně jako mocné diuretikum (odvodňovací efekt). Tmavá šťáva z ořechu a mléčná šťáva (míza) z kmene stromu po zaříznutí se používají na tvorbu unikátního inkoustu. Z květu se připravuje šťáva, která je po usušení tvrdá a černá a používá se jako lak. Také guma se připravuje z pryskyřice ledvinovníku se stejnými vlastnostmi jako arabská guma. Importuje se z Jižní Ameriky s názvem "Cadji gum" a nejvíce se používá v knihařství.
Lidová brazilská medicína doporučuje pravidelně plod ledvinovníku k léčbě syfilidy, ale také jako diuretikum, stimulant a afrodiziakum. Odvary se používají k výplachům úst při vředech v ústní dutině, tonsilitidách a také k oplachům ran po úrazech. Někteří léčitelé doporučují kešu k podpoře léčby diabetu, při svalové slabosti, urinálních potížích nebo při asthmatu. V tradiční brazilské medicíně se celá rostlina používá k léčbě různých druhů ekzémů, psoriázy, skrofulózy, nezávažných dyspepsií, genitálních infekcí u žen, venerických chorob, potížích s erekcí, bronchitid, kašlů, střevních kolik a také kožních komplikací, pramenících s neléčením nebo špatnou léčbou některých infekčních chorob. V Turecku se navíc může kešu podávat při nezávažných otravách jídlem, při přejedení a v podobných situacích.
Severoameričtí léčitelé mohou v některých případech bronchitid, tonsilitid, kolik a průjmů doporučit jakoukoliv formu kešu ořechů. S ohledem na frekvenci využití kešu ořechů v tamějším lidovém léčitelství se nejvíce objevuje funkce antiseptická a adstringentní (také vnitřně v případě průjmů), dále antidysenterický, antibakteriální a antiulcerózní. Navíc se i v odborné literatuře objevují zmínky využití kešu při mírných kolikách, jako diuretikum, hypotensivum (snižuje krevní tlak), tonikum a antipyretikum.
Na Haiti se můžeme setkat s použitím kešu oříšků anebo oleje získaného lisováním kešu při diabetu, stomatidách,bolesti zubů, při zánětech dutin a k vnějšímu užití proti bradavicím. V Malajsii se může navíc podat přizácpě, nausee, chřipce a aftech v ústní dutině. V lidové léčbě Mexika se může podat olej z kešu přinadměrném pocení, při otocích, vředech a dokonce na pihy. Lidová léčba Panamy může doporučit kešu při zvýšeném krevním tlaku, při zánětech, asthmatu a při zimnici.
Již v roce 1985 proběhla animální studie potvrzující protizánětlivý a adstingentní efekt obsahových látek kešu oříšků (chemicky jde o látku podobné kyselině acetylsalicylové), čímž zřejmě osvětlila důvod efektu kešu také vůči průjmovým stavům. Několik laboratorních studií poukázalo na zmíněné obsahové látky s poznámkou, že mohou inhibovat aktivitu jistého enzymu a navíc mohou působit toxicky na určité kmeny rakovinných buněk.
Několik laboratorních studií ohledně obsahových látek kešu bylo publikováno počátkem roku 1982. V roce 1999 na tyto práce navázala další laboratorníin vitro studie, která popsala významný vliv obsahových látek kešu vůči patogenním kmenům E. coli a Pseudomonas. Další práce z roku 1999 popsalaantibakteriální efekt vůči zvrhlému kmeni Helicobactera pylori, o kterém se soudí, že působí patogenně při akutních gastritidách a žaludečních vředech.
Jedna práce z roku 2001 popsala značný antimikrobiální efekt zmíněných látek vůči 13 z celkových 15 vybraných kmenů - někdy popsán efekt bakteriostatický. 2 práce (1989 a 1999) byly testovány (na myších a potkanech) protektivní účinek obsahových látek plodu ledvinovníku vůči uměle indukovanému diabetu se zajímavým výsledkem, ze kterého je možné soudit, že testované látky stabilizovaly hladinu glukózy, která byla naměřena před samotným testem.
V nedávné době začínají být velice populární dermatologické přípravky v kosmetice se širokým záběrem aplikací a využitím. Plody samotné se využívají v tamějších kulturách (v místech produkce) k výživě pokožky, extrakty z plodů se doporučují jako katalyzátor prevencepředčasného stárnutí pokožky a remineralizace kůže. Extrakty plodu ledvinovníku se také objevují ve vlasových kondicionérech, šampónech a mazáních.
Někteří lidé jsou alergičtí na kešu, nicméně existuje více osob alergických na vlašské ořechy a arašídy. Alergie je způsobena proteiny obsaženými v kešu, které se ani po tepelném zpracování kešu nemusí odstranit. Zmíněný stav může přejít i do anafylaktického šoku, což je života ohrožující stav, který vyžaduje rychlý zásah záchranné služby a lékařské péče. Pro tyto pacienty je nutná obezřetnost. Lidé trpící na ledvinové kameny by měli konzumovat kešu ořechy s umírněností anebo po konzultaci s lékařem. Obsahové oxaláty mohou být v takovém případě nepředvídatelné. Kešu oříšky jsou mimo tyto případy bezpečné v jakémkoliv množství.
Účinné látky
100 gramů kešu ořechů poskytují zhruba 553 kalorií. Na přepočet denní potřeby dospělého člověka v % vychází zastoupení celkových tuků na 67%, proteinů na 36%, vlákniny na 13% a uhlohydrátů na 11%. Je také velkým zdrojem minerálů včetně mědi, manganu, antimonu, fosforu a hořčíku, vitaminu B6 thiaminu a vitaminu K. Ve velkém a významném podílu je obsaženo železo, europium, hafnium, sodík, samarium, skandium, zinek a selen.
Kešu ořechy obsahují 5x více vitaminu C než pomeranče v přepočtu na hmotnost v gramech. Dále jsou obsaženy estery, terpenoidní látky, karboxylové kyseliny a taniny. Již konkrétní obsahové látky zahrnují aminokyseliny (alanin, histidin, leucin, isoleucin, prolin, serin, fenylalanin), alfa-katechin, alfa-linolenová kyselinu, palmitovou kyselinu, olejovou kyselinu, oxalovou kyselinu, linolenovou kyselinu, kyselinu gallovou, glukuronovou, kaprilovou, hydroxybenzoovou, stearovou, laurovou, myristovou, glutamovou, anacardol, limonen, různé deriváty kaemferolu, quercetin-glykosidů, leucocyanidin, leucopelargonidin, cardanol, anacardol, cardol, kyselinu salicylovou, naringenin, fytosteroly, skvalen, tannin, trans-hex-2-enal tryptophan, hexanal, L-epikatechin, gingkol, folacin, arabinózu, a hexanal a další deriváty.
Tradiční dávkování
Pokud se jedná o dávkování listů, větviček a kůry, hodně se řeší dávkování podle různých faktorů (věk, zdravotní stav, pohlaví,...). V případě užívání kešu oříšků není žádné omezení kromě upozornění zmíněných na konci oddílu "Využití".
