Jihoamerická bylina s významnými antioxidačními a digestivními účinky.
Botanický popis rostliny
Rod Aloysia zaujímá veliká množství opadavých druhů, přičemž aloysie trojlistá z nich vyniká krásou, a vlastnostmi, kterými se budeme zabývat. Aloisie je trvalý keř dosahující výšky 2-3 metrů, ve své domovině může dosahovat výšky 6 metrů. Větvičky jsou čtyřhranné, jemně pruhované. Listy jsou až 8 cm dlouhé, 5-30 mm široké, drsné, kopinaté, celokrajné nebo mírně zubaté, dlouze zašpičatělé, světle zelené obvykle uspořádané po 3 ve složených přeslenech. Drobné bílé až bledě fialové květy jsou uspořádané do vrcholových řídkých až 25 cm dlouhých lat (někdy na konci lodyh nebo také v paždí listů). Aloisie kvete v období od června do září. Plod je vejcovitý s rozměry 1,0-2,0 X 0,5-0,7 mm.
Původ a rozšíření
Aloysie trojlistá pochází z Jižní Ameriky nejpravděpodobněji z oblastí dnešní severozápadní Argentiny, Chile, Paraguaye, horských oblastí Bolívie, Peru, Ekvádoru a Uruguaye. Aloisie zdomácněla také v Brazílii a Mexiku. V regionu kolem Středozemního moře se rostlina vyskytuje běžně volně venku, v chladnějších místech spíše v květináčích nebo pokojová rostlina. V ČR se vyskytuje, ne však jako volně rostoucí rostlina. Aloisie často roste v lesích, na mezích, podél cest, na osluněných plochách a nejvíce se vyskytuje v nadmořské výšce od 500 do 3500 m.n.m.
Využití
První evropský botanik, který popsal a seznámil aloisii s veřejností, byl Philiber Commerson. Rostlina byla dovezena do botanické zahrady v Madridu, kde ji botanik A.P. y Verdera pojmenoval. Název byl publikován v knize Parte Práctica de Botánica. Aloisie se používá v kulinářství k dodání citronové příchutě. Jako příchuť se aloisie dodává k dochucení řeckého jogurtu, nápojů, šťáv a zmrzlinových pohárů. Po domácku připravený Aloiskový olej mohou být součástí kosmetické výbavy každé ženy, který by se ráda zbavila nepříjemných váčků pod očima a otoků kolem očí. Navíc čaj připravený z listů aloisie vydává nádherné aroma, má osvěžující chuť a může se popíjet při každé příležitosti.
Několik menších preklinických studií se zaměřilo na možné využití protektivní funkce obsahových látek aloisie trojlisté proti autoimunitním chorobám souvisejícím s možnými diabetickými patologiemi. Zdá se, že protektivní účinek flavonoidních látek účinkuje na endotel renálních cév, ledvinového parenchymu a podporuje tím renální funkce a zvyšuje odvodnění a detoxikační schopnosti lidského těla. Jedna práce základního výzkumu potvrdila zvýšení efektivity renálních funkcí.
Obsahové látky vyvolávají relaxační účinek a měly by takřka bez negativních vedlejších účinků navozovat mírný anxiolytický účinek (proti nezávažné úzkosti) a v některých případech by mohly pomáhat s potížemi při usínání jako doplněk celkové terapie spolu s dodržováním řádné spánkové hygieny. Obsahové látky aloisie navozují sedativní účinek, který potvrzuje (jindy dost byrokratická) Evropská léková agentura EMA. Jedna preklinická in vivo studie navrhuje obsahové látky aloisie k možnému terapeutickému využití při depresích.
Protizánětlivý účinek některých obsahových látek listů aloisie vedou vědce k závěru, že při pravidelném působení postupně dochází k odstranění zánětů v kloubech a pomáhají při potížích s pohybovým aparátem způsobený věkem nebo hormonálními změnami v menopauze. Existují menší preklinické informace, že obsahové látky aloisie dokáží utužovat a zpevňovat svalové svazky zvláště při námaze.
Siličné látky obsažené v listech aloisie způsobují antibakterální, antivirové a dokonce antimykotické účinky. Testy byly prováděny in vitro. Nicméně rostlina se po staletí používá k léčbě a prevenci infekcí trávicí a dýchací soustavy a k podpoře antibiotické farmakoterapie. Antimykotický efekt je popsán vůči kmenům plísní, zvláště proti Candida albicans. Přesný mechanismus není sice znám, ale existují věrohodné informace, že pravidelné omýváním odvarem z aloisie trojlisté či omýváním při koupelích lze dojít k redukci počtu mikroorganismů jako je Candida či Escherichia coli podílejících se na infekcích kůže. Geraniol, látka obsažená v silici aloisie, bývá spojována s antiparazitárním a protizánětlivým účinkem. Stejná látka se možná dá využít podle některých udrojů také jako repelent proti komárům.
Obsahové silice navíc vykazují již zmíněné protizánětlivé účinky, které se nejvíce projevují v symptomatologické terapiizažívacích obtíží a problémů s katery horních cest dýchacích. Jsou známé preklinické studie in vivo, ve kterých byl prokázán významný protizánětlivý účinek, který je vysvětlen zhášením volných radikálů v místě zánětu. Obsahové látky aloisie klinicky vyvolávají antioxidační efekt, který je i státními institucemi natolik "prokazatelný", že lze bylinu označit za antioxidant.
Antioxidativní účinek byl testován u samotné rostliny. Antioxidační látky obsažené v listech aloisie trojlisté ochraňují imunitní systém vůči oxidativnímu poškození, snižujíce tak znaky svalového poškození při testech chronického běhání. Extrakt z aloisie vykázal antioxidační vlastnosti, které hrají klíčovou úlohu v modulaci aktivity glutathion reduktázy, molekuly rezistující oxidativnímu stresu v lymfocytech, erythrocytech a dalších, čímž ochraňuje organismus před oxidativním poškozením. Extrakt z aloisie obsahující asi 25% verbascosidu prokázal antioxidační kapacitu v lipofilním prostředí, což vedlo výzkumníky k závěru, že zmíněný efekt je zřejmě způsoben synergickým účinkem. Extrakty bohaté na verbascosid mají zajímavé uplatnění v kosmetice a doplňcích stravy.
Některé látky ze silice zlepšují a uklidňují trávení. Látek působí karminativně a jsou schopné mírnit plynatost, tlumit nauzeu nebo stabilizovat žaludeční nevolnost. Společně s trávením je popisována další vlastnost zmíněných látek, tj. schopnost detoxifikace trávicího traktu od škodných substancí. Má se za to, že obsahová silice dokáže "neutralizovat" činitele navozující některá onemocnění a odstranit je z těla ven.
Flavonoidní část obsahových látek podporuje efekt výše zmíněných látek a příznivě působí u žaludečních potíží - existují pilotní studie popisující ovlivnění vzniku a rozvoje zánětů žaludku a střev doprovázející vředy. Vykazují benefit při potížích s trávením a nadýmáním. Obsahové látky snižují podrážděnost horních cest dýchacích, potvrzujíce tím použití listů aloisie při kašli a onemocněních dýchací soustavy. Další flavonoidy zklidňují centrální nervovou soustavu a dokáží také uklidnit nepravidelné bušení srdce. Existují kazuistiky pacientů, u kterých došlo ke snížení tachykardie. Autoři navrhují, že efekt byl pravděpodobně způsoben některými látkami z aloisie, některé in vivo studie navrhují flavonoidy. Vědecké práce zmiňují jistou spojitost mezi pravidelným užíváním některých flavonoidů s klinicky hodnoceným tlumením migrenózních atak, neuralgií a se schopností částečně regenerovat mírně poškozené tkáně a ochraňovat buňku.
Alkaloidy vykazují analgetický efekt vůči migrenózním bolestem, neuralgiím a neuropatickým bolestem. Tyto látky pozměňují psychiku, uklidňují aktivitu CNS a podporují spánek. Alkaloidy příznivě ovlivňují metabolismus. Třísloviny sráží bílkoviny, čímž brání tvorbě zánětů a inv gastrointestinálním traktu nebo zastavují krvácení, když se látky aplikují lokálně ve formě obkladů. Třísloviny obsažené v aloisii dokáží "obalit a neutralizovat" cizorodé látky v zažívacím traktu a toto adstringentní působení dokáže vyvolat protiprůjmový efekt.
Lidová medicína
Ayurvéda nezapomíná na použití aloisie při úzkostech, stresu a potížích se spánkem. Aloisie se v pravidelných intervalech podává k tlumení kolik, nadýmání nebo křečí. Lidová medicína doporučuje vysokou dávku aloisie při akutním nachlazení, horečkách nebo infekcích horních cest dýchacích.nV lidové léčbě se aloisie využívá v rámci antibakteriální a antivirové léčby k tlumení symptomů a projevů infekcí. Články a herbáře popisují časté použití aloisie při akutních rýmách, zánětech horních cest dýchacích (zvláště průdušek) a při léčbě kašle. Nálev a tinktura z aloisie se podává v pravidelném režimu při různých žaludečních a střevních dyspepsiích způsobenými stavy jako je nauzea, zvracení a kinetózy. Podle mnoha léčitelů vykazuje aloisie adstringentní účinek, dokáže uklidnit trávení obzvláště při funčních průjmech.
Účinné látky
Aloisie obsahuje v listech významné množství alkaloidů působících na CNS, flavonoidů, tříslovin (převážně tanin) a silice (aromatické a příjemně vonící citral, limonen, geraniol, pinen, nerol, cineol, citroncol, dipenten, linalol, carvon, citroneol, cineol, linalol, alfa i beta pinen, eugenol a další s částečným antibakteriálním a antivirovým působením). Dalšími důležitými látkami jsou verbascosid (deriváty kyseliny hydroxyskořicové) a verbenalin (iridoidglykosid).
Tradiční dávkování
V lidové medicíně se doporučuje dávka asi 5 g listů aloisie 1x denně k hlavnímu jídlu nebo v menších dávkách k jídlům během dne ke snížení příjmu kalorií a podpoře diety.
Tradičně se doporučuje jedna čajová lžička sušené nati přelít 250 ml horké vody a nechat pod pokličkou odstát. Pod pokličkou necháme cca 10 min. z důvodu obsahu silic - jsou prchavé. Poté vypijeme a takto připravený čaj lze užívat až 3× denně. Nálev z aloisie má příjemné, citrónové aroma.
