Lidová rčení mají mnoho do sebe, před heřmánkem smekni, před bezem klekni, stejně jako "kde je heřmánek a hadí koření, není bolesti, tam není mření".
Botanický popis rostliny
Heřmánek pravý je jednoletá bylina dorůstající výšky až do 80 cm. Kořeny heřmánku lehce penetrují do substrátu a jsou pouze po povrchu. Stonek je hladký, zelený, vzpřímený a rozvětvený. Dlouhé a přímé listy jsou dvou nebo třílaločné. Květy se objevují na začátku léta, mají v průměru 1-3 cm, vyrůstají z latnatého květního lůžka, přičemž jazýček čepele má bílou barvu a okvětní lístky mají 5 zubů, jsou žlutavé a 2-3 cm dlouhé. Mají silnou, aromatickou vůni. Plodem je žlutohnědá nažka.
Původ a rozšíření
Heřmánek pravý se nachází téměř po celé Evropě a v mírném pásu Asie. Cíleně se pěstuje v Německu, Maďarsku, Slovensku, České republice, Francii, Rusku, bývalé Jugoslávii a Brazílii. Nejvíce se exportuje do Německa, kde se destiluje k izolaci obsahových látek. Do Indie byl heřmánek dovezen a pěstuje se v regionu Punjab, Maharashtra, Jammu a Kashmir. Bylinka byla dovezena do Severní, Jižní Ameriky, Nového Zélandu a Austrálie. Heřmánek roste a vyskytuje se poblíže cest, silnic, na polích, loukách
Využití
Heřmánek se ve velkém využívá nejen v léčitelství, ale také v kosmetice. Existuje celá řada i komerčně dostupných přípravků, které obsahují v nějaké formě heřmánek pravý. Několik generací se heřmánek považuje za určitý "všelék", který nachází široké pole použití zvláště u dětí a nejmenších pacientů. Latinský název heřmánku vychází ze slova "mater", matka, jelikož bylina bývala oblíbeným léčivým prostředkem pro ženy, matky a dívky. Antičtí Egypťané považovali heřmánek pravý za rostlinu Boha slunce a velice často se dočteme o heřmánku v pojednání švýcarského kněze J. Kunzleho.
Obsahový bisabolol byl popsán jako antimikrobní a antiseptická látka. Antimikrobní efekt obsahových látek (nejen však bisabololu) byl studován v několika in vivo pracech, přičemž nejvýznamnější důkaz byl popsán ve schopnosti látek zastavit růst bakteriálních kolonií u 2 kmenů G- bakterií. Polysacharidy z heřmánku mají prokázaný antibakteriální, imunostimulační a částečně antivirové účinky. Nejvíce prokázaný antibakteriální, částečný antivirotický a reparační efekt extraktu heřmánku byl popsán v menší klinické studii testující epitelizační a regenerační efekt obsahových látek při pravidelném proplachování a kloktání bylinných ústních vod zřejmě díky apigeninu.
Review z roku 2006 deklaruje několik vědeckých důkazů benefitů při použití heřmánku in vitro a in vivo. Výzkum na animálních modelech poukázal na určitý spasmolytický,anxiolytický, protizánětlivý a také antihyperlipidemický efekt. U in vivo diabetických studií (na hlodavcích) bylo pozorováno snížení glykémie po konzumaci extraktu heřmánku a vedlo výzkumníky k závěru snížené postprandiální hladině plasmatické glykémie u nemocných zvířat. U podobných zvířat byl popsán efekt snížených hladincholesterolu a zlepšení in vivo hyperlipidemického profilu nemocných zvířat.
Extrakt z heřmánku by měl vykázat určitý efekt vůči leishmanióze. Další in vivo efekty v závislosti na přítomnosti obsahových látek byly popsány jakoantiseptické, protizánětlivé, spasmolytické, antiulcerózní, vhodné k léčbě nemocí střevního traktu, k epitelizaci a podpoře granulace tkáně a snížení otoků v místě zánětů. Heřmánek podporuje hojení kožní bariéry, upravuje komfort pokožky, při procesu hojení drobných ran stimuluje epitelizaci a granulaci rány.
Deriváty kyseliny benzoové vykazují určitý antipyretický potenciál. Protizánětlivý a antialergický účinek vykazují seskviterpenické látky a azulenové sloučeniny. Protizánětlivý potenciál extraktu heřmánku byl pozorován měřením hladin TNF-alfa u myší. V menší klinické studii bylo pozorováno snížení otoků a bolestivostí kloubů, zlepšení mechanických vlastností kloubů a bolestí v bederní části zad, i když bez statisticky významného hodnocení.
Heřmánková silice byla hodnocena u případů bolestí osteoarthritických bolestí kolene. Zdá se, že pravidelné lokální potírání extraktu heřmánku pomáhá v ustoupení symtpomů jako je bolest, zánět a otok. V porovnání s kyselinou mefenamovou byl pozorován významnější efekt extraktu heřmánku v redukci závažností a výskytu symptomů premenstruačního syndromu, tj. vykazuje určitý analgetický efekt.
Výsledky jedné animální práce dokazují, že extrakt z heřmánku vykazuje silné antioxidační a protiprůjmové účinky, které jsou dokonce na dávce závislé a ovlivňují akumulaci objemu střevních tekutin. U pacientů s akutním průjmem byla prokázána efektivita, bezpečnost a dobrá tolerance kombinace myrhy, extraktu z heřmánku a černého uhlí. V porovnání velkého počtu pacientů v zahraničí byl tento klinický výsledek srovnatelný se standartní terapeutickou péči.
Terpenické silice pomáhají vylučovat žlučové kyseliny a podporují trávení. Žaludeční vředy zřejmě pomáhá hojit bisabolol. Heřmánek pravý dokáže samostatně podporovat trávení, uklidňuje křeče hladkého svalstva trávicího traktu, zároveň pomáhá zpracovat zkonzumované mastné kyseliny a upravuje apetit.
V další menší klinické práci se testoval vliv popíjení heřmánkového čaje u čerstvých maminek na poporodní snížení úzkostlivých stavů,insomnií, nudy a depresí s pozitivními výsledky. Velký počet vědeckých důkazů poukazuje na využití samotného heřmánku pravého při stavechneklidu a k podpoře relaxace, uvolnění a podpoře duševního zdraví. Koupele z heřmánku by měly přinést celkové uklidnění rozrušeného nervového systému a vyčerpanosti.
Obsahový apigenin a luteolin v heřmánku vykazují v několika pracích popsaný antiangiogenní efekt, který je zřejmě příčinou možného využití těchto látek do kombinace v potenciální farmakologické léčbě klinicky významných novotvarů a nádorových onemocnění. V animálních in vivo studiích byl popsán určitý antikancerogenní efekt skrze tlumení výskytu a tvorby krevní výživy škodlivých buněk v místě výskytu onemocnění.
Několik environmentálních a in vivo testů studujících vliv obsahových látek heřmánku na snížení oxidativních markerů (peroxidy, peroxidované lipidy, těžké kovy,...) vyvolaných různými činiteli poukazují na benefity jejich antioxidačního účinku skrze popis různých aktivovaných mechanismů. Antioxidační účinek heřmánku může být v návaznosti důvodem přídatného protizánětlivého a antiflogistického účinku. Antioxidační účinek zmiňují i státní zdravotnické instituce zabývající se popisem a hodnocením údajů o zdravotnických tvrzeních. Společně s imunomodulačním efektem dalších obsahových látek heřmánku vyúsťuje antioxidační efekt v pozitivní stimulaci imunitního systému a vede k optimalizaci a zacílení imunitní reakce organismu na negativní vlivy vnějšího i vnitřního prostředí.
Při inhalaci par heřmánkového odvaru dochází k uvolněnídýchacích cest, zmírňují se dýchací obtíže, symptomy rýmy, dokonce se snižuje závažnost nachlazení nebo chřipky. Heřmánek podporuje stav a funkci respiračního zdraví při zánětlivých infekcích částí dýchacího traktu a pomáhají ulevit při kašli a náročnějším dýchání.
Lidová medicína
V lidovém pojetí se heřmánek používá ve formě čaje nebo odvaru jakoantiflogistikum (proti zánětům),karminativum (při nadýmání),spasmolytikum (proti křečím),analgetikum (ulevuje od bolestí) a diaforetikum (vyvolává pocení). Heřmánek se doporučuje při křečích gastrointestinálního traktu, při bolesti žaludku a syndromu dráždivého tračníku.
K vnějšímu užití se aplikuje k hojení ran, přizánětech dutiny ústní, sliznic, kůže očních spojivek a urogenitálního ústrojí. K vnitřnímu užití se podává při katarech gastrointestinálního traktu, k léčběžaludečních vředů, asthma bronchiale a alergií. Z tradiční medicíny se léčebný záměr využití heřmánku obrací k inhalacím při rýmě, nachlazení a infekcích horních cest dýchacích i pro nejmenší pacienty (kojence). V některých případech se doporučuje jako mírné laxativum s protizánětlivým účinkem.
Omezení
Velké dávky heřmánku mohou ve vzácných případech vyvolat nauzeu a zvracení. Vzácnější je snad jen výskyt kožní vyrážky (zatím popsán 1 případ).
Účinné látky
Obsahové látky heřmánku pravého zahrnují seskviterpeny (azulen, apigenin, bisabolen, bisabolol, borneol, caryophyllen, farnesen, farnesol, geraniol, germacren, guajazulen, chamazulen, chamomillol, karyofylen, kemferol, nerolidol, thujon, matrikarin,...), aromatické kyseliny (salicylová, kávová, dihydroxybenzoová, hydroxyskořicová), kumariny (kumarin, kys.kumarová, herniarin, umbelliferon), steroidy (sitosterol, stigmasterol), flavonoidy (patuletin, kvercitin, rutin, kvercetrin), flavanony (naringenin a další), sacharidy (glukóza, fruktóza,...), silice (1-3%, většinou z monoterpenů a polyynů), polyacetyleny, glykosidy (deriváty 4-methoxyskořicové kyseliny) a vitaminy C, B1 a B2.
Dosud bylo identifikováno 120 chemických látek jako sekundárních metabolitů, z toho 28 terpenoidů, 36 flavonoidů a 52 dalších látek s farmakologickou aktivitou.
Tradiční dávkování
Heřmánek pravý lze běžně užívat ve formě čaje – jednu až dvě čajové lžičky (5-10 gramů) se nechají v uzavřené nádobě 10-15 minut louhovat v 250 ml maximálně 95°C horké vody. V závislosti na typu a charakteru onemocnění se doporučuje podání heřmánku 1-3x denně (lépe na lačno, 30 minut před jídlem) po dobu několika dní až 3 měsíců.
Pro omývání nebo jako přísada do koupele se používají 2 hrsti bylinné drogy, které se spaří a krátce vylouhují. Takto nebo vyluhováním v mléce lze vytvořit teplé obklady. Pára se vytváří spařením heřmánku vroucí vodou, které se poté inhalují pod ručníkem. Heřmánková mast se připraví zahřátím 250 g vepřové sádla s 2 hrstmi heřmánku, promísí se a odloží přes noc na chladné místo. Další den se směs opět mírně zahřeje a jemně se nechá protlačit/prolisovat přes lněný hadřík do čistých lahviček nebo kelímků.
